Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Nový šéf muzikálového souboru NDM: Sezóna bude náročná, máme před sebou pět premiér

Nový šéf muzikálového souboru NDM: Sezóna bude náročná, máme před sebou pět premiér

28.8.2014 01:14 Divadlo

Novým šéfem operetního a muzikálového souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě bude od počátku nové sezóny Patrick Fridrichovský. Ten nahradí ve funkci Gabrielu Petrákovou, která se bude nějakou dobu věnovat mateřským povinnostem. V rozhovoru pro deník Ostravan.cz Fridrichovský hovoří především o tom, jaké nové tituly soubor pro diváky připravuje.

Zvětšit obrázek

Nový šéf souboru opereta/muzikál NDM Patrick Fridrichovský.
Foto: Archiv P. Fridrichovského

V nové sezóně nastupujete do funkce šéfa souboru opereta/muzikál. Jaké máte představy o možnostech a jaké jsou vaše cíle?

V Ostravě jsem se neocitl náhodou až teď. Měl jsem možnost působit v týmu umělecké šéfky Gabriely Petrákové, která soubor vedla od náročné transformace před čtyřmi lety. Sešli jsme se poprvé na muzikálu Marguerite. Ta práce probíhala v neuvěřitelně lidské a vstřícné konstelaci a všechno, co přišlo potom, to byl kontinuální vývoj a usilovná práce nás všech. Každou sezónu se povedl nějaký důležitý krůček směrem, který nás baví a který začal – zaplať pánbůh – zajímat i diváky. Za vrchol určitě považuji minulou sezónu, kdy se povedly hned tři nesmírně náročné, přitom úplně rozdílné inscenace – opereta Krásná Helena, komorní hudební příběh Edith a Marlene a nakonec Evita – muzikál superlativů.

Takže soubor je stabilizovaný a pro vás to bude vlastně jednoduchý úkol?

Jednoduchý ne, ale zajímavý určitě. Soubor je živý organismus, který dýchá a roste s tím, jak se o něj jako šéf umíte postarat. Mě tento úkol připadl  ve chvíli, kdy snad už nějaké zkušenosti mám, ať už jako herec, nebo dramaturg. Gabriela v současné době odešla na mateřskou dovolenou a já pokračuji v naší společné cestě. Přirovnal bych to k letadlu, které jsme nastartovali a se kterým letíme na dlouhou trať se spoustou zastávek. Na mne samozřejmě čeká mnoho přistání, tedy zajímavé inscenace, které teprve vzniknou. Ale nebojím se. Hudebním divadlem se zabývám po celou svoji uměleckou kariéru, a co se dramaturgie týká, mám samozřejmě vlastní představy. Kromě amerického a britského muzikálu mám rád třeba i ten francouzský. Uvidíme. Taky ale vím, že vize bez činů jsou jenom sny.

Chcete něco dělat jinak?

Náš úkol je specifický v tom, že standardní repertoár, ať už v operetě, nebo muzikálu obsahuje poměrně malé množství titulů. S těmi si pochopitelně nevystačíte. Ale to je vlastně dobře! Každou sezónu musíte hledat nová a zajímavá díla a divákům je musíte nabídnout tak, aby je to bavilo. Hledáním těch méně známých, ale přitom hezkých operetních i muzikálových titulů, jsem docela posedlý. Ve svém „dramaturgickém šuplíčku“ mám od operety přes muzikál pár docela zajímavých tipů. Doufám a věřím, že některý z nich vyjde. Snad už také nadešel čas a my jsme diváky přesvědčili, že zajímavé inscenace, to nejsou jen lety prověřené tituly omílané pořád dokola. Máme to štěstí, že v Ostravě je bohatá tradice, které pracovně říkám „velký rám“. Muzikál v tom navazuje na odkaz ostravské operety. Mě osobně baví, že si oba žánry předávají žezlo, ale to podstatné, co od toho divák žádá, zůstává. Tedy nádherná hudba, atraktivní příběh a výpravou i obsazením velké inscenace. Diváci si u nás rychle zvykli, že umíme nabídnout něco, co jinde není tak samozřejmé. Tou kvalitou mám na mysli to, že tu hraje náš operetně-muzikálový orchestr, který pod vedením hudebního ředitele Jakuba Žídka roste do mimořádného tělesa. Tenhle luxus nám přejí (schválně nechci říkat, že závidí) i hosté, kteří k nám jezdí účinkovat.

