Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Ajdontker a Porcelaine People chystají novinky, prozrazují bubeníci kapel s havířovskými kořeny

Ajdontker a Porcelaine People chystají novinky, prozrazují bubeníci kapel s havířovskými kořeny

15.4.2019 Hudba

Dvě kapely a dva bubeníci, kteří odpovídali na dotazy směrované k tomu, jak uspěly na hudebním poli formace s původním základem v Havířově. Jakub Doležal z Ajdontker a Martin „Marcyn“ Hampel z Porcelaine People se svěřili s tím, co je na hraní baví nebo co se událo za poslední dva roky, ačkoli obě skupiny je strávily naprosto jinak. Rozhovor proběhl symbolicky v havířovském klubu Stolárna, kde obě kapely vystoupily v jeden večer a potvrdily, že si klubovou scénu již dávno omotaly kolem prstu.

Zvětšit obrázek

Zleva Jakub Doležal z Ajdontker a Martin Hamnpel z Porcelaine People.
Foto: archiv a T. Václavek

Kapely Ajdontker i Porcelaine People jsou obě původem z Havířova, ale nyní již s víceméně velkým přesahem. Jak vnímáte město, odkud jste? Vracíte se sem rádi?

Jakub Doležal: Vždy mě trochu štvalo, že jsem z Karviné a z kapely jediný z Karviné – musel jsem za zbytkem dojíždět do Havířova. Líbilo a líbí se mi tady, protože je tu větší komunita kolem kapel a hudby celkově. V Karviné tomu tak bylo také, ale situace se bohužel změnila. Je dobře, že v Havířově je Jazz Club, kolem kterého se to všechno točí již více než dvacet let a který nyní dostal druhý nádech. A pak je tu Stolárna, která pojme zase mnohem více publika.

Martin Hampel: Já se dostal do kapely, která má havířovský základ tak, že všichni kluci se přestěhovali do Ostravy a tam není moc těžké na sebe narazit. Znal jsem je již z dřívějška a poté, co kapela znovuobnovila svou činnost, stala se už více ostravskou. V Havířově jsme ale hráli mnohokrát a vždy se silnou podporou.

Za sedm až osm let existence prošly obě kapely změnami hudebními i personálními. Byly všechny tyto změny kladné a pro danou chvíli uspokojivé?

Jakub Doležal: Za nás určitě. Kdyby neproběhly, teď bychom tady nebyli. Co se týče hudby, Ajdontker asi trochu měknou, u Porcelaine People je to, myslím, zase naopak a přitvrdili. Kapely často říkají ta stejná klišé, že je nemůže bavit hrát neustále ty stejné písně a že se musí vyvíjet, postupem času přicházím na to, že to je zkrátka pravda. (smích)

Martin Hampel: Myslím si, že není nutné dělat vyloženě personální změnu kvůli vývoji – v kapele mohou být stále ti stejní lidé. Pokud ale mají všichni ambice zkusit jinou cestu a někdo z nich ne, je pak časté, že jde ten člověk z kola ven.

Těžíte momentálně i z nových věcí, které ještě nebyly vydány? A na které části vašeho repertoáru případně nejvíce stavíte?

Jakub Doležal: U nás stále převažují písničky, které už vyšly a celkově mají u lidí úspěch. Na koncertech teď hrajeme průřez našimi osmi lety s několika novinkami, které jsme dali dohromady před pár týdny.

Martin Hampel: V našem složení fungujeme dva roky. Když jsme se dávali dohromady, začali jsme nejdříve hrát staré věci a do toho vymýšleli nové, které jsme se snažili dělat tak, aby se svým charakterem vzájemně „nemlátily“. Do budoucna ale chceme začít více experimentovat a hrát si s formou, tedy necílit na klasický formát sloka-refrén-sloka. Naznačuje to i nové EP, ačkoliv dokud skládají lidé, kteří byli u vzniku kapely, naše hudba bude mít stále podobný písničkový charakter, což však není špatně. Ctím to a přizpůsobuji se k tomu.

