Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Color Blocking ve Fiducii je generační postoj. Nic není tak horké, aby se to muselo hasit

Color Blocking ve Fiducii je generační postoj. Nic není tak horké, aby se to muselo hasit

28.9.2019 Obraz & Slovo

Ivana Pavlíčková, Patrik Kriššák a Tomáš Beňadík. Trojice někdejších studentů Fakulty umění Ostravské univerzity se vrátila na místo činu. Do údajně nejznečištěnějšího města v Evropské unii. A právě smog byl jedním z důvodů, proč všichni tři z Ostravy už před lety utekli. Název jejich aktuální výstavy v malířské galerie Dole v klubu Fiducia tak zřejmě záměrně kontrastuje s ostravskou šedí: Color Blocking.

Zvětšit obrázek

Z aktuální výstavy v ostravské Fiducii.
Foto: Ivan Mottýl

Napřed pár údajů ze zákulisí výstavy. Ivana Pavlíčková (1990), Patrik Kriššák (1986) a Tomáš Beňadík (1991) instalaci ve Fiducii intenzivně připravovali asi pět dnů, nočním azylem jim však byla Prozatímní galerie Wurst v Hlučíně. Každé ráno se tak do Fiducie přesouvali autobusy MHD, takže hned za řekou Odrou míjeli apokalyptické panorama koksovny Svoboda v Přívoze. Z hořáků tam planou ohně spalující přebytečný koksárenský plyn a nad fabrikou se valí oblaka dýmu. Den co den. A k tomu všudypřítomný specifický smrad, což je jedovatý koktejl namíchaný mimo jiné z rakovinotvorného benzo(a)pyrenu, který se valí na centrum města.

Nebylo divu, že všichni tři umělci během „rezidenčního“ pobytu ve Wurstu zavzpomínali, proč se také odstěhovali z Ostravy. Kvůli nedýchatelnému a zdraví nebezpečnému ovzduší. Umělci žijící v Ostravě si totiž tenhle fakt příliš připouštět nemohou, jinak by propadli malomyslnosti, že umřou o pár let dříve než Pražáci. A že jim smog přivodí rychleji Alzheimera, než jak by se to stalo někde na Šumavě.  A tak se my Ostraváci necháváme raději opájet dezinformačními zprávami typu: „Nezávislý německý odborník potvrdil, že koksovny splňují všechny evropské ekologické normy.“

„Ostrava? Šok ze smogu! Ve škole to sice bylo chvíli zajímavé, časem jsem ale chtěl z tohoto znečištěného města pryč. A také někam do kulturnějšího prostředí,“ vyprávěl před výstavou ve Fiducii Tomáš Beňadík, který přišel do Ostravy ze slovenské Trnavy, aby studoval intermedia v ateliéru Petra Lysáčka. A posléze pokračoval na VŠUP v Praze v Ateliéru intermediální konfrontace Jiřího Davida. Z obdobných důvodů z Ostravy utekl i rodák ze slovenského Kežmaroku Patrik Kriššák, i když až po vystudování malby v ateliéru Daniela Balabána. Proto jsem také všechny vyfotografoval před jedním dávným Balabánovým plátnem.

Kriššák, Pavlíčková a Beňadík (zprava) před Balabánovým obrazem. (Foto: I. Mottýl)

Ivanu Pavlíčkovou ostravské ovzduší netrápilo jako prvotní problém, ve městě žila od dětství. Vadil ji spíš chladný přístup pedagogů v sochařském ateliéru Fakulty umění, proto také magisterská studia absolvovala v Brně u sochaře Michala Gabriela. A dnes žije v Drážďanech, což zase souvisí s nenápadným ostravským (potažmo obecně českým) rasismem, s nímž se dítě angolského otce setkává v Německu v mnohem menší míře.

Tvorbu všech tří autorů sleduji už nějaký ten pátek, byť spíše náhodně. A dokonce jsem se podílel i na uspořádání výstavy Tomáše Beňadíka v Galerii Rubrum v Přívoze, kterou intermediální autor pojal jako hravou polemiku o české a slovenské povaze. Zároveň to ale byla rekapitulace jeho prací vzniklých na stáži ve francouzském Le Mans. Shrnuto a spočítáno, nové setkání s touhle trojicí pro mě bylo i zajímavou zprávou o tvůrcích, kteří opustili Ostravu kvůli zářivějším zítřkům. Psychologickou i sociologickou informací, která ve mně vyvolávala řadu dalších otazníků. Proč se třeba výstava Color Blocking nekoná namísto v Ostravě v německých Drážďanech?

Teď přišel čas i na jednu korekci, Tomáš Beňadík není oficiálním spoluautorem výstavy, jen pomáhal s její realizací, osobně ho však považuji za spolutvůrce. Nadřel se třeba s komplikovanou výmalbou stěn i podlah v galerii, aby celá instalace souzněla s názvem. Tedy s pojmem, který pochází ze světa módy a pracuje s „blokovým“ využitím výrazných barevných tónů, často však z opačných pólů barevného spektra. Color Blocking. Pavlíčková a Kriššák však tento módní trend záměrně narušili určitou „jedovatostí“ a zároveň vybledlostí barevných bloků (výmalby). Jako kdyby se galerií valil typický ostravský smog, který i tu nezářivější barvu dokáže podivně zešedivět.

Z aktuální výstavy ve Fiducii. (Foto: Ivan Mottýl)

Inverze. To je první, co mě proto napadlo při vstupu do samotné výstavy. Colours of Ostrava, barvy ale jaksi vybledly a město osvětluje jen mihotavé světlo zářivek. A Ivana Pavlíčková tenhle zmar zdůrazňuje třeba rozpadajícím se antickým chrámem. „Hořící“ keramikou. Možná hoří Reichstag, možná celý Řím, možná pařížská redakce Charlie Hebdo, rozhodně je to ale symbol nějakého barbarského ataku. Pokusu oslabit demokracii (sick – nemocný) a nahnat ji někam do vězeňské cely slabě osvětlené zářivkami.

Z aktuální výstavy ve Fiducii. (Foto: Ivan Mottýl)

A co ten Kriššákův „uzel“ na růžovém pozadí? „Pravý přes levý, levý přes pravý,“ myslím na ambulanční uzel, který jsem se kdysi učil v kryptoskautském oddíle Sirius. Umělec ale spíš myslel na #MeToo. A kdo ví, co se mu ještě honilo hlavou. Color Blocking souvisí s modelingem, a to je pořádně prostopášný svět, kde se kariéra dělá často přes postel. Ale znám i pár případů z Ostravské univerzity, kde to funguje obdobně.

Z aktuální výstavy ve Fiducii. (Foto: Ivan Mottýl)

Color Blocking je generační postoj. Nic není tak horké, aby se to muselo nějak angažovaně hasit. Jen se nenápadně upozorňuje na problémy. Forma je často víc než názor, ale zároveň jsem přesvědčen, že zrovna Kriššák a Pavlíčková dobře vědí, kdy už jen tento přístup nebude stačit.

*

Ivana Pavlíčková a Patrik Kriššák: Color Blocking. Galerie Dole (Fiducia), výstava potrvá do 16. října 2019.  

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.