Není příjemné, když se někdo na Facebooku vydává za tebe, říká hudebník Sidney, který chystá sólové album

Momentálně upřednostňuješ vlastní sólovou kariéru na úkor kapely Staré pušky. Proč ses k tomu odhodlal, co tě k tomu vedlo?

No, nevím, jestli úplně kariéru, nicméně je to asi únava a jisté opotřebení tím vším kolem. Taky koncertování se stále podobným repertoárem tomu moc nepřidá, už se to prostě nasbíralo. Hudbu a samotné skládání písní mám stále rád, ne-li raději, ale už nemám nějak sílu dotahovat ty písně do zdárného konce jako dřív, to znamená hlavně aranže. Staré pušky jako kapela zkouší z mnoha důvodů bohužel v podstatě třikrát do roka, když se povede, a i když mám doma malé studio, je pro mě mimo pracovní proces velmi časově a energicky náročné zkoušet to pokus-omyl, než dotáhnu píseň k tomu, abych s ní byl definitivně spokojen.

Můžeš vysvětlit?

Každá píseň vždycky začne tím, že si ji nahraji na klavír nebo akustiku a přidám pár jednoduchých aranží. No a čím víc se v ní hrabu a zkouším všemožné nástroje, „rockové aranže“, rychlosti, sbory a podobně, tak pak stejně, když si třeba po půl roce všechny ty verze pustím, tíhnu nejvíce k těm prvním tak, jak byly zahrány, když vznikly. No a v tom je celý můj problém. (smích)

Zeptám se ještě jinak. Bylo tvé rozhodnutí motivováno tím, že jsi cítil, že bys mohl české scéně nabídnout něco, co tady není, nebo prostě jakýmsi vnitřním pocitem, že ti v současné době chybí pro Staré pušky více energie?

Asi polovina písní na desku, co mám hotové, byla psána pro Staré pušky. Jednoho dne po jednom nepříliš vydařeném koncertě jsme s kluky hodili hovor na téma, co nám to momentálně dává a co bere, a od té doby píšu jako Stará puška. (smích)

Jak moc pravděpodobná je varianta, že Staré pušky ještě nahrají nové album? Myslíš si, že je to v tuto chvíli reálné?

Za mě je to velmi pravděpodobné, mám už dlouho v hlavě pár pěkných rifů i rozdělané texty a jejich čas si myslím přijde, až zase začneme dělat věci s chutí a nadšením, nehledě na to, že máme v záloze ještě několik nahraných skladeb, co se nevešly na desky předchozí. Za mě ještě beru jako velké plus, že jsme byli schopni tyto věci podchytit, promluvit si o nich, a důležité je, že jako Staré pušky jdeme dál. Taky bych ty dvě věci zas úplně neodděloval, jelikož se může stát, že písně z mojí sólovky zaznějí na koncertě Starých pušek a naopak, když jedu sám jen se španělkou, tak hraju od Starých pušek vlastně všechno. (smích)

Už jsi naznačil, že připravuješ nové album. Co bys v tuto chvíli mohl o této nahrávce prozradit?

V podstatě není o čem vyprávět. (smích) Počet skladeb bude standardní. Album mám v plánu vydat výhledově do zimy. Název asi tuším, ale neprozradím. Každopádně půjde vesměs o akustické písně, jako známe z předchozích desek. Co se týká nějaké zajímavosti, tak mě žádná nenapadá. Jako hosté by se však měli objevit někteří staří kamarádi. 

Jak se ti nové písně skládají? V čem je pro tebe výhoda a nevýhoda, že skládáš výhradně sám pro sebe?

Skládají se stejně jako kdysi, akorát někdy člověku chybí takové to nezaujaté ucho. I když to teď vidím jako dnes, když jedeme s Barťasem do Jeseníku za Standou a on mi po třetím cigárku v autě říká: „Princezna z plakátu ještě dobrý, ale Sladkých 11? Není už to nějak moc?“ (smích) Pak si vyber…

Je možné tvou aktuální tvorbu porovnat se skladbami Starých pušek? Jak bys popsal své aktuální písně? Co je pro tvé nové songy charakteristické?

