Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Malíř Daniel Balabán poodhaluje v Lese prenatální stadium svých obrazů

Malíř Daniel Balabán poodhaluje v Lese prenatální stadium svých obrazů

26.2.2019 Obraz & Slovo

Práce jednoho z aktuálně nominovaných umělců na Cenu Jantar za výtvarné umění jsou od minulého týdne k vidění v ostravském klubu Les. Malíř Daniel Balabán tam vystavuje ne úplně typickou výseč své tvorby. Naznačuje to už samotný název projektu: Kresby.

Zvětšit obrázek

Daniel Balabán v klubu Les.
Foto: Ivan Mottýl

Kurátor výstavy Ivo Sumec tvrdí, že představené „přípravné kresby a skici k obrazům obstojí i jako samostatná díla“. Daniel Balabán však na vernisáži poznamenal, že nejvíce si výstavu užijí ti, kdo rozpoznají, s jakými konkrétními plátny souvisejí vystavené podklady. Poněkud protimluvné zahájení docela znejistilo přítomné. Bez znalosti výsledných obrazů si tedy nemá smysl kolekci skic prohlížet? A naopak, máme snad zapomenout, že Balabán je zavedeným malířem, a vnímat kresby jako autentická díla?

Kdyby Balabán se Sumcem na vernisáži raději mlčeli, mohl nad výstavou zůstat viset přitažlivý otazník a návštěvník Lesa by dostal možnost klást si otázky typu: „Tak odpočívá malíř, když zrovna nemaluje? A nejsou to náhodou niterné ilustrace k jeho básním? Anebo snad deníkové záznamy? Malířův tajný sen, že tužka v ruce je mu vlastně milejší než štětec?“ Bohužel, vše bylo prozrazeno hned na počátku. Jsou to přípravné práce k obrazům, tečka. Byť některé nikdy nebyly namalovány.

Samozřejmě, že nahlédnout do malířovy dílny a spatřit prenatální stadium některého z jeho významných obrazů, je pro návštěvníky výstav přitažlivá záležitost. Co ale bránilo tomu, aby alespoň ke třem čtyřem konkrétním skicám byl v Lese vystaven i následně vzniklý obraz? Čemu pak autor těchto řádků nerozumí, je velikášská instalace výstavy. Kresby umístěné v těžkých zasklených rámech. V klubovém a svým způsobem undergroundovém prostoru by jim slušela větší svoboda.

Z výstavy v Lese. (Foto: Ivan Mottýl)

Možná stačilo dílka pouze natlouct či přilepit na stěny Lesa, což je v této galerii běžný druh instalace. I s tím rizikem, že budou některé práce poškozeny. Však to jsou jen náčrty, umělce by určitě neurazilo, kdyby část vystavených skic dotvořila samotná hospoda. Ve sklech se navíc leccos odráží, a to permanentně. Všechna ta světla i stíny lesního klubu: bludičky svící na stolech, zářivky i jiskrné oči rozjařených slečen. Ale třeba si Balabán přál, aby sklo rozmlžilo prenatální kresby do jakéhosi ultrazvukového snímku.

Být kurátorem, doplnil bych výtvarné dílo i o to textové. Vernisáž totiž Daniel Balabán proměnil v autorské čtení svých básní. A každá báseň by si na výstavě našla i svoji kresbu.   Vernisážová recitace pak autora těchto poznámek dojala i nepřehlédnutelným faktem, že Danielův hlas má sakra blízko k hlasu předčasně zesnulého bratra Jana Balabána. A že tak najednou z jeviště promlouvali oba dva spisovatelé. Jan i Dan.  I tíhou textů (a vlastně i podobou rukopisu) jsou si oba bratři blízcí. Jednu báseň pak Daniel Balabán laskavě zapůjčil čtenářům kulturního deníku Ostravan.cz.

Balabánův rukopis.

Že text nerozluštíte? Jen se snažte. A kdo nesupěje, tak si teď může celý autorský večer vyslechnout.

Daniel Balabán: Kresby. Absintový klub Les, Ostrava. Otevřeno denně od páté hodiny odpolední, výstava potrvá nejméně do konce března 2019.

 

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.