Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Atd. Bulletin Krásná Ostrava píše o chátrajících jatkách i o kulinářských vášních Petra Hrušky

Bulletin Krásná Ostrava píše o chátrajících jatkách i o kulinářských vášních Petra Hrušky

27.12.2015 Atd.

Největším překvapením posledního čísla bulletinu Krásná Ostrava je odlehčené přiznání poety Petra Hrušky, že by si v rodném městě rád otevřel polskou hospodu. Bulletin přináší i interesantní památkářsko-historické texty o Německém domě, vítkovickém nádraží, jatkách, novém sídle Národního památkového ústavu či o nepostaveném mariánském chrámu na Hladnově.

Zvětšit obrázek

Zdevastovaná ostravská jatka.
Foto: www.ostrava.cz

Do tiskařské černě se poslední letošní číslo bulletinu Krásná Ostrava obléklo tradičně v den zimního slunovratu. Časopis vydává Okrašlovací spolek Za krásnou Ostravu, takže i tentokrát je většina kritických, méně kritických i čistě informativních textů věnována záchraně ohrožených objektů ve městě. S několika výjimkami. Tím nejzajímavějším úskokem je stať poety Petra Hrušky s názvem Co chybí Ostravě? Polská restaurace!

Hruška nejprve skládá hold polské duši a tamním básníkům, kde ho vždy „smete jitřivá síla tamní literatury a jadrná živost lidí“, načež přichází ještě hlubší poklona polské kuchyni. Ostravský básník si například zamiloval polévku žurek, tradiční polský vyprošťovák po prohýřené noci. A fascinuje ho, kolik má žurek podob. „Bylo mi vysvětlováno, že hovězí žebro i kořenová zelenina se vyvaří a pak z polévky odstraní, stejně jako to, že v ní mají zůstat nebo se má odstranit pouze cibule. Někteří lidé nedali dopustit na bílou klobásu a jiní na klobásu tmavou. Zapřísahali mne, že houby tam musí být, abych vzápětí narazil na výtečný žurek bez hub. Shodovali se pouze v počátku – základem je kvasný žur s česnekem – a v konci – nakonec se přidá vařené vajíčko natvrdo. Tajemství polévky bránila sama mnohost receptur a já pochopil, že kombinací je nevyčerpatelné množství,“ vypráví Hruška v Krásné Ostravě.

Kuchařské vášně Petra Hrušky znají jeho nejbližší přátelé, veřejnost ho spíše považuje za asketického veršotepce, kterého v kuchyni zajímají úplně jiné problémy než žrádlo, jak to konečně potvrzují mnohé jeho básně. Třeba tyto verše ze sbírky Vždycky se ty dveře zavíraly: Hladit. / Hladit jsem tě chtěl  v kuchyni / v růžovém světle / urvaném ze sakury. Jenže básník má i poměrně jasnou kuchařskou vizi, kterou v Krásné Ostravě vysvětluje následovně: „Kdybych náhodou někdy měl přestat psát básně – a kdo zachází se slovem, tak ví, že taková věc může nastat náhle a tvrdě, i proti vůli samotného autora – otevřu v Ostravě polskou restauraci. Vůbec nechápu, proč to už dávno někdo šikovnější a agilnější neudělal.“

Dobrá tedy, budeme se těšit. Snad to nebude stejně chimérický sen jako ten z 11. února 1945, kdy v chrámu Božského Spasitele v Ostravě zazněl slib, že pokud město a jeho obyvatelé přežijí následující měsíce, kdy se o Ostravu povedou kruté boje, věřící se složí na stavbu kostela Neposkvrněného Srdce blahoslavené Panny Marie na Hladnově. V této části města katolický chrám citelně scházel, Slezská Ostrava měla jen kostel sv. Josefa u dnešního krematoria.

