Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Dekadentní jezevčík opavské kapely Boosta Grande patří k nahrávkám, které nezapadnou

Dekadentní jezevčík opavské kapely Boosta Grande patří k nahrávkám, které nezapadnou

22.6.2019 Hudba

V Opavě se narodil Dekadentní jezevčík. Tak zní název letošního nového „épíčka“ kapely Boosta Grande, která vyložila své hudební karty. Pět songů kapely láká vůní tisíce a jedné popelnice, poctivého obstarožního rocku s bohatou příměsí rozličných hudebních chutí a vůní. Zavětřete a jste na stopě!

Zvětšit obrázek

Opavská kapela Boosta Grande.
Foto: Archiv kapely

Opavská kapela Boosta Grande vznikla v roce 2015. Sestavu tvoří „staré ksichty ošlehané větry věků a ventilátorů hudebních klubů“, jak stojí v charakteristice jednoho z členů jako ironický komentář věkového průměru kapely. Boosta Grande jsou Luděk Páter (zpěv), Jan Kohoutek (kytary), Libor Horák (basa) a Daniel Hrbáč (bicí).

Styl Boosta Grande je založen na kombinaci ryzího garážového rocku, funku a blues rocku s dalšími rozmanitými příchutěmi, mezi nimiž nechybí psychedelie, melancholie i značná sebeironie. Kapela svůj štiplavý, zakouřený zvuk zdatně vyvažuje vytříbenými instrumentálními výkony a zajímavými texty, pod nimiž jsou podepsáni různí autoři.

Album Dekadentní jezevčík otevírá píseň Duše. Šťavnaté funkové kytary a precizní basa prozrazují oblibu v kapelách, jako jsou T4 a ETC… Zpěvák se zde trochu trápí ve výškách, kde jeho hlas intonačně kolísá. Píseň zaujme parádním sólem kytaristy Kohoutka, které je vzorově vystavěné, práce s kvákadlem je rovněž precizní, ale stálo by za to docílit (možná lepším efektem?) sofistikovanějšího zvuku. Výborný text se zapíše myšlenkou, že duším sluší „svatej klid“.

Eponymní song Dekadentní jezevčík ukazuje další polohu kapely. Za luxusní groove kytarové linky ve sloce by se nemusely stydět ani mnohem známější a renomované kapely, tak dobře šlape a rytmicky zařezává! Recesistický text o zhuleném jezevčíkovi je vyvážen střední částí s kráčející basovou linkou, která má kontrastní, evokativní atmosféru plnou napětí, zajímavé zvukovosti a surrealistické kresby.

Následující Příliš hlučná samota stojí opět na znamenitých kytarách: rozměrný hlavní riff je v pentatonice rozveden do vysoké vertikály. Charakterem téma připomene strohost a precizní nekompromisnost Rage Against The Machine. Zpěvný refrén je sofistikovanou parafrází hrabalovského tématu, které má v podání Boosta Grande osobní motivaci a slušnou úroveň.

Další písní je pomalé, náladové, zdrsnělé Blues o divný holce, které napsal básník David Bátor dle osobního autentického zážitku. V podání Boosta Grande našel výstižné hudební přetlumočení a zajímavý výraz. Poprvé zde také zpěvák využil drsnější bluesový chraplák místo vysokého falzetového zpěvu a tento hrubší projev mu svědčí víc. Výborně Boosta Grande ztvárnili v setmělých éterických plochách psychedelický potenciál písně, která se rozlévá do značné šíře. Atmosféru výborně dokreslují dynamické bicí Daniela Hrbáče, klokotající, precizní basa Libora Horáka a hlavně kytarové prstence Jana Kohoutka s melodicky invenčními sóly. Poslední píseň už poetiku kapely výrazněji neposouvá, název Změna místa ryba jistá evokuje opět surrealistickou, odlehčenou, satirickou hudební provokaci s ostrým funkovým rytmem a svižným tempem.

Album Dekadentní jezevčík se nevyhýbá existenciálním tématům. Texty jsou introspektivní a nebojí se zpívat o bezútěšnosti života, vysmát se osudu s vědomím, že živý z tohoto bytí stejně nikdo nevyvázne. Kapela potěšila instrumentálními dovednostmi. Kytarista Jan Kohoutek má velmi slušnou techniku, kterou si osvojil od velmistrů typu Stevea Vaie a Joea Satrianiho. V Boosta Grande však vyměnil počet not za větší výraz a feeling, což je jenom dobře. Jeho kytarové linky jsou naprosto zásadní a směrodatné, určují náladu a atmosféru všech písní, jsou rytmicky přesné a melodicky svěží a neotřelé.

Bicí Luďka Hrbáče nepostrádají to, co má muzikant v tomto stylovém ranku mít: řádnou, průraznou a vždy dostatečně důrazně znělou hajtku. Přechody a další stylotvorné prvky (využití crashe, ridu a dalších činelů) je náladotvorné a všem písním dává dostatečně pestré prvky. Spolehlivě funguje i basa Libora Horáka a zpěv Luďka Pátera, který má specifický hlas a k přesvědčivějšímu vyznění by mohl ještě zapřemýšlet nad možností jeho užívání.

EP Dekadentní jezevčík opavských Boosta Grande svými pěti kousky dokáže hravě pobavit, písně jsou vtipné, neotřelé, mají velmi dobrý posluchačský potenciál, který trochu limituje zvukovost a do značné míry i kvalita nástrojů a aparatury. Ale to jsou věci flexibilní, které na dalším počinu mohou být posunuty o několik pater výš. Už nyní se na to těším!

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.