Lada Bělašková: V Postřižinách nehraji Magdu Vášáryovou, ale Francinovu Maryšku

Ve vašem portrétu na stránkách divadla jsem se dočetl, že ráda jezdíte na koni. Kde jezdíte?

Už jsem dlouho nejezdila. V létě byly Shakespearovské slavnosti, takže na koně nebyl čas.

V posledním rozhovoru pro deník Ostravan.cz říkáte: Nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Ale to je dost vysoko…

No, to tedy je …

Zavádím řeč tímto směrem kvůli komínu v Postřižinách. Nemáte strach z výšek?

Já mám docela závratě. Někdy i při chůzi na vysokých podpatcích.

Jak to tedy bude v Postřižinách na jevišti? Bude komín?

Určitě.

Jak je vysoký?

No to přesně nevím, ale pro mne to stačí.

Není Magda Vašáryová balvan? Onen příslovečný kámen na krku?

Já doufám, že nebude. Lidi říkají: Jé, ty hraješ Magdu Vášáryovou! A já na to říkám: Já nehraju Magdu Vášáryovou, já hraju Maryšku z Postřižin Bohumila Hrabala. Takže prosím, drazí diváci, přijďte do divadla s tím, že nejdete na film.

Měla jste zapotřebí přečíst znova kromě scénáře i Hrabalovy Postřižiny v knize?

Přečetla jsem si to. Je to pro mě základ. A vždycky beru inspiraci z různých zdrojů. Například když jsme dělali Macbetha, také jsem si přečetla různé překlady a zajímavosti. U Hrabala to jsou krásné obrazy. Nechci mít klapky na očích, právě naopak. Chci toho, co mne může inspirovat, vnímat co nejvíce.

Režisér inscenace Janusz Klimsza je pověstný tím, jak dbá na inspiraci. Když dělal v Komorní scéně Aréna Proroka Ilju, jel s některými herci do bělověžského pralesa k hranicím Běloruska do míst, kde skutečný Ilja žil…

My jsme také byli Nymburku v pivovaru.  Musím říct, že ještě nikdy jsem nevypila tolik piva. Já nejsem pivní typ. Ale tam bylo skvělé pivo, ochutnala jsem ječmen i chmel, pár chmelových kapslí jsem si schovala do kapsy, bylo krásné počasí a jeli jsme do Kerska, všechno to byla nádherná inspirace.

Kolik piva vypijete v průběhu představení?

Jedno musím na ex, a to doufám, že dám. A ten zbytek, to jen takové popíjení k zabijačce. Ale budu si muset udělat žízeň před představením.

Lada Bělašková na zkoušce inscenace Postřižiny. (Foto: Radovan Šťastný)

Co pro vás bylo na roli Maryšky nejtěžší?

Jak se blíží premiéra, tak nejtěžší bude mít dostatek energie. Bylo s tím vším hodně práce, nebyly jen zkoušky, ale i další jiná představení, každý den něco jiného, takže musím sebrat dost energie. A ještě jedna věc: v té inscenaci jde samozřejmě o energii, kterou by Maryška měla mít, ale je tam také spousta technických věcí. Těch překážek je tam víc. Kolo, koupel, dlouhatánské vlasy….  Doufám, že všechno vyjde, jak má.

A nenabíjí vás ten chlapský šrumec okolo Maryšky? Tolik mužů a jedna žena …

No to určitě. Já jsem tam pořád a oni se mi tak nějak proměňují. Je to skvělé. Když jsem si přečetla obsazení, dramatizaci jsem neznala, a teď vidím devět chlapů a já sama baba, tak se mi úplně zatajil dech. Řekla jsem si: Uvidíme, jak zvládnu tolik chlapské energie, ale jde to, baví mě to. Mužskou energii mám ráda…

Postava Maryšky z Postřižin je velká herecká příležitost, je to krásná velká role. Máte nějakou další vysněnou roli, kterou byste si chtěla někdy zahrát?

Nemám vysněnou životní roli. Někdy něco čtu a říkám si: Tohle by bylo zajímavé, tuhle postavu bych si ráda zkusila. Ale nějakou opravdu vysněnou, na kterou čekám, nemám.

Chodí s vámi vaše postavy po představení domů? Stává se vám, že se třeba probudíte v noci ze snu, ve kterém hrajete postavu z jeviště?

Někdy jo. Tak po představení Macbetha mne třeba víc bolí tělo. Z té role jsem taková fyzicky rozbolavěná. Je to nějaká zvláštní energie. Prostě to cítím v těle. Po tomhle představení si někdy připadám, jako by mne někdo zmlátil. Ale je to dobrý pocit…

Kdyby se vám měl zdát sen po Postřižinách, kdyby s vámi šla Maryška domů do vašeho snu, která scéna by to nejlépe měla být?

No to jste mne dostal … Víte co, asi to nebude scéna, ale ta atmosféra toho klidného života v pivovaře, ta harmonie …

To nemluvíte o snu do postele, to mluvíte o přání do skutečného života … o přání, jak by měl nejlépe vypadat náš život.

Ale no tak, ona třeba scéna zabijačky taky není špatná…

Ano, na vašem divadelním portrétu jsem si přečetl: Ráda jí.

Ano, moc ráda… I když s vepřovým to zrovna moc nepřeháním… Ale teď mi to došlo: Chtěla bych v tom snu vylézt na komín, nemít fobii z výšky a užít si ten rozhled, nemít strach a nechat si proudit vítr ve vlasech.