ANKETA: Největší hudební zážitek v Ostravě a okolí. Muzikanti a další osobnosti hodnotí rok 2015

Petra Hradilová, ředitelka Festivalu v ulicích: Hudebních zážitků v roce 2015 bylo opravdu hodně, ale pokud je něco, co jsem si v Ostravě opravdu užila, tak to byl koncert francouzského uskupení Electro Deluxe, šesti skvělých instrumentalistů s neuvěřitelně charismatickým americkým frontmanem Jamesem Copley. Byl to poslední koncert na Drive Stage v rámci Colours of Ostrava a musím říct, že mne nesmírně překvapil svým přesahem i hudební kvalitou. Groove, který se hrnul z pódia, mne přinutil tančit ve čtyřicetistupňovém vedru, zpívat, zvedat ruce či tleskat s davem. Tato neuvěřitelná hudební a energetická smršť mne v tu chvíli naprosto pohltila. Ještě teď, když si na to vzpomenu, tak mi to vyvolává úsměv na tváři a příjemný pocit někde uvnitř. A to je asi dobrý výsledek koncertu, ne?

Jan Hališka, violoncellista a bývalý ředitel Janáčkovy filharmonie: Je velmi obtížné z tak širokého spektra událostí hudební kultury vybrat tu jednu nejvýše hodnocenou. Pokusím se nejdříve o některá konstatování. Měl jsem štěstí, že velká většina koncertů, které jsem vyslechl, mne naplnila nadšením. Proto přece na koncertní produkce chodíme. Znamená to ale, že stěžejní pořadatelé – Janáčkova filharmonie, Národní divadlo moravskoslezské i organizátoři všech hudebních festivalů, které se v našem regionu profilují, dělají skvěle svoji práci. Je zde i řada „malých“ koncertních cyklů, kde můžeme slyšet „velké umění“. Zde bych si dovolil uvést ten svůj velký zážitek. V cyklu koncertů na Slezskoostravské radnici vystoupili v květnu 2015 naši přední mladí umělci – houslista Jiří Vodička a klavírista Martin Kasík. Přesvědčivost jejich hudebního výrazu už tradičně posluchačům „bere dech“. Jak ale hráli Kreutzerovu sonátu L. van Beethovena, často komentovanou jako „obtížná“ a „příliš rozměrná“? Hráli s takovým souzněním, lehkostí, vtipem a vlastním prožitkem, který se jim podařilo zcela přenést na publikum.  Tak by každá hudební produkce měla vypadat. Tehdy jsem měl pocit opravdu mimořádného okamžiku.

Z ostravského koncertu zpěvačky Björk. (Foto: Matyáš Theuer)

Patrik Kee, hlasový improvizátor: Můj největší hudební zážitek v uplynulém roce byl koncert úžasné Björk, která kromě toho, že je mimořádně originální, je hlavně opravdová, a to je jedna z nejdůležitějších vlastností nejen nás muzikantů, ale celé společnosti. Přeji nám všem do dalšího roku tu zdravou, bezpodmínečnou opravdovost.

Igor Františák, klarinetista, hudební pedagog a ředitel Svatováclavského hudebního festivalu: Vzhledem k tomu, že každoročně navštívím na stovku koncertů, je velice těžké vyzvednout ten nejpoutavější a nejvýraznější hudební zážitek. Nicméně mým velikým překvapením bylo květnové vystoupení pianisty ruského původu Kirilla Gersteina s Janáčkovou filharmonií Ostrava. Tento pianista ve mně svou fenomenální a bezchybnou hrou zanechal mimořádný zážitek a veliký obdiv, který k tomuto umělci od té doby mám. K tomuto sólovému klavírnímu recitálu bych připojil ještě jeden hudební zážitek, a to byl závěrečný koncert Svatováclavského hudebního festivalu dne 28. září 2015, na kterém zazněla monumentální skladba Hectora Berlioze Faustovo prokletí. Tento koncert mě uchvátil nejen ušlechtilým a pompézním zvukem velkého vokálně-instrumentálního obsazení, ale především působivou interpretací v podání Filharmonie Brno, Českého filharmonického sboru Brno se sólisty Isabelle Cals – soprán, Sébastienem Droy – tenor, Laurentem Alvaro – baryton a Martinem Gurbaľem – bas, to vše pod taktovkou francouzského dirigenta Philippa Bernolda.

