Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Hospoda světlem rozestlaná postel, píše Radek Touš ve Chvilce poezie

Hospoda světlem rozestlaná postel, píše Radek Touš ve Chvilce poezie

17.2.2019 Obraz & Slovo

Autora, kterého představuje třetí část letošní Chvilky k poezie, už čtenáři kulturního deníku Ostravan.cz znají. Nikoliv však jako básníka, nýbrž jako publicistu z rubriky Obraz a slovo. Radek Touš se narodil v roce 1993, studuje Slezskou univerzitu v Opavě a básně píše v „nehlídaných chvílích“, což je spojení vypůjčené z jeho veršů.

Zvětšit obrázek

Básník Radek Touš.
Foto: archiv

Básně vznikají právě v „nehlídaných chvílích“. Každý poeta sice tyto chvíle prožívá poněkud odlišně, společným pocitem ale bývá jakési okamžité ohromení. Blesk z čistého nebe, úžas, konsternace, zatajený dech. Prostě „nehlídaná chvíle“, kterou dokáže uchopit a popsat právě jen básník.

V nehlídané chvíli
když myslel
že je sám
vykřikly za dvorem
lopaty hlíny.

*

Tuzemští básníci už napsali stovky veršů o hospodách, kavárnách či vinárnách, neboť právě tam se „nehlídané chvíle“ často přenášejí z hlavy na papír. Na účtenku nebo do notebooku, na tom nezáleží, jisté je, že pro literáty jsou nálevny všeho druhu mocnou inspirací. A čas v hospodě ubíhá v úplně jiném tempu, než jak to vidí v Greenwichi. „Z nějaké krásné hospůdky / vykláním se po pás / ach už jsem asi zapomněl / co jsem to měl a co jsem chtěl / a co jsem všechno propás,“ napsal kdysi Jiří Orten. A také autor představovaný v této Chvilce poezie o hospodském čase něco ví.

Hospoda
světlem rozestlaná
postel
do rána.

*

Radek Touš se narodil v Klatovech v západních Čechách, tedy víc než pět set kilometrů od Opavy, kde nyní studuje. Zakladatelem Klatov byl král Přemysl Otakar II., přičemž rodovou linii opavských Přemyslovců založil Otakarův nemanželský syn Mikuláš I. Opavský. Ta města mají něco společného, minimálně obdobnou starobylost sahající do třináctého století, stačí třeba otevřít vrata mariánských gotických chrámů (toho klatovského i toho opavského). Ale spojuje je i jakási maloměstská zatuchlost na pomezí divokých hraničních hvozdů. Pošumaví vs. Nízký Jeseník. Rozražená vrata, kterými se chce utéct, ale nějak to nejde.

Minul podzim
– rozražená vrata.
Snaž se
víc
a silněji
navzdory větru
za dvěma páry psů
co zešílely
stopami zvěře.

*

Přísahat se dá na mnoho věcí. A autor těchto poznámek by klidně přísahal, že Radek Touš bude brzy podstatným hlasem české poezie.

Přísahal by že
tady
přímo před očima. 

V koutu zahrady
kámen
na kameni.   

*

A nakonec jedna báseň o lásce. Konečně, všechny básně jsou o lásce. Však dobře víme, jak to stojí v jedné slavné knize: „Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno.“

Ve snu
nastupuji do vlaku
ona se usmívá
když mezi stanicemi
řvu růži.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.