Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Festival v ulicích s lehkou vůní Indie zklidnil tep Ostravy. Ovšem pak přišla extáze s francouzskými San Salvador…

Festival v ulicích s lehkou vůní Indie zklidnil tep Ostravy. Ovšem pak přišla extáze s francouzskými San Salvador…

30.6.2019 Hudba

Zvětšit obrázek

Ukázky indické kultury na Festivalu v ulicích.
Snímky FVU: Filip Neminarz a Viktorie Maliñáková

S plnou vervou vtrhla Ostrava do kulturního prázdninového reje. Postaral se o to oblíbený Festival v ulicích, který v pátek a v sobotu roztáhl křídla nad třetím největším městem v České republice. Sice se říká, že v hudbě je už všechno vymyšleno, nicméně stále lze hledat nevyšlapané cesty. Přítomné o tom přesvědčila šestice San Salvador, která vyslala pořádně žhavý francouzský polibek. Ale popořádku…

Festival v ulicích, to jsou tak trochu jiné městské slavnosti, které každoročně vytvářejí tak trochu jinou Ostravu. Tep moravskoslezské metropole se zklidní, v tvářích přítomných září úsměvy, zdvořilé naslouchání střídají rozhovory s rozmáchlými a rozdivočelými gesty. Také ubyde stresu a uspěchanosti, které jsou v tomto městě během všedního dne patrné snad na každém rohu. A možná právě v této proměně můžeme spatřovat největší přínos tohoto festivalu. Ani letos tomu nebylo jinak.

Publikum Festivalu v ulicích.

Co se týká hudebního menu, tak zamrzelo, že plánovaný a velebený indický soubor Ta Dhom Project feat. Shri nedorazil. A to vzhledem ke komplikacím při mezinárodním transportu, přičemž již v průběhu dne bylo patrné, že se členové tohoto projektu nestihnou na vystoupení dopravit ani v předem stanoveném termínu, ale ani v době konání festivalu. Holt, stane se… Nicméně náhrada v podobě Davida Stypky a Bandjeez byla více než plnohodnotná. A ruku na srdce, pro mnohé to byla jistě přijatelnější volba. Pořád platí, že většinový divák většinou preferuje jistotu před objevováním.

Francouzské San Salvador, hlavní zahraniční hvězdy Festivalu v ulicích, předcházela pověst „nejlepších z nejlepších“, což mnohdy bývá na škodu, ale v tomto případě platilo, že všechno předem sdělené padlo na úrodnou půdu. O tom, že mnohdy umíme jen mluvit, ale ne komunikovat, by se mohly vést nekonečné diskuse. Je to prostě neoddiskutovatelný fakt. A možná právě i proto San Salvador zdůrazňují důležitost hlasu a toho, jak s ním lze nakládat. Francouzi pracovali s minimem prostředků, v zásadě používali jen vokál, bubny, tamburína a ruce, ale pro to, co vytvořili, se stěží hledají slova. Tohle se prostě musí zažít!

Kapele San Salvador. (Foto: FVU)

Členové této formace, tedy tři muži a tři ženy, umně žonglovali s hlasy, s jistotou si přehazovali pěvecké party a od zdánlivé monotónnosti přecházeli k hlasové extázi. Jejich jednotlivé vokální výstupy zpívané v okcitánštině, což je jazyk spjatý se středověkými trubadúry a s jižní Francií, šly jakoby proti sobě a přitom se spojovaly a vytvářely dechberoucí celek. Zkrátka hlasová ztřeštěnost, která se díky nečekaným vokálním spojením stávala ladností.

A ještě dobrá zpráva pro ty, kterým tahle pastva pro uši fajnšmekrů unikla. San Salvador vystoupí i na letošním Colours of Ostrava!

Michal Hrůza. Foto: FVU

Jak se dalo čekat, Michal Hrůza představil řadu svých hitů (Zakázané uvolnění, Bílá velryba a další). Navíc však zahrál na vlasteneckou strunu, když zmínil, že je rád, že může koncertovat právě na Masarykově náměstí. Pradědeček Emila Kopty, který s ním hraje v Kapele Hrůzy, totiž Tomáše G. Masaryka znal. To bylo příjemné zjištění. Koncert plynul v poklidném tempu bez výkyvů, což bylo to nejdůležitější v daný moment. Turnovský rodák sice občas sklouzl do zvukové pasti, za což ale nemohl. Nespornou výhodu měl však v tom, že jeho vystoupení podle očekávání sledovalo naprosto zaplněné náměstí, které si to, co nebylo z jeho písní slyšet, dotvořilo ve své mysli. I to se počítá.