Co tedy přinesete v nastávající sezóně?

Ta letošní sezóna bude hodně náročná, náš soubor má před sebou neuvěřitelných pět premiér. Hned 14. září nás čeká Kytice, hudební divadlo podle Karla Jaromíra Erbena. Ostravský skladatel Pavel Helebrand vytvořil k dvacátému výročí Dětského operního studia docela netradiční inscenaci. Na jevišti účinkují desítky lidí, děti z Operního studia, sólisté i sbor operety a muzikálu a také obyvatelé Klimkovic. Těším se na spojení hudby, slova a lidského prvku. Kytice v sobě nese téma neustálého sbližování člověka se samou podstatou, tedy nejen s přírodou, ale také mystikou samotné lidské existence. A to se pokusíme zpřístupnit zejména mladým divákům.

Co přijde po Kytici?

Téměř vzápětí, tedy 2. října, k nám „přijede“ na návštěvu Bratránek z Batávie. Je to sice klasická a známá opereta Eduarda Künneckeho, ale myslím, že adaptace z pera dramaturga ostravské Arény Tomáše Vůjtka přinese některé nečekané situace. Při čtení nového libreta jsem se hodně nasmál, tak doufám, že v tom nebudu sám. Ostatně, myslím si, že v tom smíchu mě podpoří minimálně další „činoherec“v této operetě, ale tentokrát režisér, Tomáš Jirman.

Jaké chystáte muzikály?

Nejbližší je prosincová premiéra muzikálu Funny Girl. Titul, který patří do zlatého fondu světového repertoáru. Příběh napsaný podle autentického životopisu zpěvačky Fanny Brice, legendy amerického showbyznysu, nabízí pohled do zákulisí Broadwaye a muzikálového divadla. A zároveň lidský příběh člověka, který se za těmi kulisami skrývá. V hlavní roli se budou alternovat Martina Šnytová a Monika Absolonová.

Slyšel jsem, že vy sám se osobně těšíte ještě na jeden další muzikál, na který?

Nejen já, myslím, že všichni. Nevím jestli čtenáři znají název muzikálu Sunset Boulevard. Tak doplním jedno jediné jméno – Andrew Lloyd Webber. Jeden z nejúspěšnějších skladatelů historie napsal tento muzikál podle stejnojmenného filmu Billyho Wildera. A ten film i muzikál spojuje opravdu strhující mnohovrstevnatý děj. Příběh velké hvězdy němých filmů Normy Desmond má v sobě hloubku, ironii, cit i nadhled. Žertem říkám, že Andrew Lloyd Webber napsal v rozmezí pár let dva muzikály, kde hlavní postavy trpí vlastní genialitou. Fantom opery je asi slavný a známý, ale Norma Desmond ze Sunset Boulevardu je rozhodně zajímavější. Divák, který se na Sunset Boulevard přijde do našeho divadla 19. února podívat, bude nejspíš překvapen, jak velkolepá hudba to je. A to Velkolepá prosím napište s velkým V.

Jste jediné české divadlo, které bude mít na repertoáru rovnou tři muzikály Andrewa Lloyda Webera? Jak k tomu došlo?

