Plusy a minusy Janáčkova máje 2016: Vynikající hudební zážitky i rozporuplné dojmy

Zahajovací večer přinesl Prokofjevův houslový koncert v interpretaci prezidenta Janáčkova máje Ivana Ženatého. Překvapením bylo, že tento renomovaný houslista, který vyučuje léta v Americe, si nechával překládat svůj úvodní projev do angličtiny Jiřím Vejvodou. Koncert byl i přes svou rozměrnou délku obrovským zážitkem zejména díky interpretaci Beethovenovy 3. symfonie v podání Drážďanské filharmonie (recenze zde).

Program s názvem Německý polibek míru a francouzský román o růži vzbudil v Kravařích velký ohlas stylově poučenou interpretací středověké hudby. Naopak následující hudebně taneční večer na Janáčkově konzervatoři, který přinesl improvizace mezi dramatickým přednesem textu posledního dokončeného románu Thomase Manna, očekávání ne zcela potvrdil (recenze zde).

Následující symfonický koncert přinesl houslový koncert v Ostravě často aktualizovaného skladatele Elgara v podání znamenitého izraelského houslisty Guye Braunsteina (recenze zde). Stojí ovšem za to položit otázku, proč právě Elgarova nepříliš melodická hudba je organizátorům tak blízká a proč třeba v anglofonní tradici nejsou více objevní a nepřinesou skvělé skladby Ralpha Vaughana Williamse či Gustava Holsta.

Komorní večer se také těšil velkému úspěchu, jednak vystoupením nadějného ostravského Benda Quartetu, jednak spojením tohoto tělesa s renomovaným německým Vogler Quartetem při společné znamenité interpretaci Mendelssohnova Oktetu.

Dagmar Pecková na Janáčkova máji. (Foto: Jakub Mičovský)

Následující koncert mezzosopranistky Dagmar Peckové nepotvrdil renomé této operní hvězdy, dosti neblahou roli v tom sehrála také nešťastná dramaturgie večera (recenze zde). O to větším překvapením pak bylo, že koncert oficiálně hodnotila festivalová dramaturgie slovy „ostravští posluchači Dagmam Peckovou milují.“

O poznání lepší dojem vzbudil Czech Ensemble Baroque Orchestra and Choir pod vedením Romana Válka, který v Opavě zpřítomnil krásnou a bohužel nedokončenou mši W. A. Mozarta (recenze zde). Následující klavírní recitál Lukáše Vondráčka nebyl realizován z důvodu jeho vítězství v prestižní klavírní soutěži v Belgii a jeho nově vzniklým závazkům. Místo něj však zahrála vynikající klavíristka Julianna Avdějeva, která byla adekvátní „náhradnicí“.

Všechna čest k alternaci, ale bylo by lépe, kdyby dramaturgie festivalu (a neméně tak management Lukáše Vondráčka) s podobnými událostmi propříště počítala.

Kantátový večer nabídl skvělou symfonii Romeo a Julie Hectora Berlioze, která však není kantátou. Programovou dramaturgii festivalu bohužel provázely velmi neinveční, ne-li nevypovídající názvy koncertů. Kdyby se v názvu programu místo Kantátový večer objevilo třeba jméno Shakespeara a nějaký přiléhavější slogan, možná by to přivedlo do poloprázdného Gongu více diváků.

Petr Vronský během koncertu v Gongu. (Foto: Jakub Mičovský)

Vynikajícím přínosem bylo provedení Missy Solemnis K. Ditterse von Dittersdorf a Dvořákova Te Deum.  Koncert v katedrále Božského Spasitele, věnovaný 20. výročí založení ostravsko-opavské diecéze, měl švih, spád a provázely jej skvělé výkony všech sólistů, z nichž nejvíce oceňuji Veroniku Holbovou. Akustika v katedrále se příliš neosvědčila, přesto byl zážitek z koncertu značný.

Zajímavý zážitek včetně zvukové atraktivity nabídl koncert přední české sopranistky Kateřiny Kněžíkové a harfistky Kateřiny Englichové. Místo písňového recitálu Raimondi, který byl zrušen, zazněl klavírní a houslový recitál Františka Novotného a Igora Ardaševa.

Závěrečný koncert pak patřil klavíristovi Llyr Williamsovi a Komorní filharmonii Pardubice pod vedením Petera Ferance. Komorní filharmonie Pardubice zaujala především provedením Mozartovy symfonie C dur Jupiter.

Janáčkův máj letos představil program, v němž měli zastoupení komorní soubory, symfonické orchestry a sólisté. Očekávání splnily především komorní celky, orchestry a někteří sólisté (Kateřina Kněžíková, Jana Hrochová, Hana Fialová, Guy Braunstein, Gustav Beláček, Veronika Holbová ad.).

Festivalová dramaturgie musela bohužel řešit nepříjemné změny v programu. Na rozdíl od klavírního recitálu Lukáše Vondráčka, který byl suplován adekvátním uměleckým výkonem náhradnice, krnovský písňový recitál byl změněn na houslový a klavírní večer, což nemuselo naplnit očekávání diváků.

Dramaturgie festivalu by možná mohla v budoucnu upřednostnit vynikající mladé sólisty a zatraktivnit program směrem k mladším posluchačům přesvědčivější mediální prezentací.

Při zvážení výše zmíněných objektivních skutečností by tak mohl příští ročník nabídnout mnohem více důvodů k návštěvy ještě většího počtu koncertů. Přesto všechno letošní festival splnil v mnohém očekávání a přinesl řadu vynikajících zážitků, které festivaloví návštěvníci s uznáním ocenili.