Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Drsná brutalita Svěcení jara nešokovala, dirigent z jihu Ameriky se ale líbil

Drsná brutalita Svěcení jara nešokovala, dirigent z jihu Ameriky se ale líbil

11.4.2014 07:12 Hudba

Dalším pokračováním Symfonického cyklu Janáčkovy filharmonie Ostrava byl čtvrteční koncert, na němž se představil mladý jihoamerický dirigent José Luis Gomez. Na programu byla opět skladba autora spjatého s Ostravou, tentokrát se jednalo o Koncert pro violoncello a orchestr Čestmíra Gregora. A zaznělo také proslulé Stravinského Svěcení jara.

Zvětšit obrázek

Dirigent José Luis Gomez během koncertu Janáčkovy filharmonie.
Foto: Ivan Korč

Dirigent Gomez, jehož internetové stránky i stručná biografie v programu přetékají superlativy, patří k výrazným a nadějným talentům současné klasické hudby. První skladbou, kterou v zaplněném sále Domu kultury provedl, bylo Dvořákovo Scherzo capriccioso op. 66. Překvapila mne Gomezova spíše toporná než prostorná a vykroužená gestika, kterou Dvořákova klenutá melodie potřebuje.

Druhá skladba, Koncert pro violoncello a orchestr v podání sólisty a člena filharmonie Jiřího Hanouska, byla velmi zvláštní. Orientovat se v kompozici ostravského autora Čestmíra Gregora, která čerpá z různých vlivů, aniž by jeden převážil jako výrazný a charakteristický prvek, bylo dost nesnadné. Melodické kvality skladby mi nepřísluší po prvním poslechu hodnotit. Nejvíc mne oslovila třetí věta.

Sólistou koncertu byl violoncellista Jiří Hanousek.

Sólistou koncertu byl violoncellista Jiří Hanousek. (Foto: Ivan Korč)

Sólista Jiří Hanousek byl připraven perfektně. Jeho hra se vyznačovala sametovým tónem, precizností v rychlých pasážích a velkou, poctivou muzikalitou. Hanouskovo provedení bylo zkrátka vynikající a sklidilo zaslouženě obrovský úspěch.

Po přestávce se do Ostravy vrátily obrazy z pohanské Rusi. Dílo, jež loni 28. května oslavilo 100 let výročí od premiéry, patří k nejvýznamnějším skladbám 20. století. Řeč je samozřejmě o Svěcení jara Igora Stravinského. Je to první skladatelovo dílo, kterým promluvil s plnou originalitou. Brutalita, tajemná ponurost a primitivismus, který je nanejvýš duchovním způsobem vtělen do partitury se žádnému dalšímu skladateli nepodařilo překonat, ač byly dost často napodobovány. Skladbu si živě pamatuji z provedení bývalého šéfdirigenta filharmonie Theodora Kuchara, tak bylo s čím srovnávat.

Orchestr řídil José Luis Gomez.

Orchestr řídil José Luis Gomez. (Foto: Ivan Korč)

Na počátku zaznívající fagotový motiv cituje litevskou lidovou píseň. Celá úvodní plocha s většinou čtyřtónovými motivy, které se různě promíchávají v rytmických variantách, šokující rafinovanost variačního umění Stravinského na mne působila příliš statickým dojmem. Až po začátek drsnějšího harmonického podkladu v nepravidelném rytmu čtvrté minuty byla hudební plocha opatrná. Ve druhé půli první části se pak Gomezovi povedlo přesvědčivě vygradovat Polibek zemi. Druhý díl Svěcení mne opět pojetím oslovil jen z části.

Co říci k jednomu z posledních symfonických koncertů koncertní sezóny? José Luis Gomez byl publikem přijat příznivě. Orchestr vedl přesně a věřím, že se filharmonikům mohlo hrát pod jeho vedením celkem dobře. Jeho gestika a způsob vedení však v jemnější sluchové analýze vyzněly staticky a příliš plošně.

Nevyhrál si s detaily, které mnohotvárná Stravinského hudebně-taneční vize nabízí. Byl suverénní, ale nikoliv originální.

Polský dirigent jednoho z nedávných koncertů ostravské filharmonie Lukasz Borowicz, kde zazněla mimo jiné Báchorkova Stereofonietta, mne oslovil daleko více. Někdy se ten pravý poklad schovává takřka za zády a nemusí se pro něj jet kus světa. Tak to chodí.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.