Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Bez fanoušků jste nikdo, říká Doug Aldrich, bývalý kytarista Whitesnake a Dio, před ostravským koncertem

Bez fanoušků jste nikdo, říká Doug Aldrich, bývalý kytarista Whitesnake a Dio, před ostravským koncertem

4.4.2019 Hudba

Zástupce kytarové Ligy mistrů Doug Aldrich míří do Ostravy. Hudební životopis tohoto kytarového elegána je opravdu bohatý. Stačí zmínit, že působil například v kapelách Whitesnake či Dio a momentálně obléká dresy mimo jiné Revolution Saints, Burning Rain či The Dead Daises. V pražském klubu Nová Chmelnice se představí 13. dubna a o den později také v ostravském klubu Garage, a to ve společnosti zpěváka Keitha St. Jonese, přičemž na programu bude speciální akustický set. Kulturní deník Ostravan.cz si s Dougem Aldrichem povídal nejen o tomto koncertu, ale otevřeli jsme i dosud zavřené komnaty několika témat, které souvisejí právě s hudebními velikány jako jsou Whitesnake, Dio, Gene Simmons či třeba Glenn Hughes.

Zvětšit obrázek

Kytarista Dough Aldrich.
Foto: archiv umělce

Co mohou fanoušci od koncertu v ostravské Garáži očekávat?

Bude to příjemná noc s hudbou Burning Rain. Zaměříme se hlavně na představení našich čtyř alb, ale zazní i nějaké skladby od kapely nebo od dvou skupin, které normálně neslýcháte. Možná zařadíme i pár překvapení. Budeme hrát akusticky. Plánujeme i nějaké VIP situace, ale na detailech ještě pracujeme. Každopádně půjde o speciální show a fanoušci budou mít možnost poznat blíže Keitha a zjistit, jak je pro nás důležitý.

Co se vám vybaví jako první, když se řekne Ostrava?

Krása a elegance. Je to klasické evropské město.

Pojďme se nyní vydat po stopách některých vašich minulých či současných hudebních adres. Začněme právě s Burnig Rain, kteří 22. března vydali nové album Face the Music. Jak byste tuto nahrávku porovnal s vaším předchozím počinem Epic Obsession

Je to kompaktní nahrávka s několika překvapivými momenty. Podle mě si klasičtí rockoví fanoušci album užijí, a to i proto, že zní čerstvě. Alespoň myslím. Řekl bych, že novinka je trochu syrovější a drsnější, ale také více rock´n´rolová, a proto méně naleštěná, což je podle mě cool. Také cítím, že hudebně je trochu jednoduší v porovnání s interprety, kteří bazírují na epicky laděných písních. A co se týká textů, tak je to opravdu cool počin, který se zaobírá různými tématy, včetně politických, a nejsou to pouze písně o lásce.

V minulosti jste byl členem Whitesnake a Dio, přičemž jste pro tyto hudební legendy napsal několik skladeb. Jak jste se cítil, když jste měl možnost pro tyto kapely skládat hudbu? Převažovaly hlavně pocity zodpovědnosti, nebo jste to bral jako splněný sen, takže jste si tuto práci užíval, nebo to pro vás byla v uvozovkách pouze práce?

Ne, nikdy jsem to nepovažoval za práci. Dělal jsem to, protože to miluji. Naštěstí dostávám zaplaceno za to, že píšu a skládám songy. Žádnou zodpovědnost jsem nepociťoval, speciálně u Whitesnake. Chtěl jsem tuto kapelu posunout dopředu a cítil jsem, že jsme potřebovali nějaký novinkový materiál. Vnímal jsem, že tam je velký most, který je třeba překonat. Víte, u Whitesnake máte fanoušky z Evropy, kteří preferují bluesovější období, a pak ty, kteří vyznávají hair metalové a glam rockové kapely ze Spojených států. A pro mě byla výzva, abych zkusil složit a představil Davidu Coverdaleovi materiál, který by se líbil oběma stranám. Chtěl jsem prostě přinést zpátky do Whitesnake bluesový zvuk. A to nikoliv z toho důvodu, že to je povinnost, ale protože se mi to líbí.

Bylo jednodušší skládat písně pro Dio, nebo pro Whitesnake?

Pro Dio jsem napsal pouze dvě písně, zatímco s Davidem Coverdalem jsem složil asi třicet skladeb. Jsem pyšný na každou z nich. Jakmile jsme s Davidem začali pracovat na dobrém albu, byli jsme na společné vlně a věděli jsme, že nám to jde dobře. Mezi mnou a Davidem to byl velmi přirozený a organický hudební vztah a hodně jsem se od něj naučil. Ale musím říci, že většina z toho času to byla hlavně zábava, a také proto to bylo snadné.

Je možné porovnat Ronieho James Dia a Davida Coverdale jako lídry?

Oba jsou svým způsobem úžasní, a proto bych je neporovnával. I v jejich odlišnostech mají podobnosti. Z hudebního hlediska to byly velmi rozdílné spolupráce, obě však stejně přínosné.

