Supersilní superhrdinové dorazili do Ostravy. Přehlídka Move Fest je v plném proudu

O zahájení festivalu se ve středu postaralo duo Bratři v tricku, které se vydalo na svou Běžkařskou odyseu (ano, i na jaře je možné vyrazit s lyžemi do terénu!) do ostravského Trojhalí. Původně outdoorové představení se muselo přizpůsobit nepřízni počasí a schovat se pod střechu, ale ani přeháňky nezabránily performerům a divákům otestovat v praxi možnosti lyží a hůlek jako žonglérského náčiní v atmosféře jako vystřižené z Jizerské padesátky 70. let, kde teče pot, nervy, proudy emocí, ale hlavně slzy od smíchu.¨

Z představení Běžkařská odysea. (Foto: Petr Kiška)

V podvečer se na Nové scéně Cooltouru odehrálo sólové představení Radima Vizváryho s názvem V.I.P. Vizváry jako jeden z nemnohých představitelů současné pantomimy – dá-li se tak nazvat snaha neustále posouvat hranice tohoto žánru a obohacovat jej o nové prvky – pravidelně vyprodává divadla i menší scény, očekávání tedy bylo značné a představení je beze zbytku vyplnilo. Vhled do života těch, kdo jsou takzvaně výjimeční, důležití a možná „něco víc“ než my ostatní smrtelníci, se stal pouhým rámcem pro mnohem obecnější sdělení – totiž že se každý z nás často snaží být někým jiným, někým lepším, chceme obdiv a uznání a potřebujeme ukrýt své slabé stránky.

Radim Vizváry. (Foto: Petr Kiška)

Ve V.I.P. schovává Vizváry slabosti své postavy pod křiklavý kožich, který je nejen jeho brněním, ale i jeho alter egem. Dokonale zvládnutý pohyb a výstižná mimika i herectví, v synchronu se zvukovou stopou, vystavělo příběh celebrity, která z výšin neotřesitelné sebedůvěry a bezmezného adorování spadne až na samé dno. Toto sólo je výjimečné i díky propojení pantomimy s iluzionistickými triky, což dle slov samotného tvůrce v jiném českém představení neuvidíme.

Ve čtvrtek pokračoval Move Fest krátkou přehlídkou tanečních filmů v Minikině a následně inscenací Nahkanaama (Kožená maska) finského umělce Jouniho Ruutha ze seskupení Sirkus Aikamoinen. Po nabitém začátku festivalu, který nasadil laťku velmi vysoko, muselo toto představení diváky přesvědčovat o svých kvalitách, neboť jeho poněkud neukotvená dramaturgie působila rozpačitě. Jouni Ruuth vstoupil na scénu jako usedlý, seriózní hudebník a rozezvučel kytaru měkkými flamencovými melodiemi. Pak ji odložil a předvedl číslo žonglérské, za okamžik si zase nasadil plynovou masku a proměnil se v podivného tvora, aby hned nato balancoval na jízdním kole.

Jouni Ruuth. (Foto: Petr Kiška)

Obdivuhodné triky, které ale jako by nikam nevedly ani negradovaly. Přece jen se ale sem tam objevil náznak toho, co přijde. Provazy, švihání, svazování – nenápadně ale s jistotou se obyčejný chlapík proměnil v muže s koženou maskou, za kterou ukryl veškerý ostych a mohl dát průchod svojí temné stránce. A ačkoli samotná maska, sado-masochistické prvky, vulgarity, metal, ohlušující zvuk bicích (na která Ruuth sám hrál) a přímá interakce s diváky vyvolávaly přirozený strach a odstup, ukázalo se, že i za tvrdou slupkou je romantická duše a že děsivě vyhlížející macho má smysl pro humor a publikum s ním může sympatizovat, dokonce mu i fandit. Silné emoce v hledišti tedy Nahkanaama vyvolalo, co ale vlastně zažívá performer, má-li postavit sám na scénu, navíc v takto kontroverzním kuse?

„Než vstoupím na jevišti, přijde chvilkové rozrušení, ve kterém je i trocha strachu a myšlenky jako jak to dopadne a jsem dost dobrý? Tyto pochybnosti jsou ta nejděsivější věc, kterou na sólovém vystupování znám. Pak ale přijde to nejkrásnější – když se dostanu na scénu a představení začne, najdu se znovu až na jeho konci – čas zmizí, existuje jen prostor, teď a tady,“ odpovídá Jouni Ruuth.

Velkým překvapením třetího dne MOVE festu se stala nenápadná inscenace Respire, která, jak už název napovídá, vycházela z přirozenosti a základní potřeby lidského dechu. Od začátku vřelá, odlehčená a jednoduše milá atmosféra, kterou vytvořili akrobaté Alessandro Maida a Maxime Pythoud ze skupiny Cie Circocentrique v doprovodu klavíristky jménem Lei Petra, diváky od počátku vtáhla a jejich reakce přicházely spontánně a nenuceně. Místo křečovitých cirkusových čísel plných falešných úsměvů jsme totiž mohli vidět lehce plynoucí hru dvou postav, které se navzájem škádlí, dělají si naschvály a jako děti skáčou od maximální radosti k pláči a ke vzteku, za zvuku prosté klavírní hudby.

Alessandro Maida a Maxime Pythoud. (Foto: Petr Kiška)

A mezitím, jakoby mimochodem, předvádí artistické dovednosti nejvyšší úrovně, například žonglování, balanc na obřích koulích nebo v obruči. K tomu přidejme light-design tvořený jen několika lampami, které interpreti sami ovládají a dokáží s nimi vytvořit malebné obrazy, a silný zážitek je zaručen. Řada diváků se na následné diskuzi svěřila, že na ně toto přetavení hluboce zapůsobilo, a já si myslím, že to bylo právě onou lidskostí, pravdivostí a smyslem pro humor, kterou duo Cie Circocentrique na jeviště přineslo.

Move Fest 2019 má tedy za sebou úspěšný start, vyprodaná představení, živé diskuze i každoroční festivalovou párty. Víkendový program je rovněž plný lákadel, takže se jen musíme nechat překvapit, jestli nebude nouze o další supersilné zážitky.