Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Tereza Dočkalová: Dokud je člověk mladý a nezakořeněný, není důvod zůstávat na jednom místě

Tereza Dočkalová: Dokud je člověk mladý a nezakořeněný, není důvod zůstávat na jednom místě

30.5.2019 Divadlo

Jedenáctý ročník divadelního festivalu Ostrava Dream Factory zahájila ve středu dvojice představení pražského Divadla pod Palmovkou. Obě z dílny Tomáše Dianišky - Poslední důvod, proč se nezabít a Pusťte Donnu k maturitě. V obou případech šlo o jevištní show nejvyšších kvalit. Tomáš Dianiška zároveň převzal záštitu nad celým festivalem, a to společně s herečkou Terezou Dočkalovou, která před časem do Palmovky přešla z ostravské Komorní scény Aréna a která si v zahajovacím festivalovém představení zahrála postavu Andrey. Tereza Dočkalová poskytla Ostravanu před začátkem festivalu rozhovor.

Zvětšit obrázek

Tereza Dočkalová přijala záštitu nad festivalem Dream Factory.
Foto: Lukáš Horký

O co by přišla Tereza Dočkalová, kdyby před několika lety neodešla z Ostravy?

Těžko říct… Co vím, tak jsem odcházela, abych to město mohla mít dál ráda. Ale to nesouvisí s divadlem, spíš s nějakou osobní potřebou.

A přišla jste o něco tím odchodem?

Nevím. Prostě takhle nepřemýšlím.

Poslední z trojice těchto otázek: Co vám přineslo přestěhování do Prahy?

Asi rychlejší život. S tím dobrým i zlým, co to přináší. Víc příležitostí i mimo divadlo. Mikrofon, třeba.

Někteří herci odcházejí z Ostravy kvůli penězům, protože si prostě jinde vydělají více. Při ostravském angažmá by s problémy spláceli hypotéku. Jiní odcházejí za příležitostmi ve filmu a v televizi…

Hypotéku nemám. Za prachama jsem rozhodně neutíkala. Je podle mne scestné uvažovat o divadle jako o možnosti výdělku. Takhle to nefunguje nikde. A ta Praha zase není od Ostravy tak daleko, aby to tam bylo jiné. Někdy dokonce naopak. Praha může být i horší, než je to na oblastech, co se týče těch peněz. Příležitosti? Asi ano. Jo. Já už jsem ale možná i potřebovala změnu. Říká se, že v souboru se dá vydržet nějakých těch sedm, osm let … A pokud je člověk ještě mladý a nezakořeněný, není moc důvod zůstávat na jednom místě.

Tereza Dočkalová. (Foto: Lukáš Horký)

V jednom rozhovoru říkáte, že co se týká divadla, tak kdybyste z něho úplně odešla, nic si nedlužíte. Docela mne to vyděsilo. Vy jste schopná myslet na to, že byste třeba skončila s divadlem? Teda jako dvojnásobná držitelka Ceny Thálie už jste dosáhla toho, čeho jiné herečky nedosáhly a nedosáhnou za celou kariéru, tak na to máte i právo, ale pro divadlo by to byla velká škoda …

To byla pointa nějaké odpovědi, s Tháliemi to nesouviselo. Spíše jsem měla na mysli to, že jsem potkala skvělé režiséry, že jsem měla štěstí na lidi, byla jsem svědkem několika výjimečných zkoušení, kdy jsem měla pocit, že se dotýkáme něčeho velkého. Zahrála jsem si strašně moc skvělých rolí, Kdybych teď skončila, tak budu odcházet úplně spokojená.

Viděl jsem vás hrát ve hrách vycházejících z klasického textu, ale také v projektech autorských, které vznikaly formou kolektivní tvorby. Co vám vyhovuje více?

Mě baví úplně všechno.

Tereza Dočkalová (druhá zleva) při zahájení festivalu. (Foto: Lukáš Horký)

Jste herečka, která vyžaduje zadání, nebo jste spíše tvůrčí typ?

Spíš tvůrčí. To ale neznamená, že mne nebaví klasika. Já právě miluju ten balanc mezi tím, kdy jedno čerpá z druhého.

Ty tvůrčí věci, ve kterých jste hrála, byly zjednodušeně řečeno aktuální nebo i angažované. Měly i blízko k politickému divadlu. Ale někteří herci nemají angažované divadlo v oblibě. Kam se řadíte vy?

To je otázka, jestli je dobrá nějaká angažovanost divadla. Já myslím, že dobrá je. Nemělo by to být cpané do všeho, nemělo by to být primitivní, divadlu sluší metafora. Ale politické divadlo, to je je vlastně žánr a žánr jako takový je pitomé zavrhovat.

Tereza Dočkalová v představení Pusťte Donnu k maturitě. (Foto: L. Horký)

Kdybyste teď byla členkou tvůrčího týmu, který by hledal téma pro angažovanou inscenaci, jaké by bylo vaše téma?

To je těžké. Na to já vám neodpovím. O tom bych musela víc přemýšlet. Nechci se dopustit banality.

Kdybych se zeptal, co vás nejvíce těší a co vás nejvíce štve?

Těší mě naše Divadlo pod Palmovkou, protože si myslím, že už čtyři roky tam děláme smysluplnou práci. Podařilo se nám prozkoumat i neznámé vody a vyšlo to. A jediné, co mě štve …vlastně ani nevím. Já jsem tak hrozný cholerik, že se snažím vyhýbat se naštvání a snažím se všechno tak nějak mírově rozmyslet…

…protože to by byl výbuch?

…možná (smích).

Přijala jste záštitu nad právě zahájeným festivalem Dream Factory. Proč?

Protože mám tento festival moc ráda a protože jsem na tomhle festivalu viděla už v době svého angažmá v Ostravě spoustu krásných kusů, ze kterých jsem nějaký čas i žila. Má to pro mne super atmosféru, jsem ráda, že tady hrajeme, a jsem ráda, že mne o to ředitel festivalu Tomáš Suchánek požádal.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.