Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Slezskoostravský Rock-Fest ovládl Progres 2. Narychlo svolané Vladivojsko zklamalo

Slezskoostravský Rock-Fest ovládl Progres 2. Narychlo svolané Vladivojsko zklamalo

5.7.2015 Hudba

Pořadatelé Slezskoostravského Rock-Festu letos zvolili poněkud odlišnou strategii než v minulém roce a rozhodli se tentokrát vsadit na legendy domácí rockové scény. Jednodenní program, kterému vévodili Blue Effect, Progres 2 či Abraxas, podle očekávání přilákal velké množství fanoušků a dokázal vykouzlit nebývale přátelskou atmosféru. I když některé kapely nezanechaly nejlepší dojem, organizátoři si v sobotu rozhodně netrhli ostudu.

Zvětšit obrázek

Vladivojna La Chia v Ostravě poprvé představila své Vladivojsko.
Foto: Kristýna Trochtová

Při vstupu do krásného areálu Slezskoostravského hradu mě do ušních bubínků ihned praštily první tóny kapely Animal Rock, která by se – velmi kulantně řečeno – hodila spíše na nějakou vesnickou zábavu nebo gulášové slavnosti. Obyčejné agro s vykradenými melodiemi od Elánu mě skutečně moc nezaujalo a čekání na další kapelu by se dalo nazvat utrpením. O to více jsem se však na Blackshard, kteří po Animal Rock následovali, těšila. Jejich čestvé album Realms of Blackshard mě velmi příjemně překvapilo, tudíž jsem byla zvědavá, jak budou nové skladby znít naživo. Musím uznat, že ač měli neustálé technické potíže, odehráli velmi slušný set, ve kterém nechyběly nejlepší zářezy z nového alba (například Lay On Me All Your Sorrow zněla báječně), ale ani starší věci, dobře známou Selfdestruction nevyjímaje. Všechny chyby jsou zapomenuty, Blackshard nezklamali.

Vítězové letošní soutěže Radegast Líheň, polští Eleanor Gray, byli však naprostým zjevením. Ačkoli by se dalo pochybovat o kvalitě jejich anglických textů, hudebně se jednalo o největší překvapení celého dne. Velmi dobře proaranžovaný poprock se záblesky stále oblíbenějšího postrocku mnohým přítomným dokázal vykouzlit úsměv na tváři. Je třeba ocenit i snahu frontmana o komunikaci s publikem – jazyková bariéra byla oběma stranami postupně překonána.

Na koncertě pozůstatků někdejší artrockové legendy Blue Effect už bylo v „koloseu“ narváno a kapela v čele s mladým Honzou Křížkem předvedla přesně to, co od ní každý čekal. Koncertní průřez tvorbou, se kterým dnešní Blue Effect objíždí česká pódia už nějakých deset let, časem zkrátka omrzí. Ani ne tak kvůli hudebnímu provedení (Hladíkovi spoluhráči jsou bezesporu výbornými muzikanty), ale spíše kvůli ztrátě jakési blueeffectovské esence, která v jejich hudbě dříve byla. Přestože můj názor asi nebude sdílet početné publikum, jež se slzami v očích sborově zpívalo Rosenku, Blue Effect už dnes naživo nemá co říct. O zařazení písní Walk Choc Ice do repertoáru snad raději pomlčím.

Pivní rocker Vilém Čok s kapelou Bypass překvapil snad jen svým bizarním nástupem v podobě vyskočení z toitoiky. Řemeslně dobře odehraný koncert, nicméně hudebně naprosto vyprázdněný – zkrátka obyčejný bigbít. Na druhou stranu je nutné uznat, že píseň Karel nese asi čaj zněla i po třiceti letech neobyčejně svěže, stejně tak i výběrovská Na václavskym Václaváku.

Imodium

Kapela Imodium vystoupila na Slezskoostravském Rockfestu. (Foto: Kristýna Trochtová)

Co je to „fashion“ kapela? Imodium. Co je Imodium? „Fashion“ kapela. Chlapci z Broumova mají sice skvělého stylistu, jejich hudbě to však příliš neprospívá. Nudné halekání o lásce, tři akordy a konec. Muzika, kterou jsme (jste) zvyklí nasávat z hudebních televizí typu Óčko. Nicneříkající a bez hodnoty.

Nový projekt Vladivojsko Vladivojny La Chia vzbudil oprávněný rozruch. Člověk nemusí být vystudovaný muzikolog, aby poznal, že Vladivojna není metalová zpěvačka a že nahrávky Vladivojska zní přinejmenším směšně. Naživo to vypadalo obdobně – dva měsíce jsou prostě příliš krátká doba na to, abyste zformovali novou kapelu a čtyřicetiminutový repertoár. Nebylo tudíž žádným překvapením, že Vladivojsko vtrhlo na stage ne tak docela připravené (momentů, kde baskytarista nevěděl, co má hrát, bylo více)… Ze začátku to mohl být docela zajímavý nápad, ten byl ale připraven příliš narychlo a polovičatě. Nebudu se divit, když projekt Vladivojsko bude mít rychlý konec, přestože by při troše snahy a trpělivosti mohl mít ambice prorazit.

progres-2

Brněnská legenda Progres 2 byla podle očekávání vrcholem programu. (Foto: Kristýna Trochtová)

Už při nástupu brněnských artrockových mohykánů Progres 2 bylo jasné, že tohle bude vrchol večera. Kapela představila publiku průřez svých třech zásadních alb – Mozek, Třetí kniha džunglí a Dialog s vesmírem – a dokonce k mé radosti zahrála i přeslazeného, ale stále skvělého Mauglího. Fanoušci tancovali a neustále kapelu přesvědčovali o znalosti jejich textů. Nejlepší momenty? Jednoznačně Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce, Planeta Hieronyma Bosche II s hřmotným sborovým zpěvem a legendárním Váněho sólem a v neposlední řadě samozřejmě křehká Píseň o jablku se sólem na zobcovou flétnu. Ráda bych vyzdvihla skvělé vokální výkony pánů Váněho, Zdeňka Kluky i Romana Dragouna, stejně tak i kytarové kouzlení Miloše Morávka. Koncert Progres 2 byl ve všech ohledech jedinečným zážitkem.

Poppunkovou kapelu Iné kafe lze také bez většího sebezapření nazvat legendou. Na slovenské (i české) scéně se jednalo v devadesátých a „nultých“ letech o vůbec nejvýraznějšího zástupce tohoto žánru. V jejich projevu byla stále přítomna punkrocková nespoutanost a hravost. Trio v čele s Vratkem Rohoňem si úplně podmanilo publikum. Skákalo se, tančilo a hlavně zpívalo. Vianoce v létě? Vlastně proč ne?

Abraxas

Kapela Abraxas na Slezskoostravském Rockfestu. (Kristýna Trochtová)

Poslední kapela na programu – Abraxas. Extrémně dlouhé intro střídají pecky z kultovního alba Box a přítomní si kapelu naplno vychutnávají. Opět se tančí, zpívá a běsní. Mladý bubeník nechává všem spadnout brady. A Nekonečný boogie je skutečně nekonečné.

Kristýna Trochtová | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.