Mám takovou hypotézu. V našich končinách je hudební divadlo zaškatulkováno jako zábava. A vnímá se to pejorativně, jako něco, co se třpytí, blýská a ohlupuje. Když se ale budeme bavit o těch nejlepších muzikálech, tak to vůbec nejsou hloupá díla, vždycky mají v sobě nějaký třetí či čtvrtý rozměr. Nutí diváka sledovat i přemýšlet. Andrew Lloyd Webber tyhle principy ve svých muzikálech vždycky ctil. Navíc, snad každý jeho muzikál mu přinesl ještě další skupinu fanoušků. Když si vybavíte Josefa a jeho úžasný pestrobarevný plášť, je to divadlo pro nejmenší, ale současně i pro dospělé. Působí jako nádherná metafora života včetně těch barev, co jich má hlavní hrdina na plášti. V Ostravě tohle spojení zafungovalo ohromně. Já mám ale radost, jak tady diváci přijali Evitu. To je příběh z úplně jiné strany. Náročná hudební forma, téma, které na první pohled sděluje cosi vzdáleného. Nebo ne? Přemýšlejme společně. A právě to je moje odpověď: V Ostravě se divák chce nejen dobře bavit, ale taky si chce udělat vlastní názor. Proto nám tituly Andrew Lloyda Webbera přijdou blízké.

Obdiv k britskému muzikálovému skladateli tedy jistě ještě nějaké plody přinese, ale závěr sezóny to není. Co bude tím závěrečným titulem, opět nějaký zahraniční?

Jestli to všechno ve zdraví a síle zvládneme, budeme mít před sebou něco, co bych nazval muzikálovou sondou do vlastního nitra. Ale nebojte se, bude to „jen“ muzikál, ovšem stvořený ze špičatého humoru a hravé muziky. A kromě antického „pra-autora“, to bude titul ryze český. Jako student konzervatoře jsem před sametovou revolucí viděl v Národním divadle inscenaci, která sama o sobě málem zbořila starý režim a pak ještě pár měsíců poté docela drze lechtala i ten nový, ještě sametový. Řecký Aristofanes a jeho Ptáci v tom byli určitě nevinně (smích), tenkrát za to mohly geniální verše básníka Jiřího Žáčka a hudba Zdeňka Merty. Režisér Stanislava Moša, dnes ředitel Městského divadla Brno, se svou slavnou inscenací myslím tehdy předběhl dobu. Příběh zábavný i poutavý, a skrz na skrz humorný. Kdo (ne)chce, ten se v něm prý pozná. Jsem rád, že u nás bude zase hostovat brněnský tým, který bude inscenaci připravovat. Prosba Standy Moši je, abychom se podívali všude kolem nás a tím se nechali inspirovat. Pracovně tedy tomuto titulu říkám po ostravsku Ptakoviny. Na premiéru se diváci mohou těšit 30. dubna 2015. Myslím, že by to mohl být vydařený závěr náročné sezóny, na kterou se všichni moc těšíme.

Patrick Fridrichovský
Původně vystudoval zpěv na Státní Konzervatoři v Praze. Krátce po absolutoriu se stal muziká‡lovým hercem na volnéŽ noze (Jesus Christ Superstar, Bídníci, Miss Saigon ad.). PotéŽ vystudoval Divadelní’ vědu na FF UK, v současnosti působ’í jako scenárista, textař, publicista a dramaturg. Spolupra­cuje s mnoha českými divadly (mj. Divadlo na Vinohradech, MěstskéŽ divadlo Brno, Hudební’ divadlo v Karlí’ně). Od roku 2010 spolupracuje se souborem operety a muziká‡lu NDM (Marguerite, Pardon My English, Sázky z lásky (Guys & Dolls), Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Fantom Londýna, Edith a Marlene, Evita ad.). Koncem minuléŽ sez—óny se stal st‡álým dramaturgem operety/muziká‡lu NDM a od sezó—ny 2014/2015 byl pověřen funkc’í uměleckéŽho šŽéfa souboru. Publikuje v českých i zahraničn’ích médiích, s Michaelem Prostějovským uvádí každý týden na ČRo2 magazín Muzikál Expres a vlastní autorský pořad Hudební globus.

 

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.