Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Komedie o lupiči v nesnázích v Divadle Mír pobaví vulgarismy i hereckou grácií

Komedie o lupiči v nesnázích v Divadle Mír pobaví vulgarismy i hereckou grácií

3.11.2017 22:00 Divadlo

Sál ostravského Divadla Mír byl ve čtvrtek svědkem premiéry další komedie nastudované právě pro tuto nejmladší ostravskou scénu. Hra s názvem „Mátový nebo citron aneb Lupič v nesnázích“ se tak stala v pořadí čtvrtou inscenací na repertoáru divadla v srdci Vítkovic. Pětice herců pootevřela lákavá dvířka do hereckého světa a nechala tak diváky nahlédnout do tvůrčího procesu divadelního představení.

Zvětšit obrázek

Lada Bělašková a Albert Čuba v komedii Mátový nebo citron.
Foto: Jan Lipovský

Mnohdy romantická představa o tom, jak se herci sejdou, popíjejí a přitom se baví nad leporelem divadelní inscenace vymizela po zhlédnutí nové komedie plné vypjatých a nečekaných (i očekávaných) situací. Herci hrají herce, co hrají své postavy. Jednoduchá rovnice, která v sobě skrývá mnohá neznámá. Zmatení však neodejdete, vše se hezky zaokrouhlí a výsledkem bude uvolňující pobavení.

Tým Divadla Mír opět sáhl po francouzském dramatikovi a vsadil na dialogy oplývající kousek Mátový nebo citron aneb Lupič v nesnázích autora Patricka Haudecoera. Pro inspiraci nemusel Haudecoer jít při psaní daleko. Sám jako herec začínal, a tak materiálu na hru plnou sarkasmu měl plno. Propracovaný text stupňuje napětí a rozkrývá celou zápletku s hudební přesností. Od začátku se na jevišti děje něco nestandardního a i přesto, že se pointa dostaví záhy, na komediálnosti celé hry to neubere. Spíše naopak, diváci mohou stále očekávat sice často předvídatelné, ale další a další gagy odkazující na tradici divadelního i filmového umu. Časté vymýšlení přímo na scéně také naznačuje divákům neutuchající snahu vytřískat z každé možné scény něco vtipného, i přesto, že z toho nakonec bude krkolomná exhibice. Ale to je detail, to se vyřeší později.

Robin Ferro a Lada Bělašková. (Foto: Jan Lipovský)

Pětice herců se pod vedením režiséra Janusze Klimszy, jehož ostravskému publiku není potřeba dlouze představovat, proměnila v karikaturní postavičky z divadelního světa. Nafoukaná herečka, egoistický frajírek, snaživý baleťák, protekční nováček či zmatená režisérka, tihle všichni diváky provedli hodinou a půl trvající adaptací.

V hlavní roli lupiče se představil fantom ostravských scén Robin Ferro, který se ve svých dvaceti letech vpisuje do řad výrazných hereckých talentů a s příjemnou sebejistotou se houževnatě ujímá role snaživého, ale velmi nešikovného začínajícího herce.

Albert Čuba. (Foto: Jan Lipovský)

Roli hereckého barda si na prknech svého vysněného divadla právem uzmul Albert Čuba a obě jeho postavy včetně podváděného manžela diváky baví s příjemnou lehkostí.

Ačkoli dramatických rolí má za sebou plno a vždy si v nich uměl poradit, komediální rovina Albertovi Čubovi dodává na šarmu. Mužský trojlístek doplňuje děsivě pružný Petr Panzenberger, jehož baletní sólo by mohlo sloužit jako pomyslný trailer k celé inscenaci.

Z inscenace Lupič v nesnázích. (Foto: Jan Lipovský)

Něžné pohlaví to má mezi hereckou mužnou energií velmi těžké. Jak se s tím popasuje režisérka plná aluminiových představ nebo diva s jasnou vizí o své zářící hvězdě vám s grácií (i s jasným názorem), to předvádějí Lada Bělašková a Nikola Birklenová. Režisér všechny herce umístil do prostoru divadelní scény bez možnosti úniku. Ač pomyslně, vše se odehrává na malém omezeném prostoru, což koresponduje i s ostatními inscenacemi Divadla Mír.

Lada Bělašková a Petr Panzenberger. (Foto: Jan Lipovský)

Dekor kulis vytváří dojem publika upřeně sledujícího každičký pohyb, což se ve druhém dějství prohloubí při všech eskapádách. V první části představení se diváci seznamují s postavami herců, tedy herců hraných herci.  Zkoušejí inscenaci, kterou ve druhé části hrají naostro, a zde si přijdou na své milovníci chaplinovských taškařic a gagů v praxi.

Z inscenace Mátový nebo citron. (Foto: Jan Lipovský)

Divadlo Mír zaplnilo díru na ostravském divadelním trhu. Přináší žánr komedií, které chutnají všem, a to v kvalitním provedení, za které se nemusí stydět. To se hlavně ukázalo po přestávce. Před ní se však inscenátoři uchýlili k tomu, co bych nazvala zbytečnou a lacinou legrací v podaní sprostých slov, které sice ve scénáři obsaženy jsou, ale daly by se elegantně obejít.

Dramaturgie se ujal Daniel Kozák a troufám si říct, že ženský zásah by se o takovou eleganci možná postaral. Nicméně tato kaňka na jinak čistém divadelním kousku se dá prominout v kontrastu hereckých výkonů a jinak velmi zdařilého aranžmá celé inscenace.

Evelína Vaněk Síčová | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.