Jaroslav Křička – Bílý pán aneb těžko se dnes duchům straší

„Až najde se kráska,
plavovláska tak odvážná,
že půjde přízraku vstříc,
nebezpečím zhrdajíc, jež jí kyne,
pak do hradu vrátí se láska…“

Křičkova opera dokládá velkou popularitu povídky Strašidlo cantervillské Oscara Wildea. Wilde postavil proti sobě životní styl moderních Američanů a odcházející zvyky „šťastného anglického domova“, jak jej reprezentuje starobylý zámek, který americký vyslanec koupí i s odvěkým strašidlem. V opeře se změnilo prostředí (Československo po první světové válce), autoři také přidali tehdy aktuální téma: praxi pozemkových úřadů. V zápletce nechyběl ani milostný vztah mezi hrabětem zámku v Satalicích Jiřím a dcerou amerického vyslance Elidou. Křička využil dobově oblíbené postupy tzv. časových oper (taneční formy zábavné hudby 20. let, jazz, revuální styl, filmová projekce), ale výsledný tvar připomínal spíše operetu, ve které stejně důležité místo připadlo lidovým popěvkům a valčíkovým rytmům.