V čase, kdy se měli na pódiu objevit rapující Indové Ta Dhom Project feat. Shri tak tam stál David Stypka se svou partou Bandjeez. Což nebylo dílem proslulého mága Davida Copperfielda, ale jak už bylo zmíněno, Asiaté doplatili na transportní problémy během cesty. Stypka a spol. si s nevděčnou úlohou „náhradníků“ poradili znamenitě, pozornost diváků udrželi a příchozí navíc dokázali rozezpívat bez nějakého zdlouhavého přemlouvání. Prostě tak nějak přirozeně. Ponoření se do Stypkova hořkého světa bylo poutavé.

Prague Cello Quartet na Masarykově náměstí. (Foto: FVU)

Vystoupení čtveřice Prague Cello Quartet evokovalo lázeňskou atmosféru známou z černobílých filmů, přičemž v podání tohoto uskupení zazněla v „cellových úpravách“ řada filmových, muzikálových, popových, ale i rockových hitů. Zmínit lze například The Phantom of the Opera,  I’ve Got the World on a String od Franka Sinatry, Nothing Else Matters od Metalliky či Taking Out Loud od Eda Sheerana. Navíc premiérově se v repertoáru objevila rovněž I Dreamed a Dream z muzikálu Bídníci. Decentní, slušňácký projev nebyl jen nositelem elegance, ale svým způsobem měl i jistou očistnou funkci. A také z toho důvodu se nad občasným rádobyhumorným uváděním skladeb dalo přimhouřit oko.

Rock v různých podobách nabídla na Festivalu v ulicích Musicmap scéna, kde se dal také zaznamenat jeden sympatický jev. Přesněji řečeno, vícero účinkujících se pustilo i do nezávazného jamování na úkor předem daného playlistu. Platilo to třeba pro Vosí hnízdo nebo Seventh Passion. Prvně jmenovaní přitom spoléhali zejména na dřevní a syrový rock´n´roll. Zaujmout přítomné však dokázali náležitě, o čemž svědčila vůně doutníků, která se během jejich setu z publika linula. Nepochybně vítězných doutníků. Naopak plzeňská trojice pokryla ve svých skladbách vícero s rockem koketujících žánrů, včetně bluesových či jazzových elementů. Přestože vystoupení vypadalo jakoby rozháraně, z celkového pohledu vše ladilo a také díky instrumentální zručnosti jednotlivých členů působilo velmi kompaktně.

Z Festivalu v ulicích. (Foto: FVU)

Česko-slovensko-ruští Mad Days zase těžili z kvílivého až naříkavého, přesto uhrančivého zpěvu vokalistky Alex, která byla přidanou hodnotou této rockové rychlopalby. Naprosto přesvědčivý důkaz, jak vypadá bezradnost a bolest, jež se stávají slastí. Madam Royal poté obalili své songy do bigbítového základu s jasnými melodiemi a refrény, přičemž jejich tak trochu načančaná neurvalost ze všeho nejvíce tíhla ke středoškolskému soundu. Skotačivá nálada vyhovovala crossoverovým Toxic People, z jejichž drsňáckého výrazu strach nešel, ale jisté mrazení se zaznamenat dalo.

Ukázka indické kultury. (Foto: FVU)

Také je dobré zmínit, že naprosté pohybové orgie byly k vidění u scén, které se zaměřily na tanec. A vůbec nebylo rozhodující, o které z tanečních stylů se jednalo. Workshopy i prezentace indických tanců Kathakali či Kathak nebo starověkého bojového tance s prvky akrobacie Raibenshe, bollywoodského tance, flamenka, latinského tance, swingu a dalších se pokaždé těšily dostatečnému zájmu přítomných. Dětí či dospělých. Dívek, žen, chlapců i mužů. Těch s vysportovanou postavou i těch, kteří kila nadváhy nikterak neřeší. Zkrátka úkol zněl jasně: podlehnout kouzlu tance!

I letos se na Festivale v ulicích tančilo. (Foto: FVU)

Suma sumárum, letošní Festival v ulicích opět osvěžil kulturní dění Ostravy. Ostatně jako vždy. Zúčastnění mohli vidět spoustu koncertů netuctových kapel, které do Moravskoslezského kraje nejezdí každý den. Za to patří organizátorům dík. Na druhé straně je třeba si přiznat skutečnost, že hojná návštěva tohoto festivalu souvisí s tím, že se neplatí vstupné… Tak to prostě pořád v našich zeměpisných šířkách chodí.  Když je akce zadarmo, jdeme se bavit. Všichni. Ale to je zase jiný příběh.

Petr Bidzinski | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.