Marek Sibinský: Grafika mi nabízí stále nové příležitosti k experimentu

V Galerii Bielska BWA jsme se nesetkali náhodou. Výstava, která tam běží do konce září, nese název Kód a struktura: geometrie serigrafie / Výstava ze sbírky ISSO, a bude na ni hned navazovat druhá část Obraz, tělo, znak – narativy serigrafie, rovněž z této unikátní sbírky. Jejím spolupořadatelem je Katedra grafiky a kresby Fakulty umění Ostravské univerzity, kterou už několik let vede docent Marek Sibinský. Téma pro náš rozhovor nespočívá jen ve zmíněné výstavě, která je významná svým zahraničním přesahem. Obecně je výstava jen pomyslným vrcholem ledovce. Tím, co není vidět, co divák ani nemůže spatřit, je dlouhodobá systematická práce na tvorbě a udržování sbírky ISSO, která vznikla díky Mezinárodnímu sympoziu serigrafie Ostrava (International Serigraphy Symposium Ostrava). Marku, v jakých intervalech se projekt ISSO koná, kolik má obvykle účastníků a kdo rozhoduje o jejich výběru?

Umělecko-výzkumný projekt ISSO vznikl v roce 2013 na Katedře grafiky a kresby Fakulty umění Ostravské univerzity. Je výhradně zaměřený na techniku sítotisku. Není vázán na nějaká opakující se pevná data, ale aspoň dvakrát (nejvýš čtyřikrát) ročně se scházíme s pozvanými autory, kteří si chtějí vyzkoušet techniku sítotisku, anebo na její bázi realizovat vlastní autorský projekt. Obvykle jde o jednotky účastníků, abychom se jim mohli naplno věnovat a být jim odborně k dispozici. Jsem to především já a profesor Zbyněk Janáček, kdo tvoří jakési jádro koncepce, dále ale přihlížíme k návrhům z řad našich kolegů z fakulty a také samotných autorů, kteří nás během své účasti často upozorní na další zajímavé umělce a umělkyně, kteří se koncepčně zabývají grafikou, případně právě zmíněnou technikou sítotisku.

Mohl bys ještě něco říci ke koncepci samotného sympozia?

Ano, po stránce výzkumné, na které koncepce hlavně stojí, nás také zajímají umělci, kteří primárně pracují v jiných médiích (např. malíři, sochaři), ale sítotisk je zajímá a dosud neměli možnost realizovat svůj daný projekt touto technikou … a my jim tu možnost dáváme. Vidíme v tom přínos pro obě strany, protože oni do celého toho procesu vnášejí nové elementy a trochu jiný přístup než jak jsou grafici zvyklí. Toto je také jeden důležitý parametr našeho projektu. Že celý ten proces realizace serigrafií není jen o technologickém zvládnutí, ale že konkrétní autor je v tomto procesu osobně přítomen a může do něj kdykoli autorsky zasáhnout – vstoupit takříkajíc experimentálně.

Slyšela jsem, že o sympozium je zájem i v zahraničí. Odkud zájemci přicházejí?

Kromě českých umělců k nám přicházejí zájemci ze Slovenska a Polska a dalších evropských zemí. Několik autorů je ze Spojených států amerických a dalších zemí.

Je pravidlem, že každý účastník sympozia věnuje jeden kus ze svého nákladu do sbírky ISSO a kolik položek už tato sbírka čítá?

V současné době naše sbírka čítá kolem sto čtyřiceti autorů. Grafických listů je už téměř pět set. Takže jde celkem o rozsáhlou sbírku současné, především české serigrafie. Tiskne se patnáct kusů standardně, pokud není nějaký speciální požadavek ze strany autora. Deset kusů z nákladu zůstává autorovi a pět kusů přináleží do sbírky.

Má účastník sympozia ještě nějaké jiné „závazky“ vůči svému hostiteli?

Závazek to úplně není. Spíše jim nabízíme možnost spojit svou účast s přednáškou, nebo eventuálně i s výstavou na Fakultě umění v naší galerii Koridor, nebo třeba s nějakým workshopem. Když to shrnu; autory nezveme jen a pouze k účasti v projektu ISSO, ale často jejich tvůrčí pobyt rozšiřujeme ještě o kontakt se studenty formou přednášky, výstavy nebo workshopu.

Katedra grafiky a kresby má na Fakultě umění Ostravské univerzity vynikající zázemí pro sítotisk. Je pravdou, že byla jedna z prvních mezi vysokými školami a jak a kdy k tomu došlo?