Boris Urbánek, skladatel a jazzman: Určitě mi zůstaly v paměti skvělé koncerty na Janáčkově máji – Adam Plachetka, Liverpoolská filharmonie s dirigentem V. Petrenkem a s pianistou Paulem Lewisem. Velmi mne oslovila i Prokofjevova opera Ohnivý anděl v Národním divadle moravskoslezském. A také Juraj Griglák & Comp. se skvělým mladým rakouským kytaristou Andreasem Erdem na Jazz Open Ostrava. Nemůžu také nevzpomenout na skvělou ZAZ.

Z koncertu zpěvačky ZAZ v Ostravě. (Foto: Aleš Honus)

Petr Korč, pořadatel festivalu Sweetsen Fest a provozovatel Domu Pod Svícnem ve Frýdku-Místku: Dnes už nemám tolik času sledovat globální hudební scénu tak, jak mi to dovolovala bezstarostná studentská léta. O to víc a často i velmi osobně pronikám do hudební scény lokální. Roky v ní zrají minimálně dva zajímavé hudební světy. Jeden kolem Františka Kuči a projektu Café Industrial a druhý kolem Davida Stypky a aktuálního projektu Bandjeez. A oba svoji současnou vrcholnou formu zhmotnili v aktuálních nahrávkách. Zatímco deska Nití kapely Café Industrial je už finálně vybroušeným drahokamem, jehož stále nové a nové odlesky můžete s radostí objevovat dalším a dalším poslechem, s Bandjeez je to trochu jinak. Deska Neboj už spatřila světlo světa, ale ve své syrové studiové verzi a ve velmi limitované a sběratelské edici pro ty nejvěrnější fanoušky. Proč? Protože během jejího vzniku uchvátila pár opravdu zajímavých a schopných lidí v hudebním světě. A jak to tak vypadá, mohla by vyjít s pompou, kterou si zaslouží. Velmi se těším, kam až nahrávku posune všechen ten rozruch s novým producentem a vydavatelstvím. Jistě to ale nemůže dopadnout špatně.

Jan Rokyta, cimbalista a ředitel festivalu Musica Pura: Můj letošní největší, či spíše nejintenzivnější zážitek, se týká mého vlastního festivalu Musica Pura. Pevně věřím, že si ctěný čtenář mé vyznání nevyloží jako jakousi „malou domů“, ale jako upřímné sdělení hudebního zážitku, při kterém jde veškerá analýza stranou a platí pouze sladké brnění v blíže nespecifikovaných tělesných partiích, do očí se hrnoucí slzy a do tváře úsměv. Přesně tento zjihlý stav mi způsobili zpěváci a muzikanti ze španělsko-nizozemského souboru Primos Flamencos. V programu Esencias, který byl ozdobou prvního ročníku festivalu Musica Pura, se zpěváci Ermonia Fernandez-Cordoba a Carlos Denia, jakož i fenomenální kytarista Arturo Ramon a hráč na perkuse Udo Demandt, představili v homogenní komorní hře par exellence! Světový hudební styl z Andalusie tak nabídli ostravskému publiku naprosto nenásilnou a nekomerční cestou a vnesli do kulturní mozaiky moravskoslezské metropole pravdivý kamínek poznání a uznání. Francouzi říkají takovému výkonu „chapeu“, v souladu s mými dojmy volně přeloženo „smekám“. Přál bych si více takových koncertů, které publikum poučí a nadchnou.

Z koncertu souboru Primos Flamencos. (Foto: Ivan Korč)

Petr Rudee Adamík, frontman punkové kapely Degradace: V Ostravě jsem v uplynulém roce moc koncertů nenavštívil, ale asi nejvíc mě potěšilo vystoupení Def Leppard. To sice nebylo nijak hudebně převratné, ale tenhle osmdesátkový stadiónový rock je skvělá zábava a člověk se nenudí. Navíc kapela v Ostravě dle mě zahrála bezchybně. Co si ještě vybavuji, tak se mi hodně líbili britští Gallon Drunk, kteří se letos objevili na Colours of Ostrava. A tak si říkám, že by tenhle festival mohl zase trochu přitvrdit. Kde jsou ty ročníky, kdy na festivalu kralovali interpreti jako Stooges, Marky Ramone nebo PiL?

