Fotograf Boris Renner: Než do přírody, raději se projdu fabrikou

Co vás na fotografování starých továrních budov, těžních věží a dalších pozůstatků průmyslové minulosti tolik baví?

Já když se dostanu někam do staré fabriky mezi stroje, mám pocit, že jsem se ocitl v absolutně jiném světě. Vždycky bych tam vydržel několik hodin jen tak stát, dívat se a pozorovat tu krásu. Jiný by řekl: fuj, tady to smrdí, a raději by šel do lesa. Ale já, než abych si šel odpočinout někam do přírody, si raději zajdu sednout třeba do rozestavěné haly na Karolině a budu se dívat na ty chlapy, jak to tam staví. Je to pro mne něco magického, fascinujícího a neuchopitelného. Kdykoliv bych si měl vybrat, zda jít fotit přírodu, nahé ženské nebo průmysl, tak si vždycky bez váhání vyberu průmysl. Samozřejmě, že každý chlap by si chtěl vyfotit hezkou ženskou, ale myslím, že na tuhle disciplínu jsou jiní a lepší borci. Zrovna nedávno jsem viděl naprosto úchvatné černobílé akty nafocené ve vodopádech, kterými jsem byl naprosto ohromen. Do něčeho podobného bych se nikdy nepustil, protože vím, že bych nedostáhl výsledků jako tento člověk. Já když do něčeho jdu, musím mít prostě pocit, že jsem vytvořil něco jedinečného a něco, co chytne za srdce lidi. A to se mi snad daří. Nemyslím tím jen Ostraváky, které počítám automaticky jako fanoušky mých stránek, ale nejvíce mne potěší, když se mi ozve člověk z Teplic nebo z Vancouveru a napíše mi, že na fotografii poznal nějaké místo a vehnalo mu to slzy do očí… To jsou chvíle, které mne zpětně motivují a dobíjí. Pokud někdo dělá něco tak časově náročného a nemá žádnou zpětnou vazbu, asi ho to brzo přestane bavit.

Tu lásku k industriálu jste v sobě měl vždycky, nebo jste to v sobě objevil až v době, kdy jste zakládal stránky ostravaci.cz? Pokud vím, vy jste vlastně začal fotografovat relativně pozdě.

Ano, s focením jsem začal až ve čtyřiceti. Myslím si ale, že někde hluboko to ve mně dřímalo. Pamatuji si, že když jsem trávil rok před maturitou na koksovně Karolina coby budoucí mechanik automatizační techniky, tak jsme o přestávkách na svačinu se spolužáky prolézali staré industriální budovy, a to bylo něco úchvatného. Tyto pocity ve mně patrně začaly probouzet lásku a zároveň respekt k industriálu jako takovému, ale hlavně ke kořenům, ze kterých moje milovaná Ostrava vyrostla. Takže už tehdy jsem to vnímal, ale nešlo o nic hlubšího, rozhodně jsem neměl žádné umělecké ambice.

Foto: Boris Renner

Kdy přišel ten zlom?

My jsme v roce 2005 s manželkou provozovali agenturu, která mimo jiné zajišťovala děti pro reklamu, takže jsme měli potřebu vytvořit si nějakou databázi snímků. S fotografkou, která s námi spolupracovala, jsme ale nebyli spokojení, a tak jsme si to začali zajišťovat sami. Koupil jsem si jednu z prvních digitálních zrcadlovek a když jsem ovládl úplné základy, řekl jsem si, že si občas zkusím vyfotit i něco jiného. V té době se hodně mluvilo o tom, že by ostravské technické památky mohly být zapsány na seznam UNESCO, a tak jsem je začal fotografovat. Přiznávám, že můj motiv byl ze začátku tak trochu zištný – řekl jsem si, že nafotím fotky, budu se zdokonalovat a když budou opravdu dobré, tak je prodám cestovním kancelářím, které budou do Ostravy vozit turisty. Samozřejmě jsem na tom nezbohatl, moje fotografování ale rychle přerostlo v opravdovou vášeň.