Za mě to není jiné. Dělám ty věci stále ze stejného materiálu a na stejném soustruhu. Mám rád svižné písně ve středním tempu, co mají šmrnc a zároveň jde textu rozumět. Ale pokud mi to do toho kabátku dostat nejde, tak už si s tím hlavu nelámu a nechám to tak. Ale v podstatě to jsou přesně ty samé písně, které se na našich deskách objevují. Jen na té sólové budou ve větším počtu.

Zastavil bych se u tvého textařského umu, který bývá hodně oceňovaný… V zásadě v textech jednoduše popisuješ životní situace, v podstatě bez nějakých jinotajů, ale dokážeš tato slova spojit v příběhy, které jsou velmi silné, dokážou zaujmout a spousta fanoušků se s nimi identifikuje… Kde hledat kořeny tvé poetiky? Pokud to tak můžeme nazvat… Je to spíše o tvých zkušenostech, nebo o tvém pisatelském umu?

Nevím. (smích) Baví mě to.

To je naprosto všeříkající odpověď, nicméně aspoň u jednoho z textů bych se zastavil. Z mnoha možností, které se nabízejí, bych zmínil třeba velmi silný úryvek z písně Zapalme náš byt: „…kolik ještě dětí umře na světě hlady, než my dva se domluvíme, co budeme večer vařit?…“ Vybavíš si, za jakých okolností vznikl?  

To bylo ještě za dob Degradace. Vybavuju si to období a taky situaci, kdy jsem úryvek poprvé hrál ženě. Ta řekla, že to není špatné, tak jsem to dopsal i s touhle větou, pak jsem to šel nahrát a bylo. Tuto píseň beru jako takový milník ve skládání, kdy jsem se dokázal oprostit od nějakých zajetých kolejí a začal psát věci víc, jak je cítím, než abych dbal na to, jak by měly vypadat, aby se to slučovalo s tím, jak vypadám.

Ve skladbě Dívka z plakátu narazíme na jisté telefonní číslo. Je to telefonní číslo nějaké reálné osoby? Proč jsi zvolil tuto variantu? Třeba Peter Steel (ex-Type O Negative) svého času po jednom ne zrovna optimálně skončeném vztahu prohlásil, že je s danou ženou zcela v pohodě a vyrovnaný, jen uvažuje o tom, že na obal alba umístí její telefonní číslo… Lze hledat inspiraci třeba u něj?  

Petera Steela neznám, ale nadarmo to neříkal. V době, kdy píseň na desce vyšla, to majitelka telefonního čísla neměla příliš jednoduché, hlavně v noci, a chvíli se, mám pocit, řešilo, že to snad bylo až na žalobu. Já vycházel ze svého čísla a jen, co se mi nerýmovalo, tak jsem si změnil. Nevěděl jsem ale, co tím paní způsobím. Tak se jí tedy dodatečně omlouvám.

Není tomu tak dávno, kdy si někdo vypůjčil tvou identitu a na Facebooku se vydával za tebe… Pátral jsi po tom více, o koho se mohlo jednat? Přemýšlel jsi, proč někdo měl potřebu vydávat se zrovna za tebe, respektive za jinou osobu?  

No, mám pocit, že ty falešné profily jsem měl tehdy dokonce dva. Nevím, koho a co ho k tomu vedlo, ale úplně příjemné to není. Nakonec mi kamarád udělal oficiální facebookový profil a tím, že na něj nechodím, tak ani nevím, jak to dál pokračuje, ale myslím, že už to ustalo. Snad.

Co všechno bys tedy chtěl v rámci tvých hudebních aktivit do konce roku 2019 ještě zvládnout?

Priorita je pro mě dokopat se doma do studia, dodělat tu desku a od toho se bude vše asi dál všechno odvíjet. Tedy i klipy. Pak mám v listopadu sólo koncert v Brně s Honzou Němečkem a Ráďou z Nežfaleš a krom pár svateb je to snad letos vše.