Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Divadlo As It Is: Pohybová studie s jasným záměrem, avšak poněkud nejasným výsledkem

As It Is: Pohybová studie s jasným záměrem, avšak poněkud nejasným výsledkem

15.2.2019 Divadlo

As It Is… prosté sdělení, prosté bytí, teď a tady, tělo a prostor, tělo ve vztahu k jiným tělům… Čirý a zároveň komplexní základ, na němž staví představení Milana Kozánka, které do Ostravy přivezl projekt MOVE Ostrava.

Zvětšit obrázek

Evandro Pedroni v představení As It Is.
Foto: Eva Šlosarová

Kozánek se věnuje výzkumu lidského pohybu a jeho výrazových možností již řadu let, jak u nás, tak v zahraničí (mimo jiné na rakouské Salzburg Experimental Academy of Dance), a tělo se v jeho choreografiích skutečně stává středobodem pozornosti a téměř jediným nosným prvkem na jevišti. V danou chvíli tělo zaujímá své místo v prostoru a tím samo píše příběh, který vzniká s každým novým pohybem, s každým novým okamžikem.

Diváky pozvolna vcházející do prostoru Nové scény Cooltour sledoval nehybně stojící muž.  Pozorně si prohlížel každého z nich, ale ničím zvláštním ani neobvyklým nepoutal pozornost na svou prostou přítomnost. Jediné, co ho odlišovalo od ostatních návštěvníků, byl prostor jeviště. Vztah divák – performer a abstraktní hranice mezi scénou a okolním světem se najednou zdály až příliš relativní. Není divů, vždyť jednoduše osvětlený prostor jeviště nenabízel jiné „kulisy“ než jednu reprobednu, kupku pečlivě složených triček a laptop.

Evandro Pedroni, onen jediný interpret, oblečený do tréninkového úboru, začal postupně zaujímat polohu svého těla v závislosti na podlahu, stěny, strop i vzduch, ale také vztahy uvnitř jeho těla se proměňovaly. Malé a nenápadné impulzy přicházející očividně dle určitého principu postupně nabíraly jasnější tvary. Bezprostřední rozhodnutí a záměry tanečníka docházely k divákům už jako konkrétní pohyby či obrazy, které si každý z nich musel dešifrovat po svém. Nezněla hudba ani jiný doprovod, zavládla skoro meditativní nálada.

Z představení As It Is. (Foto: Eva Šlosarová)

Tento čerstvý začátek ale postupně propadal do pocitu, že ‚všeho moc škodí‘. Co dobře poslouží jako soustředěný výzkum pohybu, nemusí nutně zaujmout divákovu pozornost, natož na delší dobu a zvláště jedná-li se o sólo. Výrazná změna přišla teprve v okamžiku, kdy si Pedroni (opět zcela civilně, jako ostatně všechny další úkony) převlékl triko, a to předešlé pečlivě složil do přichystané kupičky. Z reprobedny přenesené do středu jeviště zaznělo mluvené slovo v angličtině (úvaha na téma ‚purity‘ – čistota, ryzost) a také známé Bachovo Jesus bleibet meine Freude a dynamika i principy tanečníkova pohybu dostaly jiný ráz. Švihy, pády, rotace i zastavení vytvářely v prostoru nové a nové otisky. Přicházely znovu i okamžiky ticha a tanečníkova úplného zastavení v precizně připravené póze, jako by si měl divák vrýt obraz do paměti a měl čas ho řádně vstřebat.

Další převlek a další fáze – Pedroni zapíná reproduktor, neozývá se nic, jen on sám si udává beat a jeho tělo se pohybuje v novém rytmu. Postupně se přidává výrazný sound – hluboký beat znějící skrze praskající clonu. Efekt se opět odráží v pohybu – rychlé a dravé přesuny, organický pohyb na podlaze. Velmi působivý moment přichází téměř k závěru představení, kdy performer stojí ve středu jeviště a jeho pohyby vedou oči, které jako by se separovaly od zbytku obličeje a daly tak vzniknout až nepřirozeným pozicím. Celý kus pak uzavřelo „rozdvojení“ tanečníka – na monitoru laptopu pustil Pedroni video sama sebe, koncentrovaného na vlastní pohyby rukou a paží, poté odstoupil a nechal veškerou pozornost zaměřenou na malou obrazovku. Ještě na chvíli se se svým obrazem spojil a pak jen vyrovnaně usedl v zadní části jeviště, než monitor lakonicky ukázal: As It Is…

Z představení As It Is. (Foto: Eva Šlosarová)

I přesto, že jste přišli připraveni na pohybovou studii, nikoli na dějové představení, nezdálo se, že by se během večera událo něco objevného. Pocit, že všechno už tu jednou bylo, se pomalu ale jistě vkrádal do celkového dojmu. Pedroniho pohybové kvality se nedají zapřít (přece jen sám dokázal opanovat jeviště na téměř hodinu), Kozánkův zájem o oproštění pohybu od dalších nánosů je také velmi inspirativní. Otázkou ale zůstává, zda tento čistý pohyb a bezesporu dobrý záměr rezonuje i v divácích (a zvláště těch nepříliš seznámených se současným tancem). V úzké skupině podobně naladěných, tanec-zkoumajících, odborníků možná, o dojmech širšího publika se můžeme jen dohadovat.

Tereza Cigánková | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.