Jeho Veličenstvo Tomáš Klus v Ostravě opět otevíral duše. Jeho koncert ovládl Majáles

Doba se mění a s ní také podoba ostravského Majálesu. Nejde se zavděčit všem a to, co jeden pochválí, druhý pošpiní. A naopak. Tak to prostě chodí… Tytam jsou časy, kdy srdce studentského svátku tlouklo hlavně na prostranství u kolejí Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, potažmo v areálu Černé louky či u Slezskoostravského hradu. Ti, co zažili, vědí a mají na co vzpomínat. A ti, co nikoliv, mohou vzpomínat na jiné (nejen) studentské párty a večírky… Jednoduchá matematika.

Jen se možná ještě nabízí jedna otázka. Kolik účastníků letošního Majálesu Ostrava se zamyslelo nad tím, že tato akce je zřejmě jediná, která „přežila“ dodnes stále smysluplně nevysvětlený projekt spojení obou ostravských univerzit? Ale to už je zase jiný příběh…

Tak či onak, organizátoři Majálesu Ostrava dnes preferují, samozřejmě pokud odmyslíme tradiční průvod v maskách, jako místo konání Dolní oblast Vítkovice. To sice nemusí být po chuti všem, ale je to třeba respektovat. Jsou to oni, kdo akci pořádají… A ten, kdo chce přijít, přijde, a ten, kdo nechce, nemusí. Každopádně jen letmý pohled na zaplněné prostory u jednotlivých scén dal jasnou odpověď na to, zda je to dobrá, či špatná volba. I když je pravda, že se asi primárně necílilo na vysokoškolské studenty…

Co se týká hudebního programu, tak jednoznačným králem Majálesu Ostrava byl Jeho Veličenstvo Tomáš Klus, který se v Ostravě letos již na začátku roku představil nezapomenutelným koncertem s Janáčkovou filharmonií. A také na Majálesu Klus předvedl, že i tuzemské pop-rockové písničkářství může mít lesk, a přítomné doslova přikoval k místu, kde stáli. Odejít prostě nešlo. A to vše nenuceně, díky veskrze lidskému přístupu a bez marnivých póz. Jen sázka na přirozenost a určité pozitivní vibrace. „Společnost potřebuje dobrou náladu,“ zdůraznil.

Vystoupení rodáka z Třince bylo prvotřídní ukázkou, jak má vypadat hudební oddanost v praxi. Klus vytahoval ze svého repertoárového klobouku jeden hit za druhým, přičemž od jakési rozjímavosti se zkušeně přesouval k rozvernosti a místy dokonce jeho písničkářství spoléhalo na tvrdší podklad. To se stávalo hlavně ve chvílích, kdy větší prostor dostával kytarista Jiří Kučerovský (mimo jiné také Animé a Forgotten Silence).

Tomáš Klus mezi fanoušky. (Foto: Lucie Nohlová)

Vždy je třeba nabídnout něco více, což Tomáš Klus splnil také. Projevil se totiž rovněž jako zdatný a precizní improvizátor, když mimo jiné z pódia proskotačil přímo mezi fanoušky v prvních řadách, tedy zejména fanynky, s nimiž slovně koketoval na téma selfíček nebo když jedné z přítomných dam loučících se se svobodou popřál šťastné zítřky. A to všech v rýmech a od srdce! „Úsměv sluší a otevírá duši,“ zmínil dále. Jestli by se rozdávaly medaile za hudební eleganci, měl by jich Tomáš Klus tolik, že by jimi musel podarovat druhé, aby je unesl. Což by jistě rád udělal. I to bylo jedno z poselství tohoto vystoupení…

Palec nahoru si zasloužila zejména dramaturgie Druhé scény, kterou ovládla Vypsaná fiXa. Ta prokázala, že ani po letech není vyčpělá a stále má co nabídnout. Jak známo, kapela sice pracuje s málo výrazovými prostředky, ale síla z ní vyzařující je značná. To platilo i pro majálesový set, kdy došlo na mix novějších, ale i starších skladeb, mezi které můžeme řadit třeba Stereoid z prvotiny Brutální všechno. „Tuhle desku jsme točili v Ostravě, takže na ní ulpěla energie tohoto města,“ prozradil mimo jiné charismatický zpěvák Márdi, jehož zdánlivě odtažitému zpěvu je obtížné odolat. Asi nepřekvapí, že převládali ti, kteří tomuto tak trochu psychedelickému vábení podlehli. A navíc s radostí.

