Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Je neděle, čas spílání, píše ve Chvilce poezie básník Martin Šenkypl

Je neděle, čas spílání, píše ve Chvilce poezie básník Martin Šenkypl

7.4.2019 Obraz & Slovo

Pro editora Chvilky poezie je neděle nejhorším dnem v týdnu. A nebude asi sám, kdo v tento den podléhá sklíčenosti. O nedělních úzkostech už zapěl i leckterý český, moravský či slezský poeta a v následujících řádcích se neděli věnuje i čtyřiatřicetiletý básník Martin Šenkypl, jehož tvorba je spjata s Ostravou i Hlučínskem.

Zvětšit obrázek

Básník Martin Šenkypl.
Foto: Zuzana Šrámková

Jeden už se těší, až neděle skončí. Pěkně to napsal básník Petr Král: „Je po neděli; ušla a bezmocně syčí do tmy.“

Martin Šenkypl s nedělním dnem už dokonce bojoval i v kulturním deníku Ostravan.cz v roce 2014. „Neděle je jako kluzká paluba. Neděle je záhuba,“ zaznělo tehdy v jeho básni. A ani téměř pět let poté nevidí básník sedmý den v týdnu (z biblického hlediska den první) o moc příznivěji. Nedivíme se.

Je neděle,
čas spílání
a mokrých hlav. 

Je neděle,
mrtvo v krajině
i v naší rodině. 

Je neděle,
čas podříznout tele.

*

Letos v lednu byl básník Martin Šenkypl požádán o účast na rurálním večírku v prozatímní galerii Wurst v Hlučíně, který zčásti zaznamenala i Česká televize. A že to byl rurální večírek, tak se natáčelo pro pravidelný sobotní cyklus Náš venkov. Poeta přišel do galerie s novým rukopisem, konkrétně s básní Zvony. Jenže originál posléze zapomněl v Hlučíně, aniž by měl doma opis, takže další dny psal e-maily tohoto typu: „Nenašel by se ve Wurstu papír s mou ručně psanou verzí Zvonů, kterou jsem tam nechal po rurálním večeru?“ Nenašel. Dost možná ho někdo hodil do kamen, párkrát při té akci vyhasla.

„Řekl bych, že to byla krapet lepší verze,“ poznamenal Martin Šenkypl, když do Chvilky poezie poslal novou a níže otištěnou verzi básně Zvony. Až teď nám přitom docvaklo, že původní text zaznamenaly televizní kamery, takže si ho lze poslechnout v pořadu Náš venkov: Slezské básně (asi dvaadvacátá minuta). Jisté rozdíly obě verze textu skutečně vykazují, ale nelze snadno rozhodnout, která je lepší.

ZVONY 

Slyšet zvony pro mne znamená
otevřít okno v rodném domě a
cítit štiplavou palčivost neděle.
Slyšet zvony pro mne znamená,
že někdo ze vsi umřel.
Neznal jsem ho, ale zarmoutím se s ostatními za vyhaslým životem.
Slyšet zvony pro mne znamená,
že svatý svět mého dětství je
smyšlený, prázdný.
Svatí nejsou a dobré skutky
se brzy zapomenou.
Slyšet zvony pro mne znamená
slyšet tlukot vlastního srdce.
Ten rudý sval se napíná do taktu,
a to ne proto, že někdo umřel, nebo proto,
že právě skončila mše.

*

A nakonec jeden Šenkyplův aforismus. I ten má něco společného s nedělní tíhou:

Paradoxní je, že život se všemi svými aspekty ve výsledku nechutná po zkušenostech, ale po shnilých kostech.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.