Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Ost-ra-var ukázal, že kvalita ostravské činohry roste a úroveň jednotlivých scén se vyrovnává

Ost-ra-var ukázal, že kvalita ostravské činohry roste a úroveň jednotlivých scén se vyrovnává

29.11.2015 15:22 Divadlo

Obsah titulku tohoto článku je v podstatě shrnutím stanovisek a názorů, které v průběhu právě skončeného ročníku festivalu ostravské činohry Ost-ra-var zazněly. A to jak při rozpravách na rozborových seminářích, tak v kuloárech. Už tak vysoká úroveň ostravských činoherních scén co do kvality jednotlivých inscenací roste. A nejen to - v Ostravě se pod vedením režiséra a uměleckého šéfa Pavla Gejguše rodí další profesionální divadelní scéna ve Staré aréně na Masarykově náměstí.

Zvětšit obrázek

Z inscenace norského dramatu Lesík v NDM.
Foto: Radovan Šťastný

Slova uznání během hodnocení představení i při závěrečném shrnutí celého festivalu zazněla na adresu všech čtyř činoherních scén, které se přehlídky účastnily. Vladimír Just při rozboru inscenace hry Bertolta Brechta v Komorní scéně Aréna ocenil promyšlenou dlouhodobou dramaturgii tohoto divadla, pod kterou je podepsánTomáš Vůjtek. Tatjana Lazorčáková pochválila odvážnou dramaturgii Národního divadla moravskoslezského, která se nebojí uvádět inscenace her se současnou problematikou, jako jsou Odsun a Lesík.

A v souvislost s inscenací hry Osiřelý západ v Divadle Petra Bezruče zazněla pochvala za volbu titulu, který snad nejvíce souvisí s dnešním charakterem Ostravy jako města, ze kterého se někteří snaží co nejrychleji vystěhovat, zatímco další se sem stěhují za neopakovatelným kouzlem místa a života v něm, spojeným právě s uměním a kulturou. V reflexi inscenace Dívky ze Sorok (Stará aréna) bylo zmíněno vydařené mísení žánrů činoherního a pohybového divadla v souvislosti se scénickým jazykem, který je blízký zejména mladým divákům.

Při výběru inscenací, které jsou v průběhu Ost-ra-varu představeny festivalovému i běžnému publiku, se dramaturgie festivalu nesnaží zařadit do celku jen inscenace na první pohled úspěšné, vysoce kvalitní a oceněné kritikou již po premiérách. Tento přístup také zaslouží pochvalu, protože jsou to právě ty spíše problémové inscenace, které vzbudí nejzajímavější debatu na rozborovém semináři. A protože festival je také festivalem budoucí české divadelní vědy a kritiky, studenti vysokých škol, kteří jsou zde v doprovodu svým pedagogů, si právě na nich nejvíce zdokonalují své kritické myšlení i způsob, jakým by se mělo o inscenacích hovořit.

V tomto ohledu nejžhavější debatu přinesly rozpravy o představeních inscenací her  Lidumor (KSA), Odsun (NDM), Nahniličko (DPB), Baal (KSA), Zbabělci (DPB), a Velký Gatsby (NDM), které rozpoutaly diskuzi s nejvíce vyhrocenými stanovisky jak kladnými, tak zápornými.

Téměř bez výhrad byla přijaty dvě inscenace: Slyšení v KSA a Lesík v NDM. I když o Lesíku se bezprostředně po konci představení mnozí vyjadřovali negativně, při samotném rozboru bylo slyšet jen kladná stanoviska a například pro Michala Zahálku (doktorand divadelní vědy na FF UK Praha) to byl jeden ze dvou nejlepších zážitků tohoto festivalu.

Na adresu Slyšení pak padaly naprosté superlativy, a to od textu Tomáše Vůjtka přes režii Ivana Krejčího až po výkon hlavního představitele Marka Cisovského, který zde hraje Adolfa Eichmanna –  jak mnozí řekli – fenomenálně a geniálně.

Zařazení tematického semináře o divadelní kritice do programu tohoto festivalu bylo také šťastným počinem. Bohužel příliš málo času (pouhé dvě hodiny jsou na takové téma naprosto nedostatečné) nedovolilo jít více do hloubky problémů, se kterými se česká divadelní kritika dnes potýká. Nicméně slovo krize v této souvislosti nezaznělo, respektive zaznělo právě v kontextu praxe některých médií, která poskytují pro reflektování divadelního dění na svých stránkách stále méně místa, takže vskutku přínosné kritiky (jak řekli i přítomní herci) jsou dnes k vidění jen ve specializovaných odborných časopisech nebo ve vysílání Českého rozhlasu Vltava. I zde je nutné pochválit organizátory, kteří pozvali na letošní ročník i teatrology z Polska, Slovenska a Maďarska, jejichž příspěvky byly velmi cenné.

V tištěném festivalovém zpravodaji byly letos k vidění zajímavé příspěvky z pera přítomných studentů. Také jejich úroveň opět stoupá, a to je po poněkud hubených několika předchozích letech potěšující. Stoupla i úroveň jednotlivých studentských referátů, a tím posílila naději, že budoucnost české divadelní kritiky je slibná.

V průběhu posledních dvou let padala slova o potřebnosti Ost-ra-varu jako takového. Letošní ročník jeho potřebnost potvrdil. Zdaleka už nejde o to, aby se o ostravském divadle mluvilo a psalo více v médiích. V průběhu festivalu přišla řeč i na nejžhavější otázky dneška, na narůstání fachidiocie a požadavku na perfektní pracovní výkon, které s sebou nesou nebezpečí ztráty lidskosti, na nebezpečí touhy po moci a její zneužívání, které v konečném důsledku ohrožuje samotné základy nejen demokracie, ale také lidské civilizace, na ztrátu rodičovské role a odpovědnosti při výchově dětí, na potřebnost vnitřního morálního korektivu a ve výčtu aktuálních společenských problémů, na které jednotlivé inscenace upozornily, bychom mohli ještě dlouho pokračovat.

Příští ročník Ost-ra-varu bude jubilejní, dvacátý. Lze jen popřát organizátorům, aby se vydařil nejméně jako ten letošní.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.