Nové album Beaty Hlavenkové vzniklo na Janáčkově konzervatoři. Umělkyně na něm odhaluje čas

Touha pojmenovat plynoucí čas a dát mu řád v podobě dnů, měsíců a roků, je stará možná jako lidstvo samo. Proto se často objevují v podtitulech mnohých skladeb přívlastky jarní, letní, podzimní, zimní, májová a podobně. Výjimečně se objeví cyklus, který hudebně zpracovává všechna období v roce. Asi nejznámějšími skladbami tohoto typu jsou slavné Čtvero ročních dob Antonia Vivaldiho a Roční doby Petra Iljiče Čajkovského.

Album Theodoros ale vyrůstá ze zcela odlišného myšlenkového a citového podhoubí. Název alba i názvy jednotlivých měsíců jsou v řečtině. Theodoros znamená řecky Boží dar a je to jméno druhého syna Beaty Hlavenkové, jehož narození skladatelku inspirovalo ke koncepci alba.

Leden

Je zasněžený, zasmušilý a v sobě schoulený. Obrys skladby vyrůstá z jemných rozkladů g – moll akordu. V druhém dílu se sice objevuje třetí stupeň (B – dur), ale ten také směřuje do melancholické původní tóniny. Napadá mne, že Čajkovského první symfonie má tóninu g – moll. Že by tónina, která nejlépe evokuje pocit zimy?

Únor

Překvapí zajímavým rytmem a krásnou melodií ve zrychlení druhé části. Únor je daleko složitější na poslech: klavíry se vrství přes sebe, vytvářejí dojem nepřehlednosti. Také harmonicky zde Hlavenková víc dává najevo své vzdělání (studium skladby na Janáčkově konzervatoři a poté na University of Massachusetts). V dobrém smyslu slova.

Březen

Skladba nabitá nádhernou lyrickou náladou upomíná vzdáleně na Children’s Songs Chicka Corey, ale je osobnější a hlubší. Téma je tak pěkné, že si vlastně Hlavenková vystačí v celé skladbičce s jeho opakováním. Až ve druhé části drobí práci na kratší motiv.

Duben

Jaro nevnímá autorka nijak přeslazeně a romanticky. Tenhle duben duní, buší na vrata s divokou nespoutanou energií. Využívá k tomu ostinátní rytmické figury i současné znění dvou tónin najednou.

Květen

Už je pohodovější. Obroda se povedla, teď už jen v klidu růst. Tuto pohodu má skladbička v sobě zejména v harmonické jednoduchosti dvou akordů. Po krátkém vybočení, které je trochu zneklidňující se vrací opět k původnímu nápadu. Příjemná záležitost.

Červen

Prostým něžným vzestupem a sestupem tónů d, e, fis, g – fis, d, A začíná červen. Poklidně a idylicky. Subdominantou k tónice. Pak od subdominanty dál a dál. Další vývoj skladby je ve znamení četných virtuózních pasáží, náhlých harmonických změn a překvapivých akordů.

Červenec

Je motorický, živý, hravý. Pracuje s podobnou formou jako Coreův výše zmíněný cyklus. Odvážná melodie se prosazuje i za neustálých změn tónin, také díky výborné rytmizaci. Příjemná skladba.

Srpen

První skladba v složeném 16/8 metru, které je střídáno sudým metrem. Připadá mi, jako by se talent a skladatelské umění postupně prosazovaly nad něhou a pokorou a vyskakovaly z ulity. Je těžké ten nespoutaný hudební příval přijmout a orientovat se v něm. Ale za pokus to stojí. Odměna je sladká.

Září

Do skladeb se prodírá podzim. Lehce se vkrádá do duše, pozná se to pomalejšími tempy, jakoby tušeným napětím, převahou mollových tónin, ospalostí, steskem. Nádherná skladba. Lyrická, klidná a smutná.

Říjen

Deštivý měsíc. Alespoň ten autorčin. Úplně slyšíte v zahuštěných akordech klavíru provazy deště. Zpívá nepravidelně, podle síly větru. Proto ta kombinovaná metrorytmika. Harmonická hříčka. Po melodické stránce je to už slabší. Snesla by kratší minutáž.

Listopad

Přichází plynule z října. Přituhuje. Koncepce začíná nabývat mystických obrysů. V pravidelných neměnných trsech melodických sekvencí, na jejichž podkladě se odvíjí nové melodie, nové akordy, to houstne. Pomáhá tomu vydatně bitonalita a souběh dvou různých rytmů najednou. Konec je nablízku.

Prosinec

Magický. Impresionistický. Měsíční a poklidný, s vědomím poznaného tajemství se vynořuje z dávna a do dávna odtéká. Neměnně. Co na tom, že my u toho už nebudeme. Taková magie naposledy vyzařovala z Planet Gustava Holsta. Kontinuita, vědomí jistoty koloběhu zrození sílí a prosazuje se s vášnivou přesvědčivostí, uhranutostí, vítězstvím.

Theodoros je album překypující hudební invencí, která je zřejmě bezbřehá. Nikdy se neopakuje, je melodicky svěží a bohaté. Obsahuje řadu nádherných a vzácných míst. Od začátku do konce je psáno pevnou rukou s obrovskou erudicí a znalostí různých skladebných technik. Druhou stránkou věci je interpretace. Jedna z nejlepších absolventek ostravské konzervatoře je na celém albu sama sobě interpretkou. Je výbornou klavíristkou, její tón je měkce sametový. Virtuózní pasáže, které se v některých měsících objevují, nejsou nikdy vnějškově okázalé, ale jasně ukazují na její mimořádné technické dispozice. Hlavenkové se povedlo ojedinělé album, které vřele doporučuji poslouchat klidně celý rok, jinak se z něj odnesete jen záblesk toho, co se v něm skutečně skrývá.