Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Inscenace norského dramatu Lesík je určena hlavně pro náročného diváka

Inscenace norského dramatu Lesík je určena hlavně pro náročného diváka

6.11.2015 Divadlo

Hru současného norského dramatika Jespera Halleho Lesík uvedlo ve čtvrtek v české premiéře Národní divadlo moravskoslezské. To, že hra získala dvě prestižní ocenění, jedno za tvůrčí přínos v oblasti tvorby dramatického textu a druhé ve skandinávské dramatické soutěži, je po premiéře v Národním divadle moravskoslezském zcela pochopitelné.

Zvětšit obrázek

Z inscenace norského dramatu Lesík v NDM.
Foto: Radovan Šťastný

Text hry je inovativní vlastní strukturou – dramatičnost textu netkví v lineárním příběhu, ale v tématu a jeho zpracování. Tématem hry Lesík je nefungující rodina, respektive špatný vztah mezi dospělými a dětmi. To, že hlavní postava, Julie Nilsenová, se stane obětí trestného činu, zmizí a je nalezena mrtvá, není základem pro nějaké detektivní pátrání po vrahovi. Smrt dítěte je tu vyjádřením tragického konce nefungující rodiny i školského systému a varováním, co se může stát, když tyto instituce nefungují. Protože jestli někomu z diváků něco chybělo mezi postavami na jevišti, pak to byli vedle skutečného pedagoga hlavně rodiče chápající své dítě, rodiče, kterým dítě může věřit a bez obav říci všechno. Volání po těchto rodičích v nás je mementem této hry i její ostravské inscenace.

L5

Z inscenace hry Lesík v NDM. (Foto: Radovan Šťastný)

Autor přímo předepisuje, aby se dospělí herci na jevišti chovali jako děti. A tak je divák svědkem zvláštního dětského světa plného násilí, šikany, a strachu. V textu hry je však i střídání časových rovin, postavy vystupují ze svého dětství do dospělého věku a zase se do dětství vracejí.

Autor scény Olav Myrtrvedt ve spolupráci s režií pracuje s hloubkou jevištního prostoru. Přes celou šířku jeviště postavil řadu velkých tabulí, která se v průběhu děje jako přehrada občas posunují do hloubky a opět se vracejí zpět. Je to účinná práce s prostorem, která se promítá do atmosféry děje. Samotné tabule pak slouží také coby projekční plocha.

L2

Scéna z inscenace Lesík v NDM. (Foto: Radovan Šťastný)

Norská režisérka Victoria Meirik navozuje hned zpočátku velmi tíživou atmosféru. Je jistou slabinou režie, že v rytmu představení není dostatečně pracováno s její proměnou, což s sebou nese jistý únavný element. Důraznějším přístupem k tempu i rytmu představení by bylo dosaženo větší pozornosti diváka a tím i výraznějšího vyznění hry. Také přechody mezi jednotlivými „věkovými kategoriemi“ postav, které vyžadují přesný střih, nejsou ještě dokonale zažity, což přispívá k jisté nepřehlednosti děje.

Další problém této inscenace je paradoxně skryt ve spolupráci režisérky s herci. To, že režisérka nerozumí obsahu česky pronesených slov, na jedné straně vede herce k výraznějšímu fyzickému jednání, a to je dobře, na druhé straně však režisérka nemůže dohlédnout na přesnost sdělení a intonaci v souvislosti s jednáním slovem. A tak mnohé, co je v psaném textu autorem jednoznačně vyjádřeno, občas zanikne.

L6

Herečka Lucie Končoková. (Foto: Radovan Šťastný)

Po herecké stránce se Victorii Meirik podařilo z celku účinkujících vytvořit kompaktní tým se skvělou souhrou. Postavy jsou jednoznačně vyloženy a nevybočují ze svých rolí – a naopak, individuality dohromady tvoří poutavý celek. Po dobu devadesáti pěti minut trvání představení je naprostá většina publika upoutána k dění na jevišti právě hereckým projevem, ve kterém dominuje František Strnad v roli Jonase, Lada Bělašková jako Bjorg a Petra Lorencová coby Julie.

L3

Z inscenace hry Lesík v NDM. (Foto: Radovan Šťastný)

 

Jiří Sedláček s půvabem sobě vlastním hraje postavu prosťáčka Broučka, který je autorem šikovně vepsán do textu s cílem navodit úlevné okamžiky v rytmu představení. Zajímavou interpretační rovinu našel Ivan Dejmal v postavě krále. Je záhadný, místy až hrozivý, a nese v sobě jisté nebezpečí vysněné autority, která se však může míjet s pozitivním očekáváním.

V současné krizi rodiny je inscenace hry Lesík velmi potřebná. Upozorňuje na konkrétní nedostatky v přístupu rodičů k dětem, na konkrétní nedostatky v prevenci násilných činů, na jejichž konci je přinejmenším celoživotní trauma, ne-li tragická smrt dítěte. Je zároveň výzvou, aby se každý, kdo se setká s nepřijatelným chováním ať již jednotlivce, nebo systému, nebál ozvat a na nepravosti upozornil. Nedostatek vnímavosti a lhostejnost totiž někdy bývají smrtelné.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.