Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Premiéra opery Andrea Chénier: Od nádherného lesku ke smutným odstínům šedi

Premiéra opery Andrea Chénier: Od nádherného lesku ke smutným odstínům šedi

19.6.2015 Divadlo

Poslední operní novinka Národního divadla moravskoslezského je ve znamení italského verismu. Opera Andrea Chénier italského skladatele Umberta Giordana je dílo skýtající maximální možnosti pěvecké interpretace. Ostravské nastudování Zbyňka Müllera v režii Ivana Krejčího bylo při čtvrteční premiéře znamenité. Několik odstínů šedi však přece jen mělo.

Zvětšit obrázek

Eva Urbanová a Jakub Kettner v inscenaci Andrea Chénier.
Foto: Martin Popelář

Básník Andrea Chénier je skutečnou historickou postavou. Životní příběh muže sťatého gilotinou ve věku jednatřiceti let za „zločiny proti státu“ poskytuje příležitost k zajímavému ztvárnění. Ačkoliv se v případě Goirdanovy opery jedná o fiktivní životní reálie, intenzita v podobě apelu na nehumánní chování, schované pod pláštíkem revoluce, je naléhavá a překvapivě aktuální.

Příběh opery se odehrává na zámku hrabat z Coigny, kam zavítá spolu s jinými literáty také básník Chénier (Gianluca Zampieri). Pozoruje s nevolí lacinou zábavu, kterou předvádějí jeho literární kolegové za velkého ohlasu rozmařilé šlechty. Žádost hraběnky (Erika Šporerová), aby také Chénier přečetl své verše, básník odmítá a vzbudí tím velký údiv. Vzpomněl jsem si na Beethovena, jenž v Hradci nad Moravicí šokoval svým odporem hrát francouzským vojákům na přání knížete Lichnovského. Sympatické gesto Chéniera nenajde pochopení, ale nápravy se zhostí dcera hraběnky Maddalena (Eva Urbanová), která ostentativně zahraje svým půvabem na básníkovu citlivou strunu.

ACH2

NDM uvedlo inscenaci opery Andrea Chénier. (Foto: Martin Popelář)

Chénier se pod tíhou citů přece jen odhodlá k přednesu, ovšem nemile se dotkne silou svého básnického temperamentu také samotné Madddaleny, když prohlédne bystře její blazeované pohnutky. Maddalena je šokována mohutností Chénierových citů a příběh dostává spád.

Neméně důležitou postavou je sluha Carlo Gérard (Jakub Kettner), který v sobě těžce skrývá nenávist k šlechtě a trpěný komornický úděl, Gérard je navíc třetím článkem milostného trojúhelníku. Miluje od dětství Maddalenu, ta se to ale dozvídá za pohnutějších okolností v dalším dějství, kdy se z Gérarda stává jeden z vůdců revoluce. Takto by se dalo v dějové linii pokračovat, důležitější však je samotné nastudování díla.

Opera kupodivu postrádá předehru a bez otálení uvádí do děje introdukcí Gérarda o nenáviděném služebnickém předurčení. Majordomus (Petr Urbánek) vstoupí na scénu a třikrát zaklepe holí, načež se spustí hudba.  Pompézně oděná šlechta se pouští do své běžné zábavy, která je zobrazena s komickým nadhledem (s vynikajícím tanečním vystižením aktérů). Kostýmy Marty Roszkopfové tentokrát vsadily na svítivý lesk a historickou věrohodnost proletariátu, a je to dobře. Režie (Ivan Krejčí) a dramaturgie (Daniel Jäger) ukázala, že se s nimi i postavami dá pracovat hyperbolicky i nonšalantně.

gianluca-zampieri

Gianluca Zampieri v inscenaci Andrea Chénier. (Foto: Martin Popelář)

Andrea Chénier v podání Gianluca Zampieriho vypadá spíše jako venkovský chasník než jako básník. Jeho paleta výrazových kreací je po většinu děje omezena na poulení očí, což je trochu škoda. Bohužel i jeho pěvecký projev se utápí v náročném partu šedou, nevýraznou hlasovou barvou a ostrými, dyšnými výškami, které zvládá s vypětím všech sil.

Představitelka Maddaleny z Coigny (Eva Urbanová) se pro mne osobně v této roli objevila nepatřičně. Už samotný fakt, že její matku hraje Erika Šporerová, vrhá na inscenaci poněkud trapný nádech. Urbanová herecky exceluje, hlasově však exponované nejvyšší tóny místy nezvládá.

eva-urbanova

Eva Urbanová v ostravské inscenaci Andrea Chénier. (Foto: Martin Popelář

Inscenaci jednoznačně pěvecky i herecky dominuje skvělý Jakub Kettner. Jeho sluha Gérard má všechny atributy, které si tato role vyžaduje: je sžíravě nenávistný, dokáže přesvědčivě vyjádřit také osobní proměnu v pochopení milostného citu Maddaleny a Chéniera. Pěvecká interpretace Gérardova partu patří rovněž k velmi náročným, ale Kettner všechny výrazové a intonační nuance zvládl s naprostým přehledem.

Z dalších rolí zaujala hraběnka Eriky Šporerové, Bersi Michaely Kapustové, Roucher Davida Nykla a také malá, leč přesvědčivá sekvence Yvony Škvárové v postavě matky, jež posílá svého posledního syna do ničivých služeb revoluce.

Opera je zajímavá také markantním využitím sborů, které se propracovaným způsobem podílejí na dramatickém vyznění. Sbor NDM pod vedením Jurije Galatenka předvedl v Chénierovi působivou kreaci – od výborné dynamické a intonační roviny – po skvělý pohyb na scéně, za který je třeba vyslovit velké uznání Igoru Vejsadovi.

ACH4

Ostravská opera uzavřela sezónu inscenací Andrea Chénier. (Foto: Martin Popelář)

Hudební nastudování Zbyňka Müllera po celou dobu probíhalo v dokonalém souznění s intencí díla. Orchestr NDM hrál při premiéře skutečně báječně v souhře, dynamice i sólových výkonech. Nádherná byla ilustrace děje jednotlivými nástroji (sólo houslí uvozující postavu Maddaleny), následující sólové violoncello, byť intonačně s jednou nepřesností, přesvědčivě tutéž postavu vykreslilo za pohnutých okolností v žaláři. Celá hudební složka opery je neobyčejně barevnou záležitostí, která činí z díla atraktivní objekt. Müllerovi se hudební nastudování skutečně zdařilo na výbornou.

Scéna Milana Davida je dílem profesionála. Nepřekvapí žádnou abnormalitou, je funkční, plně spolehlivá a výtvarně i prostorově vkusná. Ideálně se doplňuje s kostýmy a historickými reáliemi děje.

Suma sumárum: jedná se o velmi šťastnou adaptaci, která by mohla být i skutečnou operní událostí roku. Její limity však tkví v nevhodném obsazení hlavních postav, z nichž je Jakub Kettner jednoznačně největší devízou opery. Doufejme, že druhá premiéra přinese v sobotu adekvátnější obsazení.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.