Ladislav Vrchovský
Foto: Jiří Feld
Krátká jednoaktová hra, kterou pod názvem Scéna ve čtyřech napsal francouzský dramatik rumunského původu Eugéne Ionesco, jeden z otců absurdního divadla, posloužila jako základ pro volné zpracování Bílému divadlu. To uvedlo vlastní úpravu této hry pod názvem Pozor na květináče v restauraci U Peciválů ve Stodolní ulici.
V původním Ionescově textu vedou dva muži, Durant a Dupont, nesmyslný dialog plný vzájemného napadání. Třetí příchozí muž Martin se je snaží uklidnit a dovést ke smysluplnému dialogu, jeho snaha je však marná. Čtvrtou postavou hry je „hezká dáma“, která je ihned po svém příchodu každým z mužů představována jako jeho snoubenka. Dojde ke vzájemnému přetahování, při kterém je dáma, živoucí marioneta, třemi muži v podstatě trhána na kusy. Přesto se nakonec obrátí k publiku se slovy: „Dámy a pánové, zcela s vámi souhlasím. Toto celé je naprosto pitomé.“
Snímek z inscenace Pozor na květináče. (Foto: Jiří Feld)
V úpravě Bílého divadla je ve hře šest mužů. Věrni absurdní Ionescově předloze vedou spolu vzájemný rozhovor plný osobního napadání. Je zde však jeden posun – žádný z nich se nepokusí vzájemné osočování z hlásání nepravdy, z umíněnosti a z nedostatku představivosti ukončit snahou o smír. Naopak: každý trvá na své vlastní dokonalosti a neomylnosti.
Hezká dáma sice nakonec také přijde, ale scénický obraz je oproti autorově představě umírněn: v originále jsou herečce-marionetě utržena ňadra i jedna ruka a jedna noha, v inscenaci Bílého divadla je ženská postava pouze svlečena téměř donaha a závěrečná replika z úst „hezké dámy“ je mnohem vulgárnější – místo označení pitomost zazní slovo pičovina.
Ze středeční inscenace Bílého divadla Pozor na květináče. (Foto: Jiří Feld)
Běžné osazenstvo restaurace U Pecivála se ve středu jako každý večer věnovalo hlavně konzumaci piva a dalších alkoholických i nealkoholických nápojů. Cíleně na představení Bílého divadla přišlo jen několik jedinců. Přesto si herecká kreace členů Bílého divadla vynutila pozornost ihned od začátku představení.
Možná to byla právě nesmyslnost a absurdita přednášeného textu, co utišilo pivní debaty a přinutilo hosty hospody naslouchat. Šest mužů v nezvyklém oblečení (barevná saka, křiklavé kravaty) by sice také přitáhlo pohledy, nicméně byl to právě obsah textu, ono vzájemné osočování a napadání plné vzrůstající agresivity, které náhodné diváky zaujalo.
A i když byl závěr inscenace mnohem mírnější, než nabízí originál, zcela jistě představení jako takové poznamenalo svým obsahem večer většině diváků. Hosté u několika restauračních stolů a také u barového pultu se o tom, co bylo odehráno, živě bavili ještě hodinu poté, co představení skončilo.