Jakou nejlepší radu jste od Ronieho James Dia a Davida Coverdale slyšel?

Ronnie vždy chtěl, abych byl ten nejlepší Doug Aldrich, jaký jsem v daný moment mohl být. Věřil ve mne a ohromně mne podporoval. Ronnie mě naučil, že byste měl mít vždy respekt hlavně k vašim fanouškům. Bez fanoušků jste nikdo. Neřekl bych, že by mi David nedal žádnou radu, ale mnoho věcí jsem se od něj naučil jen tím, když jsem s ním trávil tolik času a pozoroval ho, jak řídil celý ten byznys. To bylo velmi cenné. David mě taky naučil nějaké fígle ohledně skládání písní, na které jsem nikdy nepomyslel. Něco, co mě stále udivuje.

Rovněž připomeňme, že jste byl členem kapely Dio, když vydali jejich poslední singl Electra. Je něco, co jste dosud o tomto songu v jiném rozhovoru neřekl, ale chtěl byste tuto informaci prozradit?

Nevím, zda jste ten song slyšel, ale skladba začíná jako další první song. A ten song, který začal první, byla demo nahrávka, kterou mi Ronnie dal a řekl mi, abych do ní vložil duši. A jednalo se absolutně o jiný song s jiným textem, přičemž Ronnie hrál na baskytaru. Ta píseň nikdy nebyla vydána a nyní zní bláznivě slyšet ji. Možná jednoho dne tu původní verzi, kterou je opravdu těžké poslouchat, vydám.

Zmínit můžeme i vaše přátelství s Genem Simmonsem, které začalo, když jste se zúčastnil konkurzu na kytaristu Kiss. Neuvažoval jste, že byste Gene Simmonse přizval do nějakého vašeho hudebního projektu?

S Genem jsem spolupracoval v roce 1990 jako kytarista kapely House of Lords. Jsme stále kamarádi, ale co se týká hudebních záležitostí jako třeba komponování nových věcí, tak jsem s ním nikdy od toho konkurzu v roce 1982 nepracoval.

V roce 2015 jste jako kytarista byl členem doprovodné kapely Glenna Hughese na jeho evropském turné. Je možné v budoucnu očekávat nějakou vaši studiovou spolupráci?

Miluji Papu G a doufám, že jednoho dne nějaké songy spolu nahrajeme, protože si myslím, že mezi námi je báječná chemie, hlavně na pódiu. Nevím, zda by mohlo vzniknout celé album, spíše pár songů při nějaké speciální příležitosti. Nicméně miluji pracovat s Glennem. On je totiž tak talentovaný. Rád bych s ním nahrával.

V současnosti působíte mimo jiné v kapele Revolution Saints. Ačkoliv se nedá říci, že jde o přelomové a inovativní písně v hudební historii, tak tím, jak dokážete jednotlivé rockové elementy propojit, vznikají naprosto svěží a elegantní rockové skladby s nezaměnitelnou atmosférou. Je přirozenost těchto skladeb ovlivněna tím, že kapelu tvoří velmi dobří kamarádi?

Ano, máte pravdu. V našich písních vstřebáváme různé žánry, ale snažíme se, aby vše znělo čerstvě. Je to opravdu o tom, že náš sound evokuje noční jezdce, kteří se potkali s Whitesnake a Journey.

Jste také otec dvou dětí. Chtěl byste, aby z nich v budoucnu byli hudebníci? 

Chtěl bych, aby byli šťastní, a myslím si, že hudba dělá lidi šťastnými. Miloval bych, kdyby se naučili pořádně hrát na hudební nástroje a kdyby rozuměli hudbě. Nicméně mého syna momentálně zajímá více fotbal, myslím evropský fotbal. Moje dcera má pouze tři roky, takže tu zatím zajímá každou chvíli něco jiného. Ale je báječné být otcem. Je to ta nejlepší věc, co se mi kdy podařila.

Je něco, co jste v minulosti udělal, ale stydíte se za to?

Jo, jsou takové věci. Nemyslím si, že je vůbec někdo, kdo by řekl, že je perfektní. Alespoň tam u něj může být určité zklamání ze sebe sama kvůli nějakým věcem, které v minulosti udělal. Nicméně co se týká mě, tak stydět se je trochu silné slovo, pouze se snažím poučit z mých chyb.

Můžete na závěr našeho rozhovoru popsat, jakou roli hraje hudba ve vašem životě?

Je to celý můj život. Všechno, co jsem dosud udělal, se točí kolem hudby. Vím, že jste tohle slyšel dříve, ale kdyby mi někdo řekl, když jsem měl jedenáct let nebo když mi bylo osmnáct, že budu mít kariéru, jakou mám, tak bych se skácel smíchy, ale nyní jsem tady a jsem šťastný. Chci říct, že jsem byl požehnán všemi možnými způsoby, a děkuji lidem, kteří mě podpořili, abych se dostal přes různé překážky v mém životě. Můj život však není pouze o hudbě, ale je to prostředek, který mi pomáhá mít báječný vztah s lidmi z celého světa, za což jsem velmi vděčný.

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.