Tomáš Vůjtek – Smíření

Tato „ohlasová hra se zpěvy“, jak zní její podtitul, završuje volnou trilogii, jejíž předešlé dva díly se již v Aréně úspěšně inscenovali (S nadějí, i bez ní, Slyšení). Krvavé běsnění, které krátce po skončení druhé světové války zachvátilo naše pohraničí, předcházelo masivnímu přesunu obyvatel, v jehož důsledku muselo na tři miliony Němců opustit své domovy. Z českého pohledu šlo o odsun, německá optika je přece jen o něco ostřejší a na celou událost se dívá jako na vyhnání (Vertreibung). Odsunutí Němci navíc dostali nálepku našich nesmiřitelných nepřátel, což se po roce 1948 stalo i součástí oficiální propagandy. Peripetiemi těchto česko-německých vztahů („co oni nám, to my jim“) nás ve hře provázejí Funkcionář, Partyzán a Voják, kteří se vyhánění i osidlování aktivně účastní. Všudypřítomný Český sbor pak slovem, veršem i zpěvem dodává autentický komentář. Hra zobrazuje excesy, ke kterým skutečně došlo a které jsou i úředně zdokumentovány. Argumenty, kterými se tehdejší vraždění ospravedlňovalo, nám dnes můžou připadat směšné, ale tehdy se jim nikdo nesmál. Sarkasmus a černý humor, přízračně příznačný pro celou trilogii, najde proto i zde své uplatnění. V režii Ivana Krejčího tak budete moci sledovat celosouborový pokus o smíření s tím, s čímž se smířit snad ani nelze.