Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Petr Lysáček zamilovaně vstoupil do výstavy Martina Kochana

Petr Lysáček zamilovaně vstoupil do výstavy Martina Kochana

23.10.2014 Obraz & Slovo

Dvě v jednom balení. Tohle heslo z hypermarketů nově platí i v ostravské Galerii Jáma. Do výstavy slovenského vizuálního tvůrce Martina Kochana totiž intervenoval intermediální umělec Petr Lysáček. A návštěvník teď může vidět dvě výstavy v jedné.

Zvětšit obrázek

Petr Lysáček u písmena O.
Foto: Ivan Mottýl

Kdo před středeční vernisáží v Jámě dosud nespatřil výstavu Martina Kochana, ten mohl mít nějaký čas problém, aby odlišil dílo slovenského umělce od intervence, kterou do expozice vnesl Petr Lysáček. „Když to řeknu slušně, tak úplně nedůvtipní návštěvníci dostanou v závěru nápovědu,“ sliboval naštěstí Lysáček těm méně důvtipným.

V čem tedy spočívalo kouzlo výtvarné invaze? „Přemýšlel jsem nad ní čtrnáct dnů, realizoval za pár hodin,“ přiznal Lysáček. Předměty doličné, s jejichž pomocí provedl intervenci, nalezl na své domácí Katedře intermédií Fakulty umění Ostravské univerzity. Tu ve školních zákoutích našel kus látky, tu starou lampu nebo rozšmajdané přezůvky.

Instalace v Jámě je zábavná hra, která má kromě výtvarné složky i půvabný lingvistický rozměr. Jméno Kochan totiž v Lysáčkově hlavě vyvolalo asociaci s polským výrazem zakochany, česky zamilovaný. „A to je záležitost, se kterou se občas potýká každý z nás,“ přemítal autor, jenž slovo zakochany rozložil na devět instalací, které rozmístil do Kochanovy výstavy.

Například poslední písmeno „y“ vytvořil z umělých květin, „h“ z výtvarných katalogů a „k“ z barevné metly a lampy. Písmeno „c“ pak vyřezal do rolety, která v ateliéru intermédií zůstala coby relikt po instalaci Tomáše Beňadika, kterou svého času vystavil v Galerii Rubrum v Ostravě-Přívoze. A hned jsou tu další nečekané souvislosti. Beňadik žije stejně jako Kochan ve slovenské Trnavě a oba jsou velkými kritiky tamního ospalého galerijního života.

Lysáčkova intervence v Jámě

Lysáčkova intervence v Jámě – písmeno A. (Foto: Ivan Mottýl)

Podle Kochana se v Trnavě po roce 1989 fakticky nic nezměnilo. „Umělec je dál jen hráčem na poli politických stran, žádná politická objednávka ale nevykazuje dostatečnou uměleckou, ani estetickou hodnotu. Obdobně žádná z nich nedisponuje současným výtvarným jazykem, jímž by se mohla prezentovat u zahraničních návštěvníků,“ kritizoval Kochan už dříve poměry v katolické baště západního Slovenska. V jedné skupince návštěvníků v Jámě se pak na tohle téma rozvinula zajímavá disputace. „Před radnicí sice stojí strašlivý kůň, alespoň však máme sochy Kotrby, Rittsteina nebo Sušky,“ ulehčeně zaznělo, že existují i města s horším přístupem k veřejným skulpturám, než je ten ostravský.

„Zakochany,“ zaraduje se student, který právě vyluštil tajenku výstavy v Jámě, aniž by potřeboval nápovědu. Kdo je zamilovaný, a do koho, se ovšem svědek intervence nedozvěděl a Petr Lysáček k tomuto bulvárnímu rozměru instalace odmítal cokoliv říci.

A co na celou invazi napadený Martin Kochan? „Je na Slovensku,“ stroze zaznělo v galerii. „Kochan často provádí intervence zase do jiných výstav, takže tohle je i jistý druh odplaty,“ poznamenal Jiří Surůvka, jenž výstavu v Jámě zahajoval. „Ale jak se tak dívám, Petr Lysáček Kochana docela šetřil,“ prohlásil. Surůvkova invaze by zřejmě v Kochanově díle zanechala následky skutečně viditelné a nejspíše i nevratné.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.