U Ajdontker uběhly dva roky od vydání prvního alba, u Porcelaine People zase proběhly dva roky jakéhosi spánku. Co se za tento časový interval změnilo, že jste najednou téměř spolu na jednom pódiu?

Jakub Doležal: Změny určitě neinklinovaly k tomu, že jsme se tu dnes potkali. Nicméně v roce 2017 se vše točilo kolem zmíněné desky a díky tomu jsme také za tento rok odehráli 60 koncertů. V roce 2018 jsem měl státnice a vyskytly se další povinnosti, takže jsme lehce ubrali plyn a nyní se chceme konečně orientovat na vydávání nových písniček. Největší změnou je však to, že jsme přibrali nového člena a opět jsme po sedmi letech ve čtyřčlenné sestavě. Stalo se tak zejména kvůli lepší hratelnosti nových písniček. Adam hraje na kytaru, umí zpívat a ke všemu dělá grafiku a umí to například s webem a dalšími technickými stránkami.

Martin Hampel: V době naší smrti – ne spánku, ale smrti – jsem se věnoval jiným hudebním projektům a kluci prostě nehráli. Bohužel, projekt Porcelaine People v tomto čase úplně skončil. V podstatě jsme se stali uzavřenou kapitolou a jen náhodou jsme teď tady. Po několika společných zkouškách jsme se rozhodli to znovu zkusit, ačkoliv k tomu původně nebyly velké ambice.

Existuje ještě dneska spříznění mezi dvěma kapelami a ne pouze jen rivalita, která už se dnes promítá úplně do všeho?

Martin Hampel: Nejsou a nikdy to nebyly závody.

Jakub Doležal: Kdyby na tuto otázku odpovídali zbylí členové Ajdontker, řekli by to stejné, ale já naopak v minulosti v určité chvíli pocítil například lehkou závist, která mě však motivovala dál. V roce 2012 jsem například Porcelaine People záviděl to, že vždy ve výsledku hráli lépe než my. Když měli onu zmíněnou pauzu, řekl jsem si, že je fajn, že my jsme vydrželi. Samozřejmě jsem ale rád, že znova začali. (smích)

Martin Hampel: Když se nad tím zamyslím, mám to podobně, ale nenazval bych to závistí. Pouze vyvstanou otázky typu „Jak to udělali?“ nebo „Jak to, že hrají tolik?“.

Co by Ajdontker i Porcelaine People rádi uskutečnili v nejbližší době? 

Jakub Doležal: Chci, aby další deska vyšla příští podzim, což snad mohu poprvé veřejně říct, protože na tom už vážně pracujeme. Minimálně pět písniček je již prakticky nahraných. Postupně chceme začít vydávat singly i s klipy. Samozřejmě se do toho chceme co nejvíce sehrát s novým členem Adamem a notně koncertovat, aby se na nás nezapomnělo.

Martin Hampel: My určitě chceme dělat nové skladby. Teď se dost intenzivně bavíme o tom, že hrajeme spoustu věcí, které už ani hrát nechceme. Bylo by dobré začít něco vymýšlet a zapracovat i na živé formě naší hudby.

Baví vás stále ještě tento muzikantský život? Pokud ano, chcete v tomto dobře rozjetém vlaku pokračovat?

Martin Hampel: Každý má někdy chvíle, kdy si říká, že takhle už to dál nejde. Ale pak, když se delší dobu nic neděje, je to najednou nuda a člověk se k hudbě vždy rád vrací. Takže asi baví. Mám v sobě určitou lásku k muzice a tvorbě, jinak bych to nedělal.

Jakub Doležal: Baví, ale aby kapela rostla, tak jsem nucen kolem ní dělat stále víc a víc práce. Je velmi těžké mít nyní plný pracovní úvazek ve školství a do toho řešit kapelu. Někdy je toho hrozně moc, ale zrovna včera, když jsme hráli první koncert s Adamem, jsem si uvědomil, že ten dobrý výsledek za tu dřinu vždycky stojí. O tom to je.

Gabriela Stašová | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.