„Nejblahoslavenější Maria Panno, obracíme se na Tebe jako na Královnu míru a Pomocnici křesťanů a slibujeme Tobě, a to v době, kdy se přiblížilo válečné nebezpečí Moravské Ostravě, že postavíme po šťastném skončení války Tvému Neposkvrněnému Srdci v Moravské Ostravě na Hladnově kostel,“ slíbilo na šest tisíc věřících shromážděných v chrámu Božského Spasitele. Po válce se skutečně začalo s přípravnými pracemi, realizaci hladnovského chrámu ale znemožnil komunistický únorový puč v roce 1948.

Asi nejzásadnější kritickou statí v Krásné Ostravě je shrnutí „kauzy Bauhaus“ z pera Ilony Rozehnalové. Jak známo, firma Bauhaus koupila v roce 1994 areál někdejších jatek ve Stodolní ulici s příslibem, že ho záhy opraví. Skutek takříkajíc utek. „Zastánci prodeje tehdy tvrdili, že firma památku obnoví a svým podnikáním oživí okolí. Jak se později ukázalo, obnova památky nebyla ve smlouvě specifikována, což firma využila a památku neobnovila,“ shrnuje Rozehnalová v textu. Už samotná smlouva byla komplotem, kde šlo především o to, kolik komu zůstane v kapse.

Uplynulo dvacet let a nic se nezměnilo. „Majitel památky i přes protesty veřejnosti dlouhodobě odmítal do objektu vpustit kontroly jak z Národního památkového ústavu, tak z města, a každou plánovanou schůzku překládal na neurčito. V roce 2014 opakovaně odmítl vpustit dovnitř úředníky na kontrolu a začal argumentovat tím, že památkově chráněná je pouze věž jatek,“ popisuje kauzu Ilona Rozehnalová.

Ani po krachu své ostravské prodejny firma Bauhaus moc ochotně s městem nekomunikuje. Určitou nadějí, že se s problémem přece podaří pohnout, je až nejnovější závazný záměr ostravských zastupitelů. Město zvažuje, že by celý areál koupilo a jatka i prodejnu proměnilo v Galerii města Ostravy a Fakultu umění Ostravské univerzity. Třeba se to podaří podobně šťastně jako v případě dvou předválečných objektů, které již byly odsouzeny k zániku, přesto se dočkaly aktuální záchrany. Ondřej Durczak v Krásné Ostravě referuje o záchraně gynekologicko-porodnického pavilonu v bývalé krajské nemocnici v Ostravě-Zábřehu (dnes Lékařská fakulta OU), který navrhl význačný předválečný architekt Karel Roštík.

Martin Strakoš zase detailně popisuje dějiny a záchranu Okresního sociálně zdravotního ústavu v Moravské Ostravě na ulici Odboje č. 1 (vedle hlavního vstupu do Městské nemocnice). Budovu shodou okolností také navrhl už výše jmenovaný architekt Karel Roštík a od letošního podzimu v ní sídlí ostravská pobočka Národního památkového ústavu. Martin Strakoš však připomíná i jedno chmurné období z dějin objektu: „Za německé okupace si v srpnu 1939 hlavní křídlo budovy pronajala německá tajná státní policie – gestapo. Začala nejtragičtější fázi v historii budovy, kdy v ní probíhaly výslechy a mučení osob nejrůznějšího přesvědčení a víry.“

Krásná Ostrava je nenápadným periodikem, které vychází vždy v den jarní a podzimní rovnodennosti a letního a zimního slunovratu. Tisk je černobílý a vizáž téměř samizdatová, však do bulletinu přední ostravské osobnosti přispívají bez nároku na autorský honorář. Cíl je důležitější než odměna a metou Krásné Ostravy je především záchrana staré Ostravy, která nenávratně mizí. Každý zánik totiž lze minimálně zpomalit. Přibrzdit jeho rychlost či klást překážky těm, kdo do motoru příliš horlivě dolévají benzin.

*

Krásná Ostrava, číslo 4, ročník III. K dostání v Antikvariátu a klubu Fiducia.

Ivan Mottýl | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Atd.", nebo přejděte na úvodní stranu.