Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Poslední týden Svatováclavského hudebního festivalu začal úžasným provedením Zelenky a Bacha

Poslední týden Svatováclavského hudebního festivalu začal úžasným provedením Zelenky a Bacha

23.9.2019 Hudba

Renomované Collegium Vocale 1704 vystoupilo v neděli na Svatováclavském hudebním festivalu. Přední české těleso v interpretaci staré hudby představilo díla dvou současníků Johanna Sebastiana Bacha a Jana Dismase Zelenky. Svobodné soupeření jejich hudby zůstalo bez vítěze, protože genialita obou autorů se nedá měřit na procenta. Koncert s názvem Vděčnost za svobodu přinesl nádherné výkony, jež rezonovaly s přiléhavým označením.

Zvětšit obrázek

Z koncertu souboru Collegium Vocale 1704.
Foto: Ivan Korč

Kdybych se narodil před sto léty, neslyšel bych Zelenku. Něco podobného se mi honilo hlavou cestou z těšínského vlakového nádraží do evangelického kostela SCEAV v Českém Těšíně. Město, které patří rovnoprávně dvěma národům. V neděli zde proběhl koncert s názvem Vděčnost za svobodu. Český Těšín je krásné město, dýchá historií a vzpomínkami. Na břehu řeky Olše korzují lidé a když se ptám na cestu, postarší paní mi ochotně, ale trochu s uzarděním (mluví „ponašimu“) vysvětluje, kudy se dát.

Těšínští obyvatelé jsou hrdí na své památky, pospolitost a vyznání. Evangelický kostel je brzy zaplněn a přichází hned několik řečníků. Nejdelší proslov má biskup Tomáš Tyrlík, který vysvětluje, že rok 2019 ve Slezské církvi evangelické nazvali Rokem vděčnosti za svobodu. Pak už přichází Collegium Vocale 1704, rezidenční soubor umělců, kteří jsou s tímto festivalem neodmyslitelně spojeni.  Těleso vystoupilo ve složení Helena Hozová a Tereza Maličkayová (soprány), Aneta Petrasová a Daniela Čermáková (alty), Václav Čížek a Čeněk Svoboda (tenory), Tomáš Šelc a Martin Blaževič (basy). Skromný, avšak hutný instrumentální doprovod tentokráte tvoří pouze tři nástroje: violoncello Heleny Matyášové, kontrabas Luďka Braného a varhany Barbory Maria Willi. Provedení řídí pan dirigent Václav Luks.

Z koncertu souboru Collegium Vocale 1704. (Foto: Ivan Korč)

V úvodu se rozeznělo Bachovo moteto „Komm, Jesu, komm“, bolestná a tragická hudba na báseň Paula Thymicha v provedení ansámblu zaujala dynamickou vyvážeností a prokresleností polyfonně obtěžkané struktury. Bach zde na ploše necelých deseti minut dokázal rozvinout mistrně koncipovaný příběh s velkou gradací. Collegium Vocale 1704 si pod Luksovým vedením počínalo od začátku skvěle, zpívalo srdcem a jednotliví sólisté nepostrádali patřičný technický nadhled.

Následující Zelenkova Responsoria pro hebdomada sancta byla doslova zjevením. Něco zvláštního a záhadného proudí z hudby tohoto tajemného skladatele, který dokáže v každé skladbě překvapit netradičním, inovativním průběhem harmonie, rytmu či melodické linie. Nádherné výkony zde zazněly v sopránu a tenoru, interpreti vložili do svého projevu zdravou míru emocionality a dramatičnosti.

Z koncertu souboru Collegium Vocale 1704. (Foto: Ivan Korč)

Bachovu hudbu dále reprezentovalo moteto „Fürchte Dich nicht, ich bin bei dir“, jež probíhá jako vyrovnaný dialog obou čtyřhlasých sborů s nádherným sopránovým sólem. I zde jsme byli svědky opulentní invence a strhujícího hudebního proudu, který pod Luksovým vedením nepostrádal dramatický oblouk ani kontrastní konejšivé partie. Ze Zelenkova díla zazněla další responsoria, jmenovitě šlo o Caligaverunt oculi mei, Sicut ovis, O vos omnes a asketické Sepulto Domino. Hudba českého mistra se prodírá z temnoty ke světlu s osobitým výrazem, neklidnou emocionalitou a bytostnou dramatičností. I zde se odhalilo dokonalé kontrapunktické mistrovství a cit pro odstínění pestré palety nálad a psychických stavů, které postní texty obsahují.

Koncert zakončilo Bachovo moteto Singet dem Herrn ein neues Lied, jež je ze všech jeho motet hudebně nejokázalejší a je komponováno ve stylu dvojsborového concerta. Hudba zde překvapila onomatopoickou funkcí připomínající hlahol zvonů, virtuózní hudební téma postupně zaznělo v sopránu, altu, tenoru a posléze v obou basech za důsledného kontrapunktu okolního kontextu. Collegium Vocale 1704 dokázalo vložit do této jásavé a radostné hudby všechny potřebné výrazové prostředky, uchvátilo v profesní, ale i v obecně lidské rovině. Takto vypadá vzorová, příkladná interpretace, která se opírá o dokonalé pochopení hudby a jejího specifického vyjadřovacího kódu!

Dirigent Václav Luks. (Foto: Ivan Korč)

Luksovo vedení instrumentálního a vokálního ansámblu stojí na vzácné symbióze intelektuální a empatické roviny. Hudební fráze pod jeho vedením nikdy nepostrádají procítěné a zpěvné linie. Jsou vedeny a tvarovány s ohledem na akcentaci spirituální symboliky, zvukomalebných i afektových prostředků. Výborné instrumentální podloží připravili všichni tři hráči.

Koncert byl skutečně mimořádný. Důstojné a cenné připomenutí, že lidé neztrácejí víru a soudnost, jsem přijal s povděkem. Méně už musím poděkovat seniorce, která si v průběhu hudby začala rozbalovat bonbón v sáčku, což činila s těžko pochopitelným klidem několik minut bez jakéhokoli ohledu na své okolí. Opět se ukázalo, že hranice vnitřní i vnější svobody máme každý nastaveny jinak.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.