Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Obraz & Slovo Chtěla jsem, aby příběh působil realisticky, říká Petra Slováková, autorka knihy Střípky času

Chtěla jsem, aby příběh působil realisticky, říká Petra Slováková, autorka knihy Střípky času

17.4.2019 Obraz & Slovo

Už čtyři roky čtenáři čekají na pokračování románové řady spisovatelky Petry Slovákové Ve službách královny. Zatím se musí spokojit s pouhým „předkrmem“ z potemnělé Ostravy, s románem pro dospívající dívky Střípky času. Knihu vydal brněnský Host a lze ji žánrově zařadit k módní vlně young adult fantasy. Naštěstí je i tady dost ponurostí, akce a dynamiky, jak se na obdivovatelku železobetonového impéria sluší. Navíc Petra Slováková v Ostravě vyrůstala, a tak se není čemu divit, že své čtenáře vrhá na divokou jízdu nejen časoprostorem, ale i konkrétními lokalitami jako jsou Hulváky, Havlíčkovo nábřeží či bývalý klub Tančírna.

Zvětšit obrázek

Spisovatelka Petra Slováková.
Foto: archiv

Od vydání Démona z East Endu uplynuly čtyři roky a jsou tady Střípky času. Kdo by to byl řekl, že tento titul předběhne slibovanou Čarodějnici z Lavender Hill, druhou knihu z řady Ve službách královny? Co se stalo?

V první řadě to byly zdravotní problémy, které celý proces zbrzdily. Další věc je, že kniha je poměrně obsáhlá co do tématu i počtu stran a práce na ní tedy není úplně jednoduchá. Někdy prostě autor nefunguje, i když by chtěl. Střípky času pro mě představovaly terapii a zároveň jsem si vyzkoušela něco nového. Každá práce přináší nové zkušenosti a myslím, že psaní pro mladistvé mě svým způsobem posunulo v tvorbě dál. Samozřejmě, že na ostatních věcech také pracuji. Mám rozdělaných několik projektů, a když mám jednoho nad hlavu, pracuji na jiném.

Stejně jako tvé předchozí knihy, i Střípky času jsou předurčeny subžánrovým formátem. Steampunk jsi vyměnila za young adult fantasy, tedy literaturu pro mládež…

Střípky času vznikly v mezičase práce na dalších knihách jako vedlejší projekt, který je trochu mimo okruh toho, co běžně píšu. Nicméně měla jsem dlouho v hlavě nápad, který jsem chtěla zasadit do prostředí Ostravy. Líbí se mi okrajové subžánry, kam bezesporu patří i urban fantasy, a už v minulosti jsem vystřídala například cyberpunk, new weird nebo steampunk, takže to pro mě nebyla zvlášť velká odchylka. Změnou byla spíš cílová skupina. Pro žánr young adulg fantasy mi ten nápad přišel dostatečně nosný a využitelný lépe než pro dospělé. Změna mi pomohla získat nadhled nad dalším psaním a trochu si odpočinout od steampunku, který je pro mě, hlavně co se týče studia, docela náročný.

Slibovaná Čarodějnice z Lavender Hill sice zatím nevyšla, přesto je tady čarodějnice Jana z Ostravy, no budiž, možná je to i lepší varianta. Minimálně v době, kdy letí Harry Potter je tady opět nějaká ta Saxana, která vše odstartovala, ne?

Mám Saxanu ráda, o tom žádná. Navíc Ostrava a magie k sobě jednoduše patří. Město si totiž zažilo dost zajímavých období a okultisté v něm rozhodně nechyběli. Dost dlouho mě lákalo spojit moderní město s magickým podsvětím. V mém podání magie funguje jako součást běžného života, která je sice skrytá, ale všudypřítomná. Každý člověk v sobě má střípek magie, větší nebo menší. Někdo tak dokáže vytušit, že se stane něco zlého, nebo cítí zlý úmysl. Pokud má větší dar magie, pak má určité schopnosti jako například hlavní hrdinka, která se dokáže vracet časem do minulosti. A pokud je člověk opravdu magií obdařený, pak se z něj stává čaroděj, který dokáže magii využít na té nejvyšší úrovni – dokáže se léčit, sesílat kouzla nebo se měnit ve zvíře. Pro mě bylo prostředí Ostravy dost inspirativní a skvěle se mi s ním pracovalo. Vzhledem k tomu, že se děj odehrává víceméně v současnosti, nechybí různé narážky a popkulturní hlášky, oproti steampunku, který je dost archaický, je to autorsky zajímavá změna. Srovnání s Harrym Potterem jsem se chtěla vyhnout a myslím, že má kniha nemá s touto slavnou sérií nic moc společného kromě toho, že třeba čtenářům Pottera připomene, jak skvělé je, když magie funguje v našem světě. Mnoho lidí považuje četbu fantastiky za útěk od reality. Já myslím, že k fantastice není třeba utíkat do nějakého vymyšleného světa, zajímavější pro mě je, když je součástí světa našeho, protože kouzla se dají nalézt i ve všedních věcech.

