Janek Ledecký před koncertem s filharmonií: Dotknout se souzvuku symfonického orchestru je výzva

Na nadcházející dny chystáte exkluzivní koncerty se symfonickými orchestry. Co vás vedlo k této spolupráci? Máte rád symfonickou hudbu a zvuk?

Tvar symfonického orchestru, tak jak ho známe dnes, se utvářel několik staletí. Několik staletí hledání toho nejlepšího souzvuku akustických nástrojů. A je to obsazení prověřené těmi největšími velikány klasické hudby. Takže dotknout se ho je výzva.

Objevíte se v pěti městech společně s uznávaným písničkářem a hudebníkem Ivanem Hlasem. Proč jste se rozhodl spojit síly právě s touto legendou?

Když jsem se v sedmnácti letech dostal do hospody Houtyš na pražské Hanspaulce, nevěřil jsem že se ty písničky od Boba Dylana a Stounů, co jsem tenkrát hrával po hospodách dají dělat česky. A tam seděli u jednoho stolu Ondřej Hejma, bráchové Tesaříci, Bluesberry, Krausberry a Ivan Hlas. A zpívali ty písničky, co jsem miloval, se senzačníma českejma textama. Ale hlavně svoje původní. Takže ta první, co jsem se tam naučil, byla Malagelo. Od Ivana jsem se naučil nejvíc textařského řemesla. A Malagelo bude jedna z písniček, co na tom symfonickém koncertu zazní.

Vaše symfonické turné začínáte 18. září v Ostravě. Máte k tomuto městu bližší vztah nebo nějaké zážitky?

Bližší vztah? Já v Ostravě točil alba Sliby se maj plnit, Mít kliku, Na chvíli měj rád a Ikaros. A při míchání Mít kliku v ostravském studiu Citron mě Martin Kumžák vyhecoval, abych napsal Hamleta. A vloni jsem si užil senzační koncert na Colours.

Vidíte, to jsem ani netušil, že tolik vašich nahrávek vzniklo v Ostravě. Co vás na té „periferii“ (myšleno s ohledem na Prahu) tolik bavilo?

Ta relativní nedostupnost. To znamená, že když jsem přivezl muzikanty do studia Citron, byli tam, dokud nenatočili to, co měli. A nikam neodbíhali. To je důvod, proč nerad natáčím v Praze. Takové to: „Vy budete teď točit kytaru? Tak já si skočím vyřídit tu parkovací kartu. Jasně, za hodinu jsem zpátky….” A po dvou hodinách střih: „Hele, sorry, tam byl děsnej provoz, vy už děláte klávesy? Tak já ještě….” A to nemluvím o tom, že když začnete točit tu kytaru, tak zjistíte, že by stálo za to, zkusit tu basovou linku změnit. Akorát, že basák je na městském úřadě. Pokud nekecá a není někde úplně jinde. To není náhoda, že Stouni natáčeli třeba na Bahamách. No a já holt v Ostravě.

Zaujalo mne, že koncerty zahrajete s různými symfonickými orchestry, ať už s Janáčkovou filharmonií v Ostravě, Czech Virtuosi v Brně, Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně nebo Hradeckou filharmonií v Hradci Králové a v Praze. To není úplně běžná praxe, nemyslíte?

My jsme si ty orchestry trochu prověřili. A jsou to skvělí muzikanti a v těch sálech, kde hrajeme, jsou navíc doma. Věříme, že to stojí za to, i když budeme mít trochu víc zkoušení.

Lidé na koncertech uslyší symfonické verze vašich nejslavnějších písní, na které hity se například můžou těšit?

No je to v podstatě přehlídka „greatest hits“. Protože když chcete někoho překvapit novou verzí, musí znát notoricky tu starou, aby to ocenil.

Zahrajete i nějaká překvapení v podobě skladeb, jež jste se svou kapelou dosud nehrál?

O překvapení rozhodně nouze nebude. Přijďte se podívat.

Děkuji za pozvání. Kdo je autorem aranžmá pro symfonický orchestr?

Aranžmá a orchestrace má na svědomí Hanz Sedlář. Zná ten repertoár nazpaměť. Bubnuje u mě v kapele už tři roky. Jenže – a to je právě ta přidaná hodnota – on si potom sedne ke klavíru a všechno to přehraje. Brilantně. A k tomu píše filmovou muziku. Schválně se podívejte na jeho web. Já jsem takový záběr u nikoho neviděl.

Často se stává, že umělci využijí orchestru pouze v některých písních. Jak tomu bude u vás? 

Už jsem viděl spoustu koncertů, na kterých kapela trvá na tom, že zahraje to, co vždycky, a na to se nalepí ten symfoňák. Takže orchestr tam plní funkci jakéhosi křoví. Navíc spíš optického, protože se přes plný sound kapely neprosadí. My na to jdeme úplně obráceně. Na jarním akustickém turné jsme ty písničky svlékli donaha. A teď je oblečeme do těch velkých orchestrálních aranží a sami budeme hrát tak deset, dvacet procent toho, co na samostatných koncertech.

Bude vás na turné doprovázet profesionální dirigent, jak je tomu zvykem?

Když jsem viděl Hanze dirigovat Zlínskou filharmonii, tak v tom, kdo to bude dirigovat, jsem měl okamžitě jasno.

Co vás na jeho způsobu vedení orchestru tak zaujalo?

Dovede si zjednat respekt. A ty aranže zná nazpaměť. Notu od noty.

Co vás na muzice po té řádce let pořád baví a přitahuje?

Já mám to štěstí, že ze všeho, co dělám, mě koncertování baví úplně nejvíc. Takže já si to užívám.

Máte pro ty, kteří dosud nejsou rozhodnuti do Gongu dorazit nějaký osobní vzkaz?

Děláme to pro vás.

*

Symfonické turné Janka Ledeckého