Ano, má velmi kvalitní zázemí. Základy na našem serigrafickém pracovišti položil v polovině 90. let Eduard Ovčáček společně se Zbyňkem Janáčkem. Oba přišli s myšlenkou vybudovat profesionální pracoviště pro sítotisk. Tedy ne jen nějakou základní dílnu, která je běžná, dejme tomu, na školách středního typu, ale špičkové pracoviště s odbornou obsluhou a asistencí, kde by se daly realizovat velkoformátové tisky na profesionální úrovni. Tato snaha dosáhla svého úspěchu na začátku nového milénia, kdy se fakulta přestěhovala do nové budovy v Mariánských Horách. Tam pracoviště narostlo ve své kvalitě nejen co do strojového vybavení, ale i kvalitou souvisejících materiálů jako jsou barvy, emulze a další potřeby. V roce 2013 jsme navázali na původní myšlenku obou zakladatelů projektem s názvem ISSO. S vývojem technologií se kvalita našeho serigrafického pracoviště neustále zlepšuje.

Ty sám se věnuješ technice sítotisku prakticky od svých studií na vysoké škole. Tvůj přístup k této technice se určitě proměňoval v průběhu času a také díky novým zkušenostem. Mohl bys to, pokud to lze, nějak blíže popsat?

Už na brněnské Šuřce (pozn. Střední škola umění a designu), kde jsem studoval malbu, mě grafika zajímala. Zajímala mě jak litografie, tak i sítotisk. Litografie mi byla zpočátku bližší, protože jsem ji mohl realizovat i doma, kde jsme měli malou dílnu. A se sítotiskem jsem se seznámil až ve škole, právě během studií na Šuřce někdy počátkem 90. let. Šlo samozřejmě o malé formáty a jednodušší postupy na bázi šablon, ale zjistil jsem, že mě to čím dál víc baví a zajímá. Takže tak začínaly moje první pokusy a také ověřování, co tato technika umí.

A vzpomínáš si třeba na nějaké mezníky, situace nebo náhody, které tě výrazně posunuly dále?

Mě velmi lákal samotný proces grafiky. To znamená, že výsledná podoba díla vzniká skrze nějaký mezikrok – a tím je grafická matrice. Že nejde jen o čistě technologický proces, ale o experimentování s matricí, a tím pádem i s oním procesem. To mě na tom lákalo, a proto jsem se od té doby snažil prolínat malbu a grafiku. A právě v sítotisku jsem našel styčné body, které toto prolínání umožňovaly. Začal jsem kombinovat malířské postupy a tisk. Například jsem implementoval sítotisk do malby anebo jsem malířskými prvky a postupy vstupoval do tisku. Dá se říct, že jsem chtěl maximálně využít kapacity, které mi tato grafická technika nabízela. A díky tomu se vždycky i dále posunout.

Kromě kombinace malby a grafiky rád experimentuješ i se samotnou sítotiskovou matricí. Mohl bys to blíže popsat?

Nechtěl jsem zůstat jen u klasických postupů. Sítotisk mě inspiroval i tehdy, když jsem chtěl pracovat ve velkých formátech. Sítovina, vlastně mřížka, která tvoří základ pro přenos – tisk – obrazu, mě přiměla hledat podobné mřížky ještě s většími oky, s kterými bych mohl lépe experimentovat ve větším měřítku. K dispozici jsem měl různé stavební materiály, např. zateplovací sítě, které jsem si napínal na rámy, záclony a jiné materiály mající charakter sítě, na které bych pak mohl vytvářet vlastní šablonu třeba pomocí škrobu. I když má tato technika své dané schéma, systém, tak i přesto lze experimentálně do ní vstoupit. To bylo a je pro mě na tom to lákavé a napínavé.

Inspirace se často objeví tam, kde ji vůbec nečekáme. Přicházejí i k tobě podněty jakoby mimoděk?

Takové momenty byly a mám je často, že někde něco vidím, potkám. Jdu třeba městem nebo se procházím u nás na vesnici a něco vidím, jak se odehrává, nějaký princip úplně z jiné oblasti než je umění, než je výtvarno, než je tisk, a najednou mě to inspiruje buď v té technologické fázi procesu, anebo ideové. Stává se mi to často, když jdu třeba nakupovat, hlavně do těch stavebních marketů (smích), kde najednou objevím nějakou novou hmotu, například pryskyřici nebo omítkovinu, která vytváří zajímavou strukturu. Ty podněty určitě přicházejí, i skrze materiály, na které tisknu. Zkoušel jsem například tisknout na sádrokartonové desky nebo teď zase používám strečové fólie.