Už jsme zmínili, že v knize v hlavní roli figuruje právě Ostrava, kterou znáš asi od dost lépe než East End…

Přiznejme si, že v devatenáctém století jsem na East Endu opravdu nebydlela a Ostrava je mé rodné město, kde jsem strávila dlouhou část svého života. Současně mi její kulisy poskytly jistou svobodu v psaní, protože přece jen moderní young adulg není totéž co historický steampunk. Zároveň jsem si mohla do knihy zakomponovat místa, která mám ráda nebo mi přijdou zajímavá, a ukázat je tak čtenářům, kteří v Ostravě nikdy nebyli. Také jsem chtěla zachytit „rázovitost“ města, sociální zázemí a vůbec prostředí, které mladé lidi formuje v dospívání. Vzhledem k oné rázovitosti se není čemu divit, že je to dospívání někdy dost bouřlivé. Janě je osmnáct a její matka se léčí ze závislosti na alkoholu. I když je papírově dospělá, pořád musí chodit do školy, aby dodělala maturitu, a zároveň si musí zajistit příjem na živobytí, což v dnešní době není úplně jednoduché. Chtěla jsem, aby příběh působil realisticky, a tak jsem se těmto sociálním tématům nevyhýbala.

Petra Slováková. (Foto: archiv)

Bez Ostravy by možná ani nebyla tvá dráha steampunkové autorky, či rovnou modelky, když se dívám na tvé fotky z Dolní oblasti?

Většina ostravských industriálních památek je rájem pro fotografy a pro steampunkery zvlášť. Paradoxně jsem nejvíc prvních projektů fotila porůznu v republice mimo Ostravu. V současnosti se ale například do Dolních Vítkovic ráda vracím, protože je to rozlehlý areál, kde se dají stále objevovat nová zajímavá zákoutí. Celkově mám k industriální architektuře velmi dobrý vztah a dlouhodobě se o ni zajímám a pro steampunk má skvělé využití, takže v podstatě spojuji dvě své oblasti zájmu.

Mimochodem tvojí učitelkou prý byla spisovatelka Eva Tvrdá. Do jaké míry tě tato autorka ovlivnila?

Paní Tvrdá mě opravdu na střední škole učila češtinu. Viděly jsme se teď po letech na Ostravském knižním festivalu, ale co se týká nějaké vzájemné inspirace, tak tu zatím nesdílíme. Nicméně Eva Tvrdá byla jedním z mála lidí, kteří mě v psaní podporovali, i když jsem v té době psala spíše básně. Hodně mi její podpora pomohla uvědomit si, že se psaní chci věnovat víc než jen do šuplíku a že je to pro mě svým způsobem důležité. Začala jsem pak posílat povídky do soutěží a mnohé uspěly, což mi pomohlo v autorském růstu.

Petra Slováková. (Foto: archiv)

Řadu let teď trávíš v Příboře, kde se narodil slavný psycholog Sigmund Freud. Sice tam pobyl jen do tří let, ovšem už ten raný věk je zdrojem řady impulsů. Co takhle oživit Freuda v rámci steampunkové poetiky, byl přeci současník Sherlocka Holmese a zažil počátky kinematografie, kterou nesnášel. Nebo zůstaneš jen u té novodobé Ostravy?

K Příboru nemám až takové vazby jako k Ostravě, ale místo je to krásné a zajímavé. Určitě by to byl zajímavý námět. Dávám si ho do poznámek, takže se k němu dostanu přibližně za sto let touto dobou.

Kdy vypustíš na stánky knihkupectví dalšího démona z temné viktoriánské Anglie a co vše tě čeká v nejbližších měsících?

Mám teď rozdělaných více steampunkových věcí a zatím nevím, kdy je dokončím. Nakladatelský proces také není v dnešní době úplně krátký a já zastávám názor, že kniha si zaslouží péči a člověk si na ni musí počkat. V nejbližších měsících se chci soustředit na dodělání některých projektů a samozřejmě se věnovat Střípkům času, aby se dostaly ke svým čtenářům.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.