Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Blanka Fišerová: Ostrava je můj druhý domov. Rozhodně není černá

Blanka Fišerová: Ostrava je můj druhý domov. Rozhodně není černá

15.11.2013 01:01 Obraz & Slovo

Dramaturgyně, redaktorka, básnířka, dramatička a organizátorka poetických setkání Blanka Fišerová připravila na sobotní Noc divadel v Ostravě originální pořad Čteme v barvách. V interview pro deník Ostravan.cz Fišerová hovoří o svých aktivitách propagujících poezii a literaturu.

Zvětšit obrázek

Básnířka a organizátorka poetických akcí Blanka Fišerová.
Foto: Paul Ryder

Jak bys představila chystaný pořad Čteme v barvách, který je připravován na sobotní Noc divadel?

Čteme v barvách má delší vývoj. Zahájili jsme ho čtením z díla Ilse Weberové, což je ostravská židovská autorka, která žila ve Vítkovicích a zemřela v Osvětimi. Tentokrát jsem se rozhodla, že bychom mohli udělat také čtení z mé hry, která se jmenuje Už umři, mami. Jsou to monology matek a dcer, které jsou na sobě určitým způsobem závislé a snaží se této závislosti zbavit, hlavně dcery. Jde ale především o tragikomedie. Režie se ujala Jana Janěková. Pro Noc divadel se nám podařilo získat pro jednu z rolí Alenu Sasínovou-Polarczyk. Forma scénického četní je variabilní, otevřená, herečky se různě střídají, podle toho, kde právě čteme. Například v Praze diváci uvidí Kristýnu Frejovou.

Kromě pořadu Čteme v barvách organizuješ také pořad Poezie v barvách. V čem se oba projekty liší?

Poezie v barvách vznikla jako první. Asi před sedmi lety ji vymyslel básník David Pillow s Paulem Ryderem. Jednou mě pozvali k účinkování jako hosta, pak podruhé. Načež asi dva roky pořad stagnoval. Pak se David odstěhoval, už se Poezii v barvách nechtěl věnovat, tak jsme se domluvili, že se toho ujmu. A tak mě napadlo, že se pokusím najít jinou formu, jak dostat poezii lidem blíže, že se budou třeba setkávat básníci a hudebníci, kteří by se za jiných okolností ani nesetkali. A vytvoří specifickou hudebně-poetickou formu. Projekty uvádíme  v Hudebním oddělení Knihovny města Ostravy ve spolupráci s paní Alenou Vzatkovou. Čteme v barvách je samostatný projekt, ale volně na Poezii v barvách navazuje.

Jak se ti podařilo oslovit a získat Alenu Sasínovou-Polarczyk?

Oslovila ji Jana Janěková, režisérka scénického čtení, a ona souhlasila. Velmi se těším na sobotní reprízu. Vzhledem k tomu, že je ve scénickém čtení dost prostoru pro improvizaci, jsem zvědavá, jak se hra díky Aleně Sasínové-Polarczyk promění a kam se posune.

Jsi rodačka z Třebíče a cestuješ mezi Bratislavou a Ostravou. Jak ti Ostrava přirostla za tu dobu k srdci?

Ostrava jako město se mi líbí hodně, mám ráda industriál. Už to není ta černá Ostrava, klasická představa o černé Ostravě už mizí. Vnímám ji jako můj druhý domov. Jsem tady už osm let a přistihuju se, že ji mám tendenci bránit, když ji někdo haní.

Příští týden proběhne další Poezie v barvách…

Ano, ale na rozdíl od předchozích večerů, které jsou předpřipravené a nazkoušené, to bude tentokrát jinak. Bude to v Den poezie, který se koná po celé republice. Bude to improvizace, podobně jsme to už dělali v rámci Festivalu v ulicích v Obchodním centru Nová Karolina, ale to bylo s vlastní tvorbou. Lidi to zaujalo, zastavovali se a byli zvědaví, myslím, že akce měla velký ohlas a napadlo mě to zopakovat. A když lidé uvidí jména klasických básníků, ještě vice je to osloví. Něco jako neopakovatelné spojení pro daný okamžik.

Součástí je i Guerilla Poetring, co to je?

Měli jsme s tím taky premiéru na Festivalu v ulicích a s úspěchem. Kolem knihovny jsme různě schovávali básně, napsané na lístcích, vyfotili  jsme ta místa a na Facebooku popsali, kde jsou básně ukryty. V současnosti uvažuju, že bych oslovila třeba kavárny, kam bychom mohli básně schovat, případně bychom je mohli umístit tajně v knihovnách do knížek. Kontaktovali mě přes internet lidé z jiných měst, že by chtěli něco podobného také zorganizovat. Je to pro lidi, aby měli radost, už jen z toho, že by si mohli přečíst báseň.

Píšeš stále básně?

Ano, snažím se stále psát poezii, ale od doby, kdy jsme vydala první sbírku, tak už je to radikálnější poezie, k tomu směřuje i doba.

Napsala jsi řadu her, některé úspěšně nominované na cenu Alfréda Radoka. Pracuješ na nějaké v současnosti?

Poprvé na velkém jevišti bude inscenována moje hra Pohřbívání aneb Zítra se bude pohřbívat všude ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Ještě pro ni dopisuju aktuální songy. Protestsongy o současné společnosti.

O čem bude?

V divadle se rozhodnou ušetřit tak, že propustí herce a hrát budou všichni ostatní. Ředitel, zaměstnanci, ekonomka. Na magistrátu totiž přišli na to, že hrát může každý. Takže je to o tom, kam až to může dojít, až se umění podaří zcela vymýtit.  Jsem ráda, že se v Hradišti rozhodli tuto hru uvést. Režírovat ji bude dokonce ředitel a bude uvedena v rámci sezony nazvané Přeskočilo nám. Navíc mají dobrý marketing a skvělé nápady.  Je to teď pro mě taková největší radost, premiéra bude 18. ledna 2014.

Martin Jiroušek | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.