Internetový deník pro kulturu a umění

Úvod Hudba Sadné zrno padlo na úrodnou půdu. Novinka Tomáše Kočka vtáhne posluchače do známého světa

Sadné zrno padlo na úrodnou půdu. Novinka Tomáše Kočka vtáhne posluchače do známého světa

23.4.2019 Hudba

Tomáš Kočko & Orchestr si k letošnímu výročí nadělili novou desku. Kolekce devíti písní Sadné zrno vznikla na verše básníka Ladislava Nezdařila. Devět skladeb alba přináší sugestivní příběhy plné odvahy, porozumění a moudrosti. Příznačné jsou pro ně pomalý tep, soustředěnost, etno-folkové prolínání a radost z dobrého slova.

Zvětšit obrázek

Tomáš Kočko vydal se svým Orchestrem album Sadné zrno.
Foto: archiv umělce

Dlouholetou spolupráci autorského tandemu Tomáš Kočko – Ladislav Nezdařil inicioval Petr Ulrych, který seznámil tehdy ještě studenta JAMU v Brně s Nezdařilovou poezií. Už první album Horní chlapci vzniklo přesně před 20 lety právě na jeho verše, bohužel už ho Nezdařil nemohl slyšet.

Novinka Sadné zrno má zajímavou historii. Byla natočena v roce 2002, ale jako součást knihy o Rožnově pod Radhoštěm nebylo album určeno k prodeji. Tehdejší mastering a tisková data odvál čas, proto nápad nahrát původní materiál znovu, včetně dvou nových písní, přinesl dvojí radost. Skladbám se dostalo nového aranžmá, změnilo se jejich pořadí a koncepce získala ucelenější tvar.

Úvodní Eště sa rozhlédni vyrůstá z posmutnělých akordických rozkladů cimbálu, k němuž se posléze přidává podobně pochmurná flétna a kontrabas. Verše Eště sa jedenkrát ohlédni po tem kraju / z muškátů včely tu do slunka vylétajú evokuje loučení s věcmi tohoto světa, minimalistický hudební doprovod pouze něžně a přilnavě tuto silnou básnickou vzpomínku dotváří.

Pomalé tempo se přelévá i do druhé písně Starajú sa mamulenka. Ta opouští mollovou tóninu (z a moll do A dur) a vypráví metaforický příběh o košulence syna, který ji maměnce slibuje vrátit, avšak na červeno barvenú. Harmonicky půvabnou píseň proplétají v mezihře vyhrávky fléten a cimbálu, sugestivně zní i vokál Tomáše Kočka, který ve druhé sloce vystoupá o oktávu výš.

Tempový kontrast a oblíbené zbojnické téma vnáší následující Javorníček s neklidným, vzrušeným doprovodem kytary, intervalovými vokály a jiskřivou flétnou. Píseň Za tylovskú stranú zabrnká na svobodnou notu ještě důrazněji. Kontry smyčců a hravé perkuse zdařile rozvíjejí rozvernou a žertovnou mládeneckou halekačku o květině jménem lalija (lilie). Valčíkový taneční rytmus a šibalství se odráží také ve zpěvu Tomáše Kočka, který zde melodii obohatil typickým zdobením.

Skladba Z pánskej strany pokračuje v bezstarostnosti, plyne v lichém metru, má bohatší akordiku, včetně modulace do tóniny o celý tón výš.

Následující píseň Zdúvaj, větře okamžitě strhne svou chytlavou melodií, přímočarou čtyřdobou rytmikou a nádhernou harmonií,  což ji pasuje na nejhitovější skladbu alba. Její nepatrná příbuznost s legendární písní Vlasty Redla Sbohem, galánečko (stejná tónina, totožný melodický postup poslední sloky každé strofy…) je dle mého úsudku čistě náhodná a svědčí spíše v její prospěch. Kočkova píseň má odlišný harmonický vývoj, ale podobně svébytné kouzlo, vyprávění o větru jako symbolu zbojnické svobody nepostrádá šarm a vitalitu.

Píseň Psávali tatíček má zpěvní linku podloženou kontrastně rytmizovaným cimbálem. Text je připomenutím starých moudrostí, píseň má nádhernou gradaci a instrumentální mezihru s netypickým postupem, který dotváří její zvolna pulzující tep. Následující píseňZ drnú skorý pupen razí obsahuje zajímavý akordický postup A dur – C maj7 a stoptimy, neotřele nafrázovaná kytara má osobitost a sílu, kterou podporuje i tonická prodleva v závratném refrénu s verši Bože, jak ten skřivan letí / bože, jaký je to svět! Uschnúl ně tam v jedném břehu / šalvějový květ. A dospívá opět k metaforické projekci přírody na pozadí plynutí vlastního času: Jeden lístek šalvějový / jeden lístek ve chvojú…Tlúkli tam rež nebo cíchu / anebo mladosť moju?

Závěrečná píseň Vypalujú meze má funkci epilogu: Je podzim / Vypalujú meze / Zlým ohněm had tam praská / Podzim, forman ocún veze / A hoří ludská láska. Píseň je osobní, hřejivě lidskou modlitbou za dobré věci tohoto světa – za lásku, pro její nové hořké a hořké milování, na krásný popel, na krásný popel spálíme ťa, zpívá Kočko v jejím samotném závěru Nezdařilovy úžasné erbovní verše.

Po předešlé, rockově nabroušené desce Velesu přišel Tomáš Kočko & Orchestr s albem plným silných, ztišených a hluboce intimních příběhů, které mají dar z různých jednotlivin bystrou poetickou zkratkou vytvořit sugestivní obecné závěry. Nahrávka nepostrádá uhrančivé melodie, podmanivou atmosféru a její vypravěčská sugesce je značná. Zvolené tempo má svůj smysl, koncepci nic nenarušuje a nic jí nepřebývá.

Písně jsou jasně rozpoznatelné a dostatečně výrazné, nesplývají jedna do druhé, ale každá svým způsobem komunikuje se svým okolím a představuje nepostradatelný střípek do hudebně barevné mozaiky. Výrazným poznávacím znamením je opět Kočkův srdečný baryton, který dokáže vložit do zpěvu potřebný citový rozměr, vypíchnout podstatná slova a vychutnat si emocionálně různě zabarvené výpovědi. Jeho hlas je pružný, hebký, čistý a dobře znělý v hlubokých tónech i ve výškách.

Potěšila mne zdrženlivá instrumentace, v níž bylo každé písni dopřáno jen to, co bylo skutečně zapotřebí. Jaký to obrat proti někdejším instrumentálním gejzírům a precizním a rafinovaným strukturám! Právě asketická, velice povlovná gradace zapříčinila, že některé momenty, okamžiky a zákoutí alba jsou svou rozklenutostí doslova dechberoucí. V minimalistickém aranžmá se ukázalo, že Tomáš Kočko & Orchestr tvoří výborně sehraný a skvěle vyladěný tým. Myslím, že Ladislav Nezdařil by byl se Sadným zrnem moc spokojen. Jeho semínko i díky Tomáši Kočkovi padne na úrodnou půdu v nejednom uchu.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.