Do básní Ivana Karase ve Víkendové chvilce poezie vstupují děsiviny i brainwashing

Ač básník Ivan Karas studoval filozofii, poznali jsme se na vernisáži. A na výstavách vizuálního umění jsem ho posléze potkával dost často, vždyť filozofie s malířstvím úzce souvisí, jak kdysi trefně poznamenal Pablo Picasso: „Malířství musí obsahovat prvky, které mohou vyjádřit všechny podstaty jsoucna tak, abychom je pochopili a milovali.“ Časem se mi ale Ivan Karas svěřil, že píše také poezii, navíc brzy poté začal v Ostravě organizovat i literární život. Pořádá třeba akci Literární mlíčnák, která je zajímavým rozmožením literárních Pasek, Sprch, Přeháněk, Protimluvfestů a dalších ostravských autorských čtení.

O svých básních Ivan Karas rozpráví závažně, jak se na absolventa filozofie i sluší: „Poslední dobou se snažím pozvolně, zlehka, leč rozhodně odkrývat nepřítomnost tradičních lidských hodnot, jakými je upřímná láska, sebereflexe, soucit, něžnost, svědomí a rovněž kritické myšlení, tolik roztavené ve věku vyprázdněného postmodernismu hrajícího již spíše v barvách kapitalistického nihilismu.“

Karas nemá rád poezii plnou „public relations básníků“. Když píše básně, snaží se prý mírnit sebestřednost. Dle všeho není zrovna fanouškem davových akcí, protože každý festival se může snadno změnit v brainwashing. Pracuje jako knihovník v oddělení pro děti výškovické pobočky Knihovny města Ostravy, což je patrné i z níže zveřejněné básně Panenky. A než se do ní i do celého výboru začtete, ještě malá výzva. Pokud si myslíte, že do Víkendové chvilky poezie patří i vaše verše, můžete je zaslat k posouzení na e-mailovou adresu ivan.elli@centrum.cz.

IVAN KARAS: BYL POZDNÍ VEČER – FESTIVAL

*

HOLUBI

Popozítří přijde ponížení.
Po kolikáté už?
Volba frček, volba násilníků.
Čokoláda je po ránu těžší,
chlast se spaluje o den déle,
mysl se obklopuje věkem Poborských.

Z ruky do huby
místo papoušků
letí obtloustlí tupí holubi.
Moudrem navonět jim krky…!
By se slušelo, ať se netváří…!
Jakoby znali tajemství žížal…!
(21. 8. 2015)

*

FESTIVAL

Poměřovači penisů
měli přes cestu rozplajznuté plechy.
A místo slz tam byly hlučné kecy z tvrdé oceli.
Kolem skákaly horolezecké pochvy.
Byl večer plný sofistokouzel.
Byl pozdní večer – festival.
(20. 7. 2015)

*

VYHAZOVAT KOŠ UMÍ KAŽDÝ

V srdcích plných organických zbytků
sídlí octomilky.
Hledají nestřežené chvilky,
sázejí vejce do záhybů.

Nikdy se všechny nechytí.
Jsou ryze pudové
a příliš impulzivní.
Nikdo s tím tolik nesvede,
vyhazovat koš ale každý umí.
(17. 10. 2015)

*

PANENKY

Černé panenky s přišitým srdcem
chytají v policích četby
krutost.
Večer se proto plácají dobře
přibližně stejně veliké kousky
děsivin pro děti
v regálech prózy.

(22. 9. 2015)