Manažer jako zvíře: Nová inscenace Top Dogs je dalším uměleckým vrcholem Arény

Podíváme-li se na inscenaci této hry v režii Grzegorze Kempinského a v dramaturgii Tomáše Vůjtka jako na koláž, či spíše mozaiku, pak premiéra potvrdila, že každý jednotlivý kamínek v této mozaice je důležitý, každý má svoji barvu i svoje místo v celkové skladbě obrazu. Ten první kamínek zasazený na začátku jako úvod ještě do prázdného rámu po příchodu jednotlivých aktérů na scénu je ale trochu vyčnívající.

Dialog mezi Vladislavem Georgievem, přicházejícím do agentury pro zprostředkování nového zaměstnání manažerů, kteří přišli o práci, a šéfkou této agentury Zuzanou Truplovou, je poněkud dlouhý, po chvíli se vleče. Všechno se změní v okamžiku, kdy se Vladislav Georgiev dozví, že byl propuštěn z práce, což mu jeho zaměstnavatel ani neřekl, a rovnou ho poslal do rekvalifikační agentury. Zpráva o propuštění z práce Georgieva zdrtí, přivede ho až k téměř hysterickému výstupu. A od tohoto okamžiku až do konce celého představení už v celku není ani okamžik, který by publikum nesledovalo s maximální pozorností.

Albert Čuba a Štěpán Kozub v Top Dogs. (Foto: R. Polášek)

Režisér Grzegorz Kempinsky citlivě pracuje s tempem i rytmem představení. Nicméně je zde jeden otazník. V sérii výstupů jednotlivých postav jsou okamžiky sdělení vnitřního zoufalství nad životní situací, ve které se po ztrátě zaměstnání lidé zákonitě ocitají. Tyto polohy jsou prokládány chováním plným arogance, bezohlednosti, egoismu, ba dokonce radosti z neštěstí druhého. A není zcela jasné, zdali se inscenátoři snaží ukázat hlavně svět vzájemného manažerského soupeření a nevraživosti uvnitř bezohledného konkurenčního boje, nebo se přece jen chvílemi snaží ukázat, že i tato „velká zvířata“ jsou lidé zasluhující politování a soucit.

Widmerův text je pro scénování velkým oříškem. Nejsou tu dialogy, z nichž vyrůstají vzájemné vztahy, které plodí dramatické situace. Vlastně je tu stále všudypřítomná jediná situace – pozice člověka, který byl na vrcholu a teď je na dně. Jde v podstatě o sled monologů.

Zuzana Truplová v inscenaci Top Dogs. (Foto: R. Polášek)

Díky hereckému mistrovství všech protagonistů je však publiku předložena podívaná složená z vrcholných hereckých výstupů, a ty jsou do celku řazeny s velkou rafinovaností vůči publiku. Výborná je i práce se světly světelné designérky Marie Machowské, která se stává hlavním scénografickým prvkem inscenace, stejně jako hudba Marcina Müllera, upozorňující místy monotónností, místy rytmickými i melodickými prvky na ohraničenost, ba omezenost světa vrcholového managementu.

Inscenátoři si s diváky pohrávají. Vrcholem tohoto pohrávání je monolog Petra Panzenbergera ve druhé části po přestávce. S cynickou radostí je zde v metaforickém vyprávění o vraždě, o svržení člověka z vysoké hory do údolí, prokládaném detaily o postupném tříštění padajícího těla nárazy o skaliska, projevem herce probouzen smích v hledišti. Každému jen trochu vnímavému diváku však musí po chvíli dojít, čemu se to vlastně směje. Právě toto místo je i díky výkonu Petra Panzenbergera jedním z vrcholů inscenace.

Petr Panzenberger v inscenaci Top Dogs. (Foto: R. Polášek)

K dalším výkonům: opět skvělý Marek Cisovský ve společné scéně s Albertem Čubou, ve které Cisovský střídá nejen dvě shora zmíněné polohy, ale rozehraje velký rejstřík pocitů vnitřně přesně definovaných a stejně tak přesně interpretovaných. Politováníhodná figurka se v okamžiku změní ve slabocha, vzápětí je tu však manipulátor a agresor, ze kterého se opět stane oběť osudu. Albert Čuba skvěle sekunduje. Následující machistický monolog Alberta Čuby také poskytuje herci příležitost k velkému výstupu, kterou Čuba plně využije.

Albert Čuba v inscenaci Top Dogs. (Foto: Roman Polášek)

Začátek druhé půle otevírá scéna, ve které Josef Kaluža a Tereza Cisovská mají sehrát manželský dialog po probuzení a před snídaní. Aby to však nebylo tak jednoduché, Kaluža hraje svoji manželku a Cisovská – v tomto okamžiku Kalužová – jeho manžela, manažera s milionovými výdělky, momentálně bez práce. Z hlediska textu jeho nejtradičnější část, nicméně i zde režie sáhne po překvapení a dovolí oběma postavám vystupovat ze své role, komentovat chování partnera a zase do role vracet. Také skvělá herecká etuda.

Zleva Albert Čuba, Štěpán Kozub a Marek Cisovský. (Foto: R. Polášek)

Štěpán Kozub hraje postavu psychicky snad nejvíce rozložené oběti ztráty zaměstnání, ale okamžiky, kdy se v něm probudí skutečné velké zvíře, jsou až děsivé, míra agesivity vůči ostatním je maximální. A opět skvělá mimika, pohyb celého těla, výborná práce s gestem, a skvělé jednání slovem, prostě komplexní herectví.

V popředí Josef Kaluža a Tereza Cisovská. (Foto: Roman Polášek)

Zuzana Truplová si dělá legraci z manažerek vědomých si svého sex-appealu a Josef Kaluža výborně hraje muže, který má v hlavě jen zvuk motoru svého Porsche. Vladislav Georgiev, v první půli zlomený muž, se po přestávce střihem stává mužem schopným zacvičit se všemi. Ano, slova o hereckém koncertě jsou klišé, ale zde jsou zcela na místě. A týkají se všech účinkujících.

Tato inscenace je určena divákům ve věku, kdy se rozhodují, čím by chtěli v životě být, stejně jako divákům, kteří za sebou mají kariéru ve vedoucích funkcích nebo tuto pozici momentálně zastávají. Mnozí určitě na jevišti uvidí sama sebe.

Z inscenace Top Dogs. (Foto: R. Polášek)

Co je však nejdůležitější – opět, stejně jako v případě velmi úspěšné hry Tomáše  Vůjtka Slyšení a její arénovské inscenace, je publiku předloženo varování před možnou ztrátou lidskosti v situaci vyžadující perfektní pracovní výkon. Zde je ovšem posunuto do situace, kdy otázka zachování určitého hmotného standardu dělá z člověka šelmu připravenou pozřít svého konkurenta. Mimořádně aktuální memento.

Komorní scéna Aréna inscenací hry Top Dogs opět potvrdila svou výsadní pozici na špici českých, moravských a slezských divadel.