Účast publika na Majálesu Ostrava byla velmi slušná. (Foto: organizátoři)

Provokaci mají Češi rádi a Mucha to ví. Její rockové songy s punkovou nespoutaností nejsou divoké jen hudbou, ale dráždí i slovem. A co na tom, že intonačně se mnohdy zadrhávají. „Není to na vás moc alternativní?“ zeptala se po jedné z písní a sama si odpověděla: „Pak se stejně půjdete pobavit K(k)lusem!“ Načež spustila zřejmě nejznámější hit Pan Píča. „…ale to nesouvisí s předchozím tvrzením, Tomáš je kámoš,“ dodala ještě.

Kyjovská písničkářka vypouštěla své jedovaté šípy do všech světových stran s takovou bravurou, že ti, na které mířila („Tuto píseň věnujeme všem, kteří si z koncertu odnesou více fotografií než dojmů.“), se ještě smáli… Tento dar rozhodně nemá každý. Každopádně ona střelba do vlastních (muzikantských) řad byla velmi častá. Jistě ne náhodou v jejích textech najdeme výpůjčky od Mňágy a Žďorp, Sagvana Tofiho nebo Vaša Patejdla. „Slovenský pop je niečo, čo by mali zakázať,“ prohodila ještě jen tak mezi řečí. Mucha zkrátka hrála na city. Na ty, které člověk spíše skrývá. Ona ne.

Domácí Staré pušky vkusně mixovaly punk s popovou elegancí, přičemž v jejich písních převládal tolik potřebný drive. Staré pušky patřily také k těm kapelám, které těžily z toho, že příchozí jejich songy znali a chtěli si je zazpívat společně se svými oblíbenci. Tak trochu nostalgickou atmosféru dodával skladbám i saxofon, který ještě více zdůraznil onu naléhavost, s níž Staré pušky umí obratně zacházet. To vše se v konečném výsledku promítlo do nelítostného poga, u kterého je zcela normální ronit slzy. Smutkem.

Jedna z menších scén patřila Starým puškám. (Foto: Petr Bidzinski)

Circus Brothers možná trochu doplatili na to, že na U&SLUNO scéně vystupovali ještě v době, kdy se areál teprve plnil. Jejich živelné a balkánskými elementy prosycené písně sice taneční nálady vyvolaly, ale ve srovnání s ostatními vystupujícími to byl spíše vyluhovaný čajíček. Motor tohoto poměrně pestrého žánrového mixu byl zažehnut několikrát, ale na pořádnou jízdu, u níž by pomyslně létaly klobouky, to nestačilo.

Říká se, že dobrého stačí málo. V případě formace Mirai je toho hudebně dobrého ještě méně… Jejich přeslazené pop-rock songy příliš kreativity nepobraly, nicméně je třeba přiznat, že fungují. A fungovaly také v pátek večer. Zpěvák Mirai Navrátil si sice často vypomáhal různými „lala“ či „óo“ popěvky, ale účel to splnilo. Příchozí i díky rádiově omílaným písním na svou stranu dostal poměrně lehce. Jen té cukrové vaty kolem bylo až moc… A nevoněla.

Za smolaře letošního Majálesu Ostrava můžeme prohlásit s grungem koketující The Complication. Perspektivní formace od Pardubic sice vyjela, ale do moravskoslezské metropole kvůli problémům s autem nedojela. Škoda. To havířovské Světlo umí nabídnout mnohem více než jen nevýrazný singl Už je mi lásko 20 let, což také potvrdilo. Pop-rockové songy této kapely zněly docela svěže, ačkoliv se čtveřice mladých muzikantů musela vyrovnat s tím, že hrála zrovna v době, kdy na hlavní scéně řádil Tomáš Klus. Možná by jen neškodilo ubrat při živém hraní těch samplů…

Následně si Younie scénu podmanil DJ Lucky Boy, který se svými „mašinkami“ dokázal dostat přítomné do „techno varu“. S přibývajícím časem a s blížící se půlnocí se také naplno rozjely D&B scéna a EDM scéna, což je třeba pořadatelům přičíst k dobru, že daly prostor i milovníkům těchto hudebních stylů. A že jich bylo…

Každopádně Majáles Ostrava toho nabídl mnohem a mnohem více (namátkou Pipes and Pints, Fast Food Orchestra, Delta Heavy či Ptakustik). Tu více, tu méně povedeného. Žánrová rozmanitost byla jednoznačně obohacující. Ostatně jak říkal, Tomáš Klus, všichni jsme výjimeční, nenahraditelní a jsme přínosem pro tuto společnost.