Cooltour zve na pozoruhodnou Sklizeň studentů ostravské Střední umělecké školy

Obrazy nainstalované do jedné velké skrumáže, která působí jako hromadná autonehoda či ukrajinské město Doněck po další sprše dělostřeleckých granátů. Vítejte na výstavě Sklizeň, na které se v galerii kulturního centra Cooltour představují studenti Střední umělecké školy v Ostravě (SUŠ).
Fotograf Fedor Gabčan zrovna narušuje instalaci ateliéru malby..
Foto: Ivan Mottýl

Tu kus plechu, tam ohořelé křoví v parku, v trávě stará ojetina, do toho všeho požár i východ slunce. Apokalyptický shluk obrazů, nad nímž se můžeme vybavit ledacos. A mnozí diváci do instalace i aktivně vstupují, při naší návštěvě zrovna fotograf Fedor Gabčan, jenž na dvou rámech jinak nepopsané instalace objeví i dvě jména z tohoto malířského vulkánu: Tereza Malá a Nikola Babilonová (ovšem bez záruky).

Nápaditě vystavené jsou nejen práce z malířského oboru. Ilustrátoři se houpají u stropu, keramika se zase připravuje ke skoku ze samé hrany stolu. Plakáty i fotografie pak vzácně souzní se světelnými možnostmi výstavní síně a improvizované kino pro animovanou tvorbu jakoby tu zůstávalo ještě z dob, kdy se v tomhle prostoru konaly doprovodné kulturní akce k socialistickým veletrhům.

Výstavu si ze stejných důvodů pochvaluje i známý ostravský kurátor a teoretik umění Martin Mikolášek: „Myslím, že stojí za pozornost, protože ji kurátor Roman Šedina nainstaloval pro Ostravu naprosto neobvyklým způsobem. Nejde totiž jen o součet jednotlivých výtvarných artefaktů v jednom prostoru, ale o celek, kde věci reagují na barvu, tvar či materiál dalších věcí zastoupených v instalaci a ta jako celek je potom šita přímo na míru prostoru.“

Instalace v Cooltouru je nejen dobře promyšlená, ale zároveň i zdravě odvážná, neboť k mládí patří BOJOVNOST, VYTRVALOST i ÚSILÍ, jak už konečně od roku 1945 hlásá nejstarší dosud činný ostravský skautský oddíl BVÚ. Právě v těchto oddílech, které udržovaly zásady skautingu i po dvojím zákazu skautského hnutí v letech 1948 a 1970, sice vládl dosti pevný řád, ovšem zvláštně namíchaný s neustálým pocitem obrovské svobody a nezávislosti. Na režimu i na rodičích.

Tak nějak by se měl asi cítit i student kvalitní střední umělecké školy, po němž kantoři přísně požadují, aby zvládl řemeslo. Ale zároveň se učí tvůrčí svobodě i porozumění různým trendům současného vizuálního umění, které se občas tváří, že povinnost řemeslné machy je vlastně dávno překonána. Přitom není a nebude, čehož si je dobře vědom i mimořádně kvalitní sbor ostravské SUŠ, který žákům přikládá rovnoměrně na obě misky vah. Tvrdá práce vs. bohémské úsměvy. Znalosti tradičních technologií vs. experimentování všeho druhu. Kultivování talentu vs. jeho zneužívání k odvážným uměleckým konceptům…

Historik umění na ostravské SUŠ Martin Drábek tuhle dvojkolejnost definuje ještě přesněji: „Neustále balancujeme na hraně mezi konzervativním tradicionalismem a současnou uměleckou progresí. Právě proto vybavujeme naše studenty tradičními řemeslnými dovednostmi a zároveň jim v teoretické i praktické rovině ukazujeme, jaké nepřeberné možnosti prostor současného vizuálního umění skýtá.“

Tenhle balanc ale naštěstí korigují velmi kvalitní pedagogové, kteří se práci v SUŠ zodpovědně upsali a k nimž namátkou náleží třeba malíři Katarína Szanyi a Aleš Hudeček či fotografové Jaroslav Malík a Jiří Hrdina, svá velká jména má ale každý z vyučovaných oborů. „Hledáme rovnováhu mezi anonymní řemeslnou dovedností, intelektuální soběstačností a nepředpokladatelnou tvůrčí kreativitou. Jsme jako postmoderní mix středověké stavební hutě a německého progresivního zázraku modernistického školství – Bauhausu,“ tak vidí svoji školu kunsthistorik Martin Drábek.

Ostravská SUŠ žije trochu ve stínu Fakulty umění Ostravské univerzity, přitom bez kvalitního středního uměleckého školství by se asi dost proměnil i tvůrčí duch na vysokých uměleckých školách. Stále ještě výhradně industriální Ostrava by si tuhle svoji netechnickou „státní“ střední školu s vynikajícím pedagogickým sborem měla hýčkat, nikoliv ji jen počítat do počtu ke všem těm gymplům, ekonomkám, průmyslovkám a všelijakým lyceům.

K tomu do třetice hlas historika umění. „Rok co rok jsme stavěni před výzvu nezabít v našich studentech jejich potenciál. Reflektujíce aktuální trendy v současné vizuální kultuře znovu a znovu aktualizujeme svoji pozici v systému uměleckého školství,“ naznačuje Martin Drábek, že škola s nadřízenými orgány občas bojuje i o holou existenci. Zrušit ji, to by ovšem byl podobně neuvážený krok jako třeba zbourat historický obchodní dům Ostravica-Textilia či jatka na Stodolní.

Sklizeň, výběr prací žáků Střední umělecké školy Ostrava. Multižánrové centrum Cooltour. Do 30. října 1004.