+ 1

Obsahově jsou tvoje grafické práce velmi aktuální, současné. Reflektují dobu ovládanou médií a digitálními technologiemi. Dokonce v ní dochází ke smazání hranice mezi skutečným a digitálním světem. V kulturním slova smyslu je dnešní doba postexistencionální, také je označována za postfaktuální. Proč tě toto téma přitahuje?

Je to dnes samozřejmě velké téma. Digitalizace za posledních dvacet let silně ovlivnila nejen společnost, ale každého jednotlivce. Zaznamenáváme obrovský nárůst informací, které k nám jsou schopny dojít. Atakují nás, aniž bychom po nich prahli nebo chtěli je sami nalézat. Přicházejí k nám z digitálního prostředí, které nás obklopuje v několika směrech, od digitálních telefonů a počítačů až po veřejné displeje – pokud se člověk pohybuje ve městě, potkává je velmi často. A jsou to i tradiční média, tištěná, kde tok informací obrovsky narostl, takže mě začala zajímat problematika identity samotného jedince, který je tomu všemu nedobrovolně vystaven. Někdy jsme schopni si tento stav uvědomit, ale myslím si, že ve velkém objemu nás tyto informační toky, ať jsou vizuální, nebo zvukové, ovlivňují a zároveň nějakým způsobem i proměňují.

Na střední škole jsi studoval malbu. Cítíš rozdíl mezi malbou a grafikou?

Oproti malbě je v grafice větší procesuálnost; jsou tam ty mezikroky, jak jsem už dříve zmínil. Malba je mi pořád blízká a nedělám mezi ní a grafikou nějakou pevnou hranici. Prvky malby jsou vlastně nějakým způsobem stále přítomny, samy se intuitivně objevují, když například tisknu na plátno nebo na různé experimentální materiály. .. Dnes se média v celé své šíři různě prolínají. Svou roli v tom hraje i digitalizace, která prochází od 2D poloh až do 3D poloh, takže se to už netýká jenom grafiky, ale týká se to malby, sochařství, animace a dalších oborů.

Slovem média se označuje práce s tou či onou technologií, technikou či matérií. Co ještě mohou média těm, kteří s nimi tvůrčím způsobem pracují, nabídnout?

Média nabízejí nějaké možnosti, principy, nějaký – řekl bych – kód přemýšlení. A já se je snažím nějakým způsobem synergicky využívat. Například grafika, jak jsem už říkal, mi umožňuje práci s matricí. To je ten princip, mezikrok, než dojde ke vzniku výsledného obrazu. Během něho si mohu dovolit déle přemýšlet, experimentovat. Dokonce mohu do procesu vědomě vstupovat a nasměrovat ho jinam – změnit ho. Kdežto když pracuji s médiem malby nebo kresby, tvůrčí proces probíhá rychleji a bezprostředněji.

Papír je choulostivé médium, přesto dokáže vydržet i v podmínkách, které nejsou úplně ideální. Jak tuto stinnou stránku, nevýhodu, vidíš nebo vnímáš ty?

Podle mě, podobně jak jsme se bavili o grafice, tak i papír má své jedinečné vlastnosti a možnosti. A to nejen vizuální, ale i fyzikální a haptické. A autor je buď dokáže využít, nebo je vnímá jen jako podložku. Osobně se snažím, a taky i v rámci našich procesů jak v serigrafické dílně tak i na našem digitálním pracovišti, přemýšlet nad tiskem ve vztahu k papíru. Jak se digitální tisk chová na tom kterém povrchu papíru a jak vlastně dává úplně rozdílné vizuální informace. Každý papír má nějakou gramáž, strukturu, složení .. a ač vypadají papíry na první pohled podobně, tak výsledná podoba tisku může být velice rozdílná. Když to řeknu obecně, tak ano, papír je choulostivé médium, ale já ho přesto vnímám jako důležitou součást tvůrčího procesu. Proto dopředu přemýšlím, na jaký papír, na jaký povrch, budu realizovat svoje projekty a jak využiji jedinečnost toho kterého druhu papíru.

Máš jako grafik nějaké nesplněné přání?

Nějaké zásadní přání nemám. Jediné, co mě napadá a co je i takovým nedostatkovým zbožím napříč celou společností, je čas. Že člověk má pořád pocit, že na všechno má málo času. Takže se určitě těším na období, kdy se budu moci koncentrovaněji věnovat své práci na grafice.