Renáta Spisarová-Kotík, hudební redaktorka, výkonná ředitelka Ostravských dnů: Slova, která začínají na předponu „nej“, používám velmi nerada, a proto se i v této situaci cítím býti tlačena do odpovědi na otázku, kterou bych si nikdy nepoložila. Pokud se mi tedy spontánně vybaví situace ze silného hudebního zážitku, pak je to například účinkování Pavly Flámové (Čichoňové) na festivalu Janáčkovy Hukvaldy 2015 a její úctyhodná cesta, kterou jako pěvkyně a nevidomá dívka urazila od doby, kdy jsem ji poznala na Múzické škole v Ostravě – Mariánských Horách, přes její studia na Janáčkově konzervatoři, brněnská práva a momentálně studia v Basileji, kde se zdokonaluje v mezinárodní skupině mladých umělců v interpretaci staré hudby. Hluboce její vývoj obdivuji.  Velmi silné pro mě byly letošní Ostravské dny, ale na těch si coby spoluorganizátor plním své hudební sny, takže mi nepřísluší je více v této souvislosti komentovat. Většinu tohoto roku jsem strávila v USA, proto nemohu zcela sdílet svá hudební „nej“ se čtenáři Ostravanu, ale kdo chodí napřílklad na přenosy Metropolitní opery v NYC, jistě se shodneme, že Bergova Lulu s Marlis Petersen v hlavní roli nebyla vůbec špatná.

Houslistka Hana Kotková na Ostravských dnech. (Foto: Martin Popelář)

Richard Piskala, šéf programu Českého rozhlasu Ostrava: Můj největším hudebním zážitkem byl opět festival Colours of Ostrava, protože v tom množství skvělé muziky jsem toho našel pro sebe opravdu hodně, co mi udělalo radost. Ale pokud bych měl vyzdvihnout jeden jediný koncert, tak bych asi vzpomněl na vystoupení muzikálové hvězdy NDM Hany Fialové u nás v Českém rozhlase Ostrava na začátku listopadu. Na komorním koncertě za klavírního doprovodu Jakuba Žídka zazpívala především písně Edith Piaf a na závěr i několik písní ze známých muzikálů. Aktuální držitelka Ceny Thálie za roli Edith v muzikálu Edith a Marlene v NDM doslova strhla publikum i v našem rozhlasovém studiu S1.

Jiří Nekvasil, ředitel Národního divadla moravskoslezského: Ostravské dny 2015 ! Festival světové úrovně – repertoárem i interpretací, intenzivní týdenní zážitek (ze všech tří ročníků, které jsem zažil, ten nejlepší!!!)

Lukáš Hradil, produkční festivalu Colours of Ostrava: Možná by se ode mne očekával některý z koncertů na festivalu Colours of Ostrava, kde ovšem coby produkční nemám příliš možnost si jednotlivé koncerty až na drobné výjimky skutečně vychutnat. Popíšu tedy jeden z nedávných zážitků. S nepříliš velkými očekáváními jsem přicházel na finálový koncert posledního ročníku soutěže amatérských kapel Boom Cup, která se již pravidelně koná v legendárním ostravském klubu Hudební bazar. O to větší překvapení nastalo, když začala svůj koncert kapela Projekt D.O.R.A., kterou jsem slyšel už v semifinále. Tam mě nějak výrazně nezaujala, proto jsem byl velmi příjemně zaskočen tím, jak pojala tento finálový koncert. Neuvěřitelná smršť energie střídané s pečlivě promyšlenými klidnějšími pasážemi, to vše zahráno a hlavně zazpíváno naprosto precizně a s nadhledem potřebným právě k tomu, aby kapela byla právem vyhlášena jednoznačným vítězem této soutěže. Velmi zajímavým zážitkem bylo pro mne rovněž vystoupení Glenn Kaiser Bandu z Chicaga na festivalu Slezská lilie v Ostravě-Kunčičkách. Šlo o vynikající směs delta blues a syrového rocku v podání tří jedinečných muzikantů. Glenn sám je ve svém oboru již legendou, dokonce v Ostravě již dříve vystupoval, nicméně pozice hlavní hvězdy festivalu mu velice slušela a postavila jeho i kapelu do trochu jiného světla.

