Z největší koncertní haly do Parníku? Obrovská svoboda, říká Jarek Nohavica

Je na minutu přesně osm hodin večer. Jarek vystupuje ze zákulisí a přichází za velkého aplausu svých fanoušků na pódium. Připravené kytary, ale ani heligonky si nevšímá a přistupuje rovnou k mikrofonu, do kterého začíná zpívat píseň Divocí koně. Jen tak, a capella. K němu se potichu přidává fascinované publikum.

„Je to obrovská svoboda, že si můžu zahrát ve velké O2 Aréně a jen několik dní poté můžu zazpívat vám, z očí do očí, v tomto příjemném velkém obývacím pokoji,“ říká Nohavica a nasazuje další píseň s názvem Těšínská.

Vzápětí se ukazuje, že dramaturgie celého vystoupení bude vystavěna na citlivém střídání nejznámějších Nohavicových písní se skladbami z poslední doby, ale i s těmi, které písničkář hraje jen zřídka. Zadumané písně typu Ještě mi scházíš střídají vypalovačky typu Pochod marodů nebo Ostravo. Kytaru střídá hlavní hvězda večera s heligonkou, ke slovu se dostane i foukací harmonika.

Diváci mohou mezi proslulými a často již zlidovělými skladbami slyšet i poměrně neznámé písně, například novější skladbu To jste mi neřekli, kterou Nohavica napsal v roce 2011 po své návštěvě Osvětimi, ale která už se nevešla na album Tak mě tu máš.

Téměř všechny přestávky mezi písněmi Nohavica prokládá svými vtipnými komentáři – před písní Pochod marodů připomene (zejména pro děti přítomné v publiku) i svou slavnou teorii alkoholického kopce, známou z filmu Rok ďábla.

Jeden z nejzábavnějších momentů celého koncertu přichází, když Nohavica prohlásí, že obdržel e-mail s informací, že se na koncert chystá parta bývalých spolužáků z turistického kroužku Vysoké školy báňské. „Dostal jsem e-mail, že si parta bývalých spolužáků rozhodla sejit po mnoha letech právě na tomto koncertu v Parníku. Jenže tu holku, která to všechno zorganizovala, dnes odvezli do porodnice,“ říká Nohavica pobavenému publiku, mezi kterým nechybělo asi patnáct bývalých spolužáků z VŠB. „A představte si, ona ty lístky kupovala v době, kdy ještě nebyla těhotná,“ dodává Nohavica a následující píseň věnuje právě nastávající mamince.

Koncert vrcholí, za klavírního doprovodu ředitelky ZUŠ v Ostravě-Mariánských Horách Pavly Kovalové  zpívá Nohavica dvě nejsilnější skladby z poslední tvorby – Zbloudilý koráb a Mám jizvu na rtu – a také árii Mozartovy opery Cosi fan tutte.

Nakonec se ještě chopí heligonky a avizuje samotný závěr s písní Fotbal. A aby toho nebylo málo, hned po ní naváže ještě další hitovkou Až to se mnu sekne. Tu už ale nezpívá na mikrofon, ale pomalu prochází s heligonkou mezi diváky až do zákulisí…

Žádný přídavek nebude, všem je jasné, že na vytleskávání si Nohavica asi nepotrpí. Ani se nechce věřit, že koncert trval bez přestávky 130 minut.