Šejnova zaříkávadla a Michalekovi nazí tanečníci z Gongu zmizí

V asi sto let starém etnografickém časopise Český lid mě kdysi zaujalo jedno tajemné lidové zaklínadlo, které jsem si opsal: „O půlnoci jdi k šibenici a tato slova kleče říkej: HEBDOU + HEBDOMADON + CHRISMA + PISMA. A tak opakuj třikrát, a tak spadne na tebe jeden hřebík, potom doma polož jej na stůl a opět klekni a řekni: ASTONABLE KATHARATHA.“ Hřebík se má v tu chvíli proměnit v zázračný talisman proti učarování.

Na citované zaklínadlo jsem si mimoděk vzpomněl na výstavě asi nejvýznačnějšího tuzemského landartisty Miloše Šejna, která pod názvem Vznášení a padání zaplnila část nové Galerie města Ostravy v bývalém plynojemu. Ze starého zaklínadla mrazí v zádech. Klečet o půlnoci někde ve vlhké hlíně a drmolit mysteriózní zaříkávadlo, to už vyžaduje dost odhodlání, zvláště na šibeničním vršku daleko za městem, kde fičí vítr a koruny starých lip strašidelně šumí. Landartisté, což jsou umělci pracující konceptuálními metodami s krajinou přímo v terénu, ovšem taková odevzdání se tajemným nočním scenériím přímo milují a kurátor výstavy Ladislav Kesner dokonce neváhá o Šejnově vztahu s krajinou vyprávět jako o „obsesivním zaujetí“.

HEBDOU! HEBDOMADON! Miloš Šejn se uprostřed noci odvážně noří do Trojického rybníka pod Velišským hřbetem, jenž je zcela pokryt žabinci, přičemž ve vodě či spíše „žabině“ stráví Šejn celou půlhodinu. To stačí, aby se proměnil v Zeleného muže, jak se také jmenuje i celý cyklus fotografií, jenž tuhle noční akci dokumentuje. Hlava i tělo se zcela obalí řasami a umělec splyne s rybníkem, přičemž zelené monstrum, které vzápětí vyjde z vody, má s člověkem pramálo společného. Tohle je spíše duch rybníka, zhmotněná energie předaná Šejnovi přímo krajinou, prazvláštní symbióza s Matkou přírodou.

Vystavené velkoformátové digitální snímky podivuhodného nočního obřadu v rybníku ale nejsou jen dokumentem jedné z mnoha landartových akcí, jimiž se Miloš Šejn úspěšně prezentuje už mnoho let mezi předními světovými landartisty. Každá fotografie je také svébytným uměleckým dílem. Návštěvník Galerie města Ostravy přitom najde na Šejnově výstavě celkem čtyři série těchto snímků (například další vodní cykly: Rudé tělo a Těla noci I & II), přičemž expozice vrcholí cyklem kreseb přírodními pigmenty Stromem padám, který je pomezním dílem na hranici výtvarného a literárního konceptu.

Stromem padám, to jsou rychle vyslovovaná slova v reakci na okamžitý zážitek z krajiny a stejně spontánně vznikající kresby. HEBDOU! HEBDOMADON! Ano, i tady jsou výsledkem jakási zaříkávadla. „A / v / vrčením / hrčením / vff / tam ptáky / v dáli / zas / jak / odpočíván / tu jak / dvakrát,“ volá Šejn do krajiny a slovní výpověď dostává i vizuální tvář. Divoké, pravěce rustikální ale do jisté míry i romanticky upřímné umění: skoro jako potřeba Karla Hynka Máchy přespávat osamocen na opuštěných hradních zříceninách.

Kdo výstavu Miloše Šejna v nové Galerii města Ostravy v Dolní oblasti Vítkovických železárnách dosud neviděl, měl by to zkusit právě tuto sobotu, tedy poslední výstavní den. Naposledy budou také k vidění velkoformátová videa Slow dancing & Figure studies, jejichž americký autor David Michalek se rozhodl extrémně zpomalovat záznamy tanečního pohybu i figurálních póz nahých těl.

Další výstava v Galerii města Ostravy začíná 28. ledna a nese název Intimní interakce. Kurátorem projektu je Ladislav Kesner, zatímco nový umělecký manažer galerie Marek Pokorný se s prvním kurátorským počinem v městské galerii představí až v červnu. Na konec ledna připravované Intimní interakce přivedou do Ostravy hned několik význačných současných umělců, mimo jiné Tomáše Císařovského, Ivanu Lomovou či Jiřího Kovandu.