Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Obraz & Slovo Hořké konce bruselského stylu na Ostravsku prezentuje v Domě umění Martin Strakoš

Hořké konce bruselského stylu na Ostravsku prezentuje v Domě umění Martin Strakoš

29.6.2015 00:00 Obraz & Slovo

Co spojuje nádraží v Ostravě-Vítkovicích, restauraci Metropol, Srbskou vinárnu a proslulý umělecký workshop Sympozium prostorových forem z let 1967 a 1969? Netušíte? Ta spojnice má jméno bruselský styl. Tedy pozdní modernismus v různých vývojových fázích, o kterém nyní poutavě vypráví výstava s názvem „Brusel… na Ostravsku“ v Domě umění.

Zvětšit obrázek

NEVRATNÁ MINULOST: Osvětlení zaniklého Módního domu Ostravica-Textilia v bruselském stylu.

Dějepisec architektury a památkář Martin Strakoš patří v Ostravě k nejproduktivnějším a nejzapálenějším kunsthistorikům, kteří mapují architekturu a umění po roce 1945. Strakoš ve svých studiích například odkrývá dějiny ostravské sorely (socialistického realismu), přičemž fundovaně poukazuje i na četné klady téhle stalinisticko-klasicistní éry a dosti přispívá k její památkově ochraně. Stejně entuziasticky ale sleduje i stopu pozdní moderny čili bruselského stylu, který od konce padesátých let opatrně střídal ostravskou sorelu.

V Kabinetu architektury ostravského Domu umění jsou nyní Strakošovy odborné studie o bruselském stylu přetaveny do interesantní výstavy. Expozice vychází z jeho trojdílné studie pro časopis Protimluv a hlavně z letos vydané knihy s barokně dlouhým názvem: Po sorele brusel, kov, sklo, struktury a beton, kapitoly o architektuře a výtvarném umění 50. a 60. let 20. století od Bruselu po Ostravu.

Rok 1958 v Ostravě líčí Strakoš následovně: „Noviny Nová svoboda tehdy popisovaly budoucí Ostravu jako moderní a čisté město, propojené rychlou tramvají, protknuté kanálem Odra – Dunaj, ve vzduchu s helikoptérami, uplatněnými jako letecká aerotaxi. S výstavbou sídlišť se počítalo především v západním sektoru města – v Porubě, ale také v jižní oblasti – Zábřehu nad Odrou a v Hrabůvce. Utopický ráz novinových článků působil v souvislosti s tehdejšími úspěchy Československa na světové výstavě EXPO 58 v Bruselu poměrně realisticky. Československo získalo Zlatou hvězdu za nejlepší pavilon výstavy. Oceněna byla úspěšná snaha integrovat architekturu s výtvarným uměním a interiérovými úpravami.“

brusel2

Z výstavy Brusel… na Ostravsku v Domě umění. (Foto: Ivan Mottýl)

Aerotaxi nad Ostravou, vodní kanál do Polska, výletní plavby na Balt a v Havířově jezdící chodníky. A kdo v té době neseděl z politických důvodů v kriminále nebo tam neměl příbuzné (řada někdejších politických vězňů z téhle éry dosud žije), mnohdy i uvěřil, že svět šťastných zítřků v modernistickém hávu se už opravdu buduje. Jak ale dokazuje výstava v Domě umění, Ostravsko se v té době dočkalo jen několika málo „bruselských“ staveb, k nimž patří třeba nádraží ve Vítkovicích a v Havířově. O to více pozornosti si ale zaslouží.

Stanice Vítkovice a Havířov. Veřejnost, sledující diskusi o osudu jmenovaných nádražních budov a třeba ani moc nechápající, proč mají být uchovány (a také proč si České dráhy přejí jejich rychlou smrt!), by si expozici v Domě umění neměla nechat ujít. Strakoš totiž příběh obou staveb poutavě zařazuje do kontextu bruselské éry, která má mimořádný význam pro moderní dějiny architektury, designu a obecně celého výtvarného umění. A udržet na Ostravsku poslední stopy téhle doby, to je vlastně základní výzva celé výstavy.

Hlavně drobné prvky bruselské éry jsou totiž permanentně ničeny, což je třeba případ většiny dobových interiérů. Na bruselský styl v ostravských restauracích Zlatovar, Metropol či v Srbské vinárně už upomínají jen staré fotografie. A nedávné úpravy na pozdně bruselském ostravském hlavním nádraží třeba ostudně zničily tamní kašnu, fascinující ocelovou parafrázi gotické síťové klenby pod střechou tramvajového nástupiště i mnoho dalších dobových prvků.

brusel

Z výstavy Brusel… na Ostravsku v Domě umění. (Foto: Ivan Mottýl)

 

Vrcholem ostravského „bruselu“ ve vizuálním umění pak byla dvě Sympozia prostorových forem, mimo jiné za účasti Karla Nepraše, Aleše Veselého nebo japonského sochaře Jo Ody. Záhy po sympoziu v roce 1969 ale Ostravu na dlouho umlčela normalizace, kdy byl bruselský styl znova vytlačen sorelou, nicméně normalizačního typu, jež byla ve všech ohledech ubožejší než ta z padesátých let.

„Právě sympozia znamenala nebezpečí příliš svobodné a otevřené výměny uměleckých impulzů a mnohem svobodnějšího vyjadřování, než bylo na Ostravsku běžné. V oficiózním prostředí se za normalizace opět nosilo řečnění o socialistickém realismu, přičemž pojem sám byl ověřená bezobsažnost sama,“ přemítá o umírání bruselského stylu v Ostravě hlavní autor výstavy v Domě umění Martin Strakoš.

*

Brusel… na Ostravsku. Galerie výtvarného umění v Ostravě (Dům umění). Kurátoři: Tadeáš Goryczka, Jaroslav Němec a Martin Strakoš. Výstava potrvá do 31. srpna 2015.         

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.