Principál Bílého divadla Jan Číhal: V příštím roce oslavíme výročí Bohumila Hrabala

Léta jsi usiloval o to, aby Bílé divadlo bylo zahrnuto mezi ostravské činoherní soubory do programu festivalu Ost-ra-var. Toto úsilí bylo úspěšné. Kde a s čím v rámci festivalu vystoupíte a díky komu nebo čemu jste dosáhli svého?

V sobotu 30. listopadu od 21.30 hod. vystoupí Bílé divadlo ve foyeru divadla Jiřího Myrona se svojí poslední inscenací Sidonie Nádherná. Toto představení se hrálo začátkem listopadu v Praze ve Veletržním paláci ve Studiu Hrdinů  v rámci festivalu alternativního divadla Příští vlna. Je to představení o baronce Sidonii Nádherné ze zámku Vrchotovy Janovice, kam za ní jezdil básník Rilke, Karl Kraus a portrétoval ji tam Max Švabinský. A to, že představení Bílého divadla na letošním Ostravaru bude, je asi zásluhou současného vedení Národního divadla moravskoslezského a organizátorů Ost-ra-varu. Máš pravdu, ochota organizátorů dřívějších ročníků vůči amatérskému divadelnímu souboru nebývala příliš vstřícná.

Bílé divadlo je svým způsobem ostravský fenomén mezi neprofesionálními soubory. Jste díky své poetice naprosto jedineční a když se například účastníte nějaké postupové přehlídky neprofesionálních divadel, lektoři a porotci musí často porovnávat nesrovnatelné… Co si myslíš o divadelních soutěžích a přehlídkách?

Bílé divadlo, které existuje na ostravské scéně již 32 let, se příliš nehlásilo do divadelních soutěží a přehlídek, nemělo touhu srovnávat se s něčím nesrovnatelným. Naše představení byla vždy autorská, uváděná jako kolektivní práce divadla. Většinou šlo o dramatizace prozaických textů a textů poezie. Scénáře jsme většinou sepsali ve dvojici Vladimír Machek a já. Až v poslední době se účastníme krajských postupových přehlídek, ze kterých jsme dvakrát postoupili do celostátního setkání  a na Jiráskův Hronov.

Jezdíte docela často do zahraničí. Jak na vás reaguje zahraniční publikum a co nejvíce oceňuje na Bílém divadle jako takovém?

V minulých letech Bílé divadlo se svým kultovním představením Ty který lyžuješ, které vzniklo podle kreseb Martina Velíška, sjezdilo téměř celou Evropu – nejčastěji nás zvali na různé divadelní festivaly do Francie, ale hráli jsme třebas i v Archangelsku, v Kyjevě či v Gdaňsku. Představení Ty, který lyžuješ mělo již 180 repríz a hraje se stále. Nejbližší představení odehrajeme na Mikuláše ve Vratimově. Ale nebyli to jenom Lyžaři, hráli jsme s úspěchem také Postele na festivalu v Maďarsku, kde jsme získali několik cen, ve Francii také Kolotoč a představení Červený kohout letí k nebi. Tato představení vycházela především z výtvarného pojetí tématu, takže byla čitelná i v cizině, diváci se také hodně zajímali o naše hudební ztvárnění představení, které většinou vychází  z moravských lidových písní.

Co máte připraveno na konec tohoto roku a na rok 2014?

Do konce letošního roku proběhne ještě setkání s Bílým divadlem 12. prosince ve 20 hodin  na Stodolní ulici, v Sherlock´s Pubu, kde jsme v rámci projektu Oni přicházejí uvedli v říjnu Bílou lokomotivu a v listopadu Slepce. V prosinci tam sehrajeme Betlém a budeme křtít novou knížku Bílého divadla s básnickými texty Vladimíra Machka. V roce 2014 se naše divadlo bude hodně věnovat stému výročí narození Bohumila Hrabala. Ostatně první naše hra byla Hráz věčnosti s požehnáním samotného autora. V rámci projektu Oni přicházejí budeme na Stodolní ulici pravidelně uvádět naše představení – performance výtvarného charakteru Kolotoč, Refrigerium a Postele, Červený kohout letí k nebi, Lot, Hráz věčnosti… V příštím roce se chystáme na divadelní festivaly do Maďarska, Německa a také na několik divadelních festivalů na Slovensku a v Polsku.