Premiéra psychologického dramatu Bull v Divadle Mír překvapila svojí odvahou

Pro takové publikum vznikají ve světě tzv. bulvární komedie, které se nevyhýbají ani podbízivosti a kterým je jedno, čemu se lidé smějí, hlavně když se smějí. Protože ale nelze zevšeobecňovat, tak vždy a všude existuje i divák, který dokáže ocenit překvapení, dovede ocenit to, co jde nad jeho očekávání.

Majitel a principál Divadla Mír Albert Čuba diváckou obec svého divadla dobře zná. Nicméně našel odvahu po řadě komedií různé úrovně (mluvíme o kvalitě textu a míře lehké zábavy v něm) sáhnout po předloze v žánru přiznaném i na webových stránkách Míru slovy: Bull – psychodrama. Ano, čtete dobře, psychodrama, respektive psychologické drama. Za tuto odvahu nelze než složit Albertu Čubovi hlubokou poklonu.

Z inscenace Bull. (Foto: Jan Lipovský)

Příběh hry současného úspěšného britského dramatika a scénáristy Mika Bartletta Bull je velmi jednoduchý: v soukromé firmě se schyluje k zásadnímu rozhovoru mezi majitelem a šéfem pracovního týmu a jeho třemi zaměstnanci. Výsledkem tohoto rozhovoru, což všichni vědí, bude odchod jednoho z pracovníků. V takto dané situaci dojde k souboji o místo, k souboji, během kterého se zápasí naprosto bezohledně a všemi prostředky. Ponižování, agresivita, brutalita, manipulace, lež, násilí psychické i tělesné – to vše Bartlettův text obsahuje. Je jen na režisérovi inscenace, jakým způsobem tyto věci na scéně zobrazí.

Anglické slovo bull může být do češtiny přeloženo jako býk, blbost, ale také odpadky, hloupost, koule. Všechny tyto výrazy mají s obsahem hry jistou souvislost.

Scénografie je dílem Michala Syrového. Ten na jeviště umístil dlouhý pracovní stůl s křesílky, nábytek doplnil o jednu pohovku na boční straně scény. Zadní strana je na začátku představení zrcadlová, posléze se ukáže, že jde o vitrínu s vycpaným velkým žralokem. Po obou stranách visí obrazy s dominantní krvavě červenou barvou.  Všechno dohromady působí velice agresívně.

Z inscenace Bull. (Foto: Jan Lipovský)

Jitka Stauder oblekla herce do manažerských oděvů, ovšem elegantní střízlivost a decentnost charakteristické pro úctyhodné podnikatelské instituce jsou jim naprosto cizí.  Jeden z kostýmů působí mírně ležérně.

Ve hře vystupují čtyři postavy, Izabela, Tomáš, Michal a Kolmann. První tři jsou zaměstnanci, Kolmann je majitel firmy.

Režisér inscenace Albert Čuba (zároveň herec představující postavu Kolmanna v alternaci s Vladimírem Polákem) vede herce místy k příliš vypjaté expresivitě. Míra expresivity ještě není zcela dobře vyvážená, což lze přičíst Čubově teprve vznikající režijní zkušenosti (v rozhovoru pro Ostravan Albert Čuba přiznává, že jde o jeho úplně první režii).

Z inscenace Bull. (Foto: Jan Lipovský)

V inscenaci této hry se nevystačí s definicí „něco potichu, něco nahlas, něco rychle, něco pomalu“, tady je třeba důkladně vystavět partituru intonací, gest, pohybů a mimiky a pracovat detailně na kontrastu situací – v tom má ještě inscenace hry Bull rezervy. Ale díky tomu, že v ní účinkují naprosto špičkoví herci, se nikdo v hledišti nudit ani na chviličku nemůže.

Izabelu hraje Kristýna Leichtová jako arogantní potvoru, využívající bezskrupulózně svého sex-appelu. Michal Štěpána Kozuba je bezohledný manipulátor a lhář. Obě tyto postavy si velmi dobře rozumí a mají i společný plán. Tomáš je už v textu obdařen jistým vývojem, umožňujícím herecký oblouk od otloukánka až po mstitele, je herecky vděčnější a psychologicky bohatší.

Štěpán Kozub a Robin Ferro. (Foto: Jan Lipovský)

Robin Ferro hrající Tomáše tohoto potenciálu dokonale využívá. Vladimír Polák, který v premiéře hrál Kolmanna, je ukázkou majitele firmy, kterému nezáleží na ničem jiném než na tom, aby firma prosperovala.

Vladimír Polák a Robin Ferro. (Foto: Jan Lipovský)

Premiérové publikum neskrývalo překvapení. V hledišti zcela jistě sedělo mnoho takových, kteří přišli na základě předchozích zkušeností. Někteří sebou vzali i malé děti (něco takového lze omluvit jen neznalostí hry jako takové a rozhodně to nelze pro další reprízy doporučovat). Bull je hra příliš krutá, obsahuje sice humor, ale velice černý, místy až cynický. Je to ale hra velice napínavá, divák je rychle vtažen do děje a stále více je zvědavý, jak tohle všechno vlastně dopadne. A konec překvapí všechny.

O kvalitách inscenace, ale i o oprávněnosti odvahy Alberta Čuby hru Bull uvést na jevišti Divadla Mír hovoří několikanásobný potlesk diváků ve stoje při závěrečné děkovačce. Všechny pochybovače, kteří odsuzují dramaturgii Divadla Mír pro jistou povrchnost a zaměření jen na plytkou zábavu musí tato inscenace velice příjemně překvapit. A divákům ukáže i trochu jiné divadlo, na které se ale lze také těšit.