Z říjnového koncertu Deep Purple v Ostravě. (Foto: Aleš Honus)

Rudy Horvat, kytarista, jazzman: Já jsem bohužel přišel na to, že všechny moje hudební zážitky v tomto roce se netýkaly našeho kraje. Počínaje mým největším zážitkem vůbec, kterým byl společný koncert s Richardem Bonou – pak už je těžké hodnotit cokoliv jiného. Stát na pódiu s jedním z nejlepších muzikantů současnosti byl pro mě ten nejvyšší zážitek i profesionální nezaplatitelná zkušenost. Dále mě neminul Bill Frisell v Praze a AC/DC ve Wembley. Ale abych byl aspoň trochu patriot, tak v Ostravě jsem navštívil koncerty Janáčkovy filharmonie a Deep Purple, a to bylo asi největší překvapení v našem regionu.

Martin Hampel, bubeník, člen kapely Places: Pokud mám hovořit o Ostravě a okolí, tak jsem letos jako divák navštívil jen Festival v ulicích a Colours of Ostrava. Silným zážitkem pro mne byl koncert Kafka Bandu na Festivalu v ulicích, ale naprostým vrcholem byla kapela The Soft Moon, která vystupovala v samotném závěru Colours. Ten poslední večer totiž konečně zapršelo po všech dnech, kdy panovalo strašné horko, a energie se s čistým vzduchem uvolnila. Takže jsme s pár členy kapely zapomněli na svět kolem sebe a nechali se unášet na vlnách skvělé muziky The Soft Moon. Když koncert skončil, nechtělo se mi vůbec vracet zpátky na zem. Pokud ještě mohu zhodnotit rok jako hráč, tak bych rád zmínil Fajny Festival ve Frýdku-Místku, na kterém jsme vystupovali v závěru první noci. Na to, jak malý festiválek to je, se tam dokázala vytvořit opravdu parádní atmosféra, a pro nás to byl jeden z nejlepších letošních koncertů.

Filip Košťálek, organizátor akcí, dramaturg centra Cooltour: Letos byla Ostrava na kvalitní hudební akce bohatá. Obecně mě vždy oslovují koncerty, které mají duši a jsou upřímné. K největším zážitkům řadím vystoupení Ventolina na otvíračce café-clubu Dock v dubnu a květnový koncert Floexe v Cooltouru. Obojí spojuje perfektní osobitá show, řemeslně vypilovaná muzika a atmosféra, která vás nekompromisně odpoutá od reality.

Z koncertu heavymetalové legendy Judas Priest v Ostravě. (Foto: Radek Lukša)

David Tobi Tobiasz, zpěvák, kapela Jeseter: Jelikož mám poněkud horší paměť, pamatuji si z roku 2015 pouze dva koncerty, a to Def Leppard a Judas Priest. Ty ovšem budou nezapomenutelné. A fakt, že tihle chlápci stále hrají naprosto masakrálně, ačkoliv někteří z nich už nemají daleko do důchodu a někteří asi podplácí Charona, mne hřeje a naplňuje nepopsatelným štěstím. Neumím si představit, až mne opustí i oni a na zemi zůstanou jen disko umělci.

Jan Gajdica, kytarista a hudební pedagog: Můj největší hudební zážitek uplynulého roku je vydané album skupiny Šamanovo zboží Příběh kuřete. Jsem rád, že stále mají potřebu vznikat a drát se na světlo autorské počiny. Je toho totiž čím dál méně, neboť většina muzikantů raději tíhne k tomu hrát něco-někoho. Když si porovnáte množství autorských kapel na konci osmdesátých let a dnes, je to zřejmé. Jakoby nebylo v dnešní době o čem psát, ale to si nemyslím. Můj palec nahoru je tedy věnován Šamanovu zboží za jeho odvahu či nutnost tvořit. Nechť mají sílu i v následujících letech a nenechají se odradit. A ostatním kolegům přeji, ať je hudba i nadále baví a pokud budou autorští, tím lépe.

