Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Roman Harok: Opereta že je mrtvá? To prý se říká už šedesát let

Roman Harok: Opereta že je mrtvá? To prý se říká už šedesát let

2.6.2014 Divadlo

Roman Harok v minulosti prošel Divadlem Petra Bezruče, Divadlem loutek a nyní je členem operetního a muzikálového souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Jednou z jeho nejvýraznějších rolí je hlavní postava v muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť. Diváci ho mohou vidět ale i v řadě větších či menších operetních rolí. V rozhovoru pro Ostravan.cz hovoří Roman Harok o své cestě k divadlu a o současném postavení operetního žánru.

Zvětšit obrázek

Roman Harok (uprostřed) v muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť.
Foto: Radovan Šťastný

Vy jste studoval hudebně-dramatický obor na Janáčkově konzervatoři. Šel jste tam proto, že jste se chtěl stát hercem?

Původně jsem chtěl pracovat v cestovním ruchu, protože miluji cestování. Jenže v deváté třídě, která byla zároveň nultým ročníkem obchodní akademie, jsem měl pokračovat ve studiu v ekonomické třídě. A během jednoho dne přišlo po sobě několik událostí, které mne přivedly na konzervatoř.

Chcete o nich mluvit?

Byly to velmi zvláštní události. Já jsem od první třídy zpíval v pěveckém sboru ve Svinově u paní Lýdie Romanské a pana skladatele a sbormistra Dobroslava Lidmily. Ten sbor byl tehdy na docela vysoké úrovni, jezdili jsme po celé Evropě. To bylo mé jediné spojení s uměním. A pak jednou přišla moje paní učitelka a řekla mi: Nechceš jít raději na konzervatoř? Ty jsi tady takový třídní šašek, zpíváš ve sboru, tam by ses možná cítil lépe. Tak jsem si sehnal telefonní číslo na pana Báchorka, tehdejšího ředitele konzervatoře, zavolal jsem mu a řekl, že bych chtěl jít na zkoušky a on mi řekl: No jo, ale ty zkoušky probíhají dnes. Myslel jsem si, že to je ztracené, ale pan Báchorek řekl, ať přijedu, jestli mám chuť.

Takže za to, že jste dnes hercem, může zvláštní shoda okolností a pan Báchorek ….

V podstatě ano. Přijel jsem tam absolutně nepřipravený, bez jakéhokoliv monologu, bez jakékoliv písničky. Když vezmu v potaz, jak se lidi připravují na zkoušky na takovou školu, bylo to ode mne troufalé. Ale vzali mne.

Jak ta přijímací zkouška vypadala?

Dostal jsem text, ať ho přečtu. Dávali mi etudy, paní Gasnárková mi třeba zadala hereckou etudu, že jdu lesem a narazím na mrtvolu, anebo řekla, ať předvedu reklamu na cedník.

Vy jste pak studoval ve třídě paní Gasnárkové?

Ne. Šel jsem na hudebně dramatický obor spojený s loutkoherectvím. Můj ročník vedla paní Babrajová.

Po studiu na konzervatoři jste nastoupil do Divadla Petra Bezruče…

Ano, hostoval jsem tam už během studií. A byl jsem tam skoro sedm let.

A proč jste přešel od Bezručů do operety Národního divadla moravskoslezského?

V té době jsem dost často hostoval v souboru operety. A bavilo mě to. Navíc jsme s mojí ženou byli ve stejném angažmá, a když jsme hráli ve stejné inscenaci, byl problém s hlídáním dětí. Takže rozhodovaly i praktické důvody.

Nestýská se vám po činohře a po Divadle Petra Bezruče?  Bezruči jsou dnes hodně dobří …

Já jsem spokojený. Velké jeviště mne baví. Je pravda, že často vzpomínám na partu kolegů, která tam tehdy byla. Ale u Bezručů nevynechám téměř žádnou premiéru.

V NDM hrajete hlavně v operetách a v muzikálech. Občas se s přáteli bavím o muzikálech v provedení činoherního souboru a dnešního souboru opereta-muzikál. Vidíme tam určité rozdíly. Vnímáte je také tak?

Jisté rozdíly určitě jsou. Už při výběru titulu pro daný soubor, v hudebním provedení… Ale k srovnávání nevidím důvod. Řekl bych, že oba soubory dělají muzikál kvalitně. Záleží na vkusu diváka, ať si sám vybere.

Často se hovoří o společenské úloze divadla, ne jen o té estetické. Myslíte si, že váš žánr může vážně promlouvat do společenských procesů?

Náš žánr má hlavně lidi pobavit, pomoci jim se odreagovat, zapomenout na všední starosti. Vážné promlouvání do společenských procesů se snad od něj neočekává.

Mnozí tvrdí, že klasická opereta je jako žánr mrtvá. Nahradí ji postupně muzikály?

Doufám, že ne. S dobře napsanou operetou je to jako s operou, hraje se třeba 200 let a pořád plní hlediště divadel. Klasické operety jsou u nás pořád vyprodané. Hostuji i v Liberci a v Opavě, kde je to stejné. Dobrá opereta se líbí v každé době, a proto nemůže být mrtvá! Já vím, často jde o velmi naivní příběhy.  Ale možná že i po té naivitě v tom dnešním pragmatickém světě lidé touží. Jeden kolega z mého souboru tvrdí: To se říká už více než šedesát let, že operetu vytlačí muzikál, a pořád se hraje Krásná Helena, Čardášová princezna, Polská krev, Země úsměvů a mnoho dalších titulů, které jsou podle mne věčné.

Kdyby někdo přišel s činoherní nabídkou, nemyslím teď zrovna na změnu angažmá, ale mám na mysli nabídku role, která by vám seděla, přemýšlel byste o tom?

Na takovou nabídku čekám (úsměv). Ale o pěkné role nemám nouzi ani v operetách či muzikálech a v našem souboru je mi dobře.

Když je vám v divadle dobře, kam nejčastěji spěcháte, když skončí zkouška nebo představení?

Domů.Je tam moje žena, kterou miluju, jsou tam naše děti. Zahrada, ovocný sad, ve kterém za několik dní budou běhat i ovce a slepice, na což se moc těšíme. Kolem domu je spousta práce, která je ale pro mě příjemným odreagováním.

Vy jste herec, vaše žena je herečka. Dopoledne zkoušíte, po večerech hrajete. A máte ještě docela malé děti. Jak to zvládáte?

To nevím. Použiji slova své ženy, která říká, že naše rodina je dokonalá produkční společnost. Vždycky si sedneme s diáři nad následujícím týdnem, probereme, co nás čeká, co musíme a kdo co udělá. Naštěstí občas pomáhají i babičky a taky dvě starší dcery se dokážou o sourozence postarat.

Přesto asi máte na rodinu méně času, než byste chtěl. Chtěl byste, aby vaše děti také šly k divadlu?

Spíše ne. Ono je to krásné, když je úspěch, když máte skvělé role, je o vás zájem, ale tohle není pořád. Nicméně kdyby to děti chtěly a byly by v tom šťastné, tak bych jim nebránil.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.