V té době jste si zaregistroval doménu ostravaci.cz…

Ano, to bylo v březnu roku 2006. Společně s dalšími dvěma nadšenci jsem začal stránky plnit fotografiemi Ostravy, především šlo o snímky industriálních scenérií ale třeba i fotografie z komentovaných procházek, při kterých nám historik Strakoš vyprávěl o staré Ostravě. V té době neexistovaly žádné fotografické internetové stránky, které by se systematicky věnovaly Ostravě, a tak možná i proto začal mít server ostravaci.cz úspěch.

Foto: Boris Renner

Když se ty stránky objevily, bylo to něco úplně nového. Ty fotky měly jinou perspektivu, jinou barevnost než tradiční fotografie. Bylo vaším záměrem fotit jinak než ostatní? Chtěl jste se odlišit?

Určitě ano. Já jsem nebyl ovlivněném žádným fotografem a nemám žádný fotografický vzor. Měl jsem jenom vizi udělat fotografie jinak, netradičně. Proto jiná perspektiva a jiná barevnost. Ze začátku ty fotky byly možná až příliš barevně přehnané – chtěl jsem jimi upozornit na to, že v Ostravě je něco, co by měli všichni vidět, že Ostrava není černá a zakouřená. Když se na fotografie z mých začátku zpětně podívám, pořád se mi líbí a rozhodně si neříkám, že bych je udělal jinak. Ten web se postupem let nějak vyvíjel a dnes už v podstatě žije svým vlastním životem, je tam snad deset tisíc fotografií. Je tam i sekce pro registrované návštěvníky, kde si může každý vystavit vlastní fotky. Lidé si tam své snímky navzájem hodnotí a někdy se stane, že se tam objeví opravdu mimořádná fotografie, která má i několik stovek označení „Fajna je!“

Foto: Boris Renner

Vydal jste zatím pět obrazových publikací a všechny jsou vyprodané. Nechystá se dotisk některé z nich?

Je pravda, že knížky jsou vyprodané, v jednom případě jsme dělali i dotisk, ale to teď není aktuální. Hodně lidí se ptá, jestli budou knihy zase v prodeji, ale bohužel bych asi těžko hledal dalšího sponzora, který by to zaplatil. Dělat dotisk v omezeném počtu je daleko dražší než si nechat vytisknout několik tisíc knížek, tolik se jich už ale neprodá. Ale třeba zase nějakou knížku vydám. V každém případě fotografování je pro mne začátek, rád bych se posunul dál.

Jak to myslíte?

V poslední době se snažím malinko proniknout do tajů časosběrného fotografování. Je to pro mne další výzva a něco nového, co mne baví. Funguje to tak, že se dostanu na místo, kde jsem už dříve byl, využiju toho, že znám jeho dispozice, a udělám tam během nějaké delší doby třeba 250 až 800 fotek, které potom rozpohybuji jako video. Takže na tom místě musím vydržet docela dlouhou dobu, což je pro mne sice utrpení, ale vím, že když to vydržím, vznikne několik sekund zajímavého videa. Pohyb hvězd, slunce nebo stínů kolem těžních věží, to jsou úchvatné věci, které evokují trojrozměrný pohled, přitom je za tím jen obyčejný foťák, stativ, trošku zkušeností a trošku trpělivosti.

Všiml jsem si, že se snažíte své zkušenosti předávat i jiným, pořádáte kurzy fotografování a teď chystáte na 1. dubna i přednášku na Setkání patriotů Moravskoslezského kraje v Gongu. O co přesně půjde?

Setkání patriotů je určeno pro všechny aktivní lidi, kteří mají rádi Moravskoslezský kraj. Vždy vystupují čtyři osobnosti z různých oborů, které mají co předat ostatním, tentokrát pozvali i mne. Přednesu příspěvek na téma „Proč se mi líbí v Ostravě“. Součástí bude i vyhodnocení soutěže o nejzajímavější fotografii účastníků setkání. Vítěz soutěže získá mou fotografickou publikaci Ostrava – čtvero ročních období.