Jaromír Javůrek, ředitel festivalu Janáčkův máj: Jsem velice rád, že celý rok 2015 byl ve znamení velice bohatého uměleckého a hudebního života našeho města a že většina koncertů a akcí byla na vysoké úrovni. Z nabídky NDM mě jednoznačně nejvíce zaujalo představení Edith a Marlene s vynikající Hanou Fialovou v hlavní roli. Z koncertů klasické hudby to pak byl závěrečný koncert Svatováclavského hudebního festivalu, na kterém zaznělo Faustovo prokletí od Berlioze.

Sébastien Droy a Laurent Alvaro ve Faustově prokletí. (Foto: Ivan Korč)

Igor Vašut, hudební pedagog, muzikant a pořadatel Boom Cupu: Koncertů jsem za rok 2015 vyslechl a zhlédnul spousty. Ale pouze jeden nakrmil, až přesytil moje uši, oči i duši. Nebyl to žádný avantgardní soubor nových směrů, ani žádný osvědčený megagigant světového rocku nebo popu, ale byla to prachsprostá a na coververzích povědomých fláků postavená družina zpěváků a muzikantů Scott Bradley Post Modern Jukebox. Skvělí zpěváci, vynikající muzikanti, promyšlená a dotažená choreografie a dramaturgie, zkrátka něco tak chutného jsem už dlouho nepožíval. Na tenhle dvouhodinový jarní koncert v martinovské Garáži, který nenechal nikoho ani na vteřinu vydechnout, asi jen tak nezapomenu. No, máme se od „soudruhů“ zpoza Atlantiku ještě pořád co učit.

Patrik Kohut, promotér a organizátor: Letos se mi díky pracovnímu nasazení nedařilo navštěvovat prakticky žádné kulturní akce v rámci našeho kraje s výjimkou těch, kterých jsem se účastnil jako pořadatel. Velmi mě potěšilo, že se nám konečně podařilo přivézt do Ostravy francouzskou pěnici ZAZ, která zde vystoupila vůbec poprvé jinak než na festivalových pódiích, což ocenilo také několik tisíc fanoušků, kteří si ji přišli s velkou chutí poslechnout do ostravské Arény. Musím také zmínit náš festival Ostrava v plamenech, který nám dělá obrovskou radost, jak roste. Potvrzuje se, že Ostrava je rockovým městem, které festival tohoto typu potřebovala jako sůl.

Toma Rybola, kytarista, člen kapel Filip M., Up!Great a dalších: Tentokrát se mi nepodařilo zažít v ostravském regionu něco hudebně výjimečného, za lahůdkami jsem musel jinam. Ale docela dost mě potěšilo, že se mi v rámci každoroční TTRec Party, kterou pořádám, podařilo dostat do Ostravy skvělé Satisfucktion z Budějic. To byl opravdu parádní zážitek. Obecně mám radost z toho, že lidé podporují kapely svého regionu a že díky tomu vznikají nové desky, hudební akce a hudba může celkem hezky žít. Taky mne potěšilo, že byl otevřen nový klub U krokodýlího ocasu, který se snaží ve své produkci navázat na legendární klub stejného jména na Stodolní, který stál u zrodu mnoha ostravských hudebních projektů.

Jan Kunze, frontman kapel Kofe-in a Munroe: Je velmi pravděpodobné, že největší hudební zážitek roku 2015 v Ostravě by se pro mne odehrál na Colours. Obzvláště když tam hráli mí oblíbení Kasabian. Nicméně se tak nestalo, protože jsem celé léto cestoval po Střední Americe s batohem na zádech. Kostarika, Nikaragua, Salvador, Honduras a Guatemala. Největším hudebním zážitkem tam byly noční zvuky tropického pralesa, od vřískání opic až po šelestění krabů po noční pláži.

Čtěte také:

Můj největší divadelní zážitek. Ostravští herci a další lidé od divadla hodnotí rok 2015
Nejlepší výtvarné počiny roku 2015 očima umělců, galeristů, teoretiků a kurátorů