Ostraváci házejí z televizních obrazovek pečené sněhové koule divákům na hlavu

Hradčany hoří, protože Putin útočí. Sochu svatého Václava nahradil čurající chlapeček z Bruselu. Vyslovení sousloví „galvanické pokovování“ uvrhne pacienta psychiatrické ambulance do útrob žumpy. To je stručný výčet některých gagů z prvního dílu seriálu režiséra Jakuba Koháka a autora projektu Vladimíra Skórky.

Vedle chrlení absurdních scének je na seriálu sympatická především účast řady ostravských herců, kteří i na malé televizní obrazovce pokračují ve své odvázané divadelní show, kterou jinak dokážou rozpoutat na prknech Komorní scény Aréna nebo Národního divadla moravskoslezského (pokud ovšem dostanou příležitost).

V seriálu zaujme hlavně Josef Kaluža v několikanásobné roli šílenců, převlečený střídavě za politika nebo doktora, ale také Albert Čuba, Vladimír Polák nebo Zuzana Truplová. Samozřejmě s podporou dalších kolegů včetně režiséra Jakuba Koháka.

V úvodu nás sice moderátorův hlas informuje o tom, že je úplně normální pondělí, ale už v prvních záběrech se na obrazovku řítí digitálně animované koule. Na zemi přistane seriálový maskot – jakýsi sněhulák mimozemšťan s bizarním robotickým „lookem“, aby pohltil typické figurky od babek s košťaty až po policajty. Robo-sněhulák na diváka pak střídavě „bafá“ z předělových záběrů mezi jednotlivými skeči.

Seriál je aktuální – kromě toho, že si na paškál bere politickou situaci, tak souzní s tím, jak je letošní počasí nevyzpytatelné a že zima je už skutečně za dveřmi.  Sněhulákovské motivy se ale prodírají i do samotných scének, protože hned na úvod prvního dílu je připravena epizoda z protestu zaměstnanců chladíren, kterým nesedí jejich nové obleky střižené á la sněhulák.

Humor ale Ostravákům neklesá za žádných okolností pod bod mrazu a vědí si rady i s tou nejožehavější situací. Česi jsou na pranýři pod bičem národní hrdosti, jejich kulturní ikony dostávají zabrat. Václavák je řádně počuraný a ještě bizarněji pak zní teoretická realizace útoku na Kreml, který chce vést nejmenovaný český ministr (Josef Kaluža) hned ze dvou směrů, z jihu a ze severu, všemi našimi osmi gripeny a dvěma pandury. Říká tomu Little Blitzkrieg a ještě předtím prohlásí: „Nechtějte, abych taky začal myslet!“.

Pobaví také scénka z letounu, který řídí automatický pilot – skuteční piloti i s letuškou si dopřávají vodky a po vystřízlivění jim v ústrety přijde vstříc potápěč se slovy: „Kdepak tady máte černou skříňku?“.

Tvůrci jsou si samozřejmě vědomi, že přicházejí s poněkud odlišným typem legrace, a tak pro jistotu narafičí do děje hlášku „Svěrákovskej humor to není“. Samozřejmě větu pronese dělník u ponku se skutečným kovovým svěrákem.

Mnoha divákům se jistě při sledování Pečeného sněhuláka vybaví přelomové skeče kultovních Monty Pythonů nebo Červeného trpaslíka. A třeba epizoda o tom, co se děje  v mozku, když nechce přiznat nevěru, je evidentně inspirovaná Allenovým slavným skečem o spermiích a jejich legračním oplodnění z legendárního filmu Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli jste se zeptat.

Pečený sněhulák se vydává ve stopách zmíněných snímků, ale díky účasti Ostraváků jako jsou Kaluža, Čuba a Polák se nabízí srovnání s patrně už dávno zapomenutými ostravskými divadelními skeči jako je Televize Smutná generace nebo Mám na ruce prsty z nohy, které ve své době rovněž strhujícím způsobem vršily jeden absurdní gag za druhým.

Pečený sněhulák se naopak snaží držet při zemi a pracuje s formáty, které jsou na televizní obrazovce velmi běžné, jako je reportáž nebo střídání záběrů z televizního studia a plenéru.

Samotné skeče by mohly být ještě více vygradovány, absurdnější a černohumornější – tak, jak třeba pracují ve svých šílených absurditách Mel Brooks nebo Peter Sellers. A ruku na srdce, kdo viděl šílený videoklip kapely Malignant Tumour Earthshaker, kde svatý Václav dostane tak hustou nakládačku, že jej přestěhují i s orlojem do Ostravy na Prokešovo náměstí, musí konstatovat, že Sněhulák je jen slabý čajíček pro konzervativní televizní koncesionáře, kteří si musí počkat až na devátou večer. Ale zkrátka je jasné, že i v konzervativních vodách české medializace se musí nějak začínat.

Proto doufejme, že se snad většího odvazu dočkáme v dalších dílech a tvůrci Pečeného sněhuláka se od jednotlivých scének dostanou k perfektně sehranému tvaru, a věřme, že nový televizní pořad bude mít koule na svém místě, aniž by je musel věšet do svého podtitulu.