Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Risk je naší permanentní filozofií, říká Renáta Spisarová o Dnech nové opery

Risk je naší permanentní filozofií, říká Renáta Spisarová o Dnech nové opery

24.6.2016 Divadlo

Dny nové opery Ostrava (New Opera Days Ostrava) uvedou během čtyř dnů posledního červnového týdne v kamenných divadlech i industriálním prostoru šest nových představení. Pracují na nich skladatelé a inscenační týmy z Česka, Polska, Velké Británie, Německa, USA a Íránu. O letošním programu jsme si povídali s Renátou Spisarovou, výkonnou ředitelkou Ostravského centra nové hudby, které přehlídku pořádá ve spolupráci s Národním divadlem moravskoslezským.

Zvětšit obrázek

Výkonná ředitelka Ostravského centra nové hudby Renáta Spisarová.
Foto pro Český rozhlas: Martin Straka

Program NODO bude zahájen už v pondělí 27. června dvěma díly György Ligetiho, skladatele, který proslul objevováním, konfrontováním a rozšiřováním hudebních hranic. Co můžou diváci čekat od jeho „Aventures“ a „Nouvelles aventures“?

Znám toto dílo jen v koncertním provedení, a to ještě zprostředkovaně díky nahrávkám, protože v českých zemích nebylo nikdy provedeno. Nikdo z nás neví, co režijně udělá Katharina Schmitt (navíc v prostoru Starých koupelen) se dvěma „operkami“, které jsou vlastně virtuózními vokálně – instrumentálními skladbami, postavenými na umělém jazyku a na nápadu, že: „…opera se odehrává uvnitř hudby“, slovy Ligetiho. V době, kdy tato díla psal (1. polovina 60. let), to bylo něco zcela převratného. Musíme si vždy totiž uvědomit, kde je počátek toho všeho „nového“, kdo byli ti první, a provedením Ligetiho „ Dobrodružství a Nových dobrodružství“ budeme svědky originálně pionýrského zacházení s žánrem opery, až anti operním, chce se mi říct. Pro mě je Ligetiho hudba (celý jeho nejednoznačně definovatelný hudební vývoj) velmi hravá. Doufám, že vše proběhne tak, aby ta hravost z toho byla znát. Angažovali jsme nejen skvělé zpěváky z Berlína, kteří obě dílka prováděli v Německu vloni, ale také dobré instrumentální hráče z Ostravské bandy.

V pondělí zazní také premiéra nové opery Petra Kotíka „William William“.  Má Kotíkova novinka nějakou spojitost s Williamem Shakespearem?

Svým způsobem ano. Petr Kotík byl letos v lednu požádán, aby napsal komorní operu, jako doplnění programu k Ligetimu, který má něco kolem 30 minut. Původně totiž ani jedno z obou děl součástí festivalu být nemělo, protože v plánu byl Sciarrinův Macbeth, právě kvůli Shakespearovu výročí, přál si to tak Jiří Nekvasil. Mělo to být dovezené představení ve spolupráci s Berlínskou státní operou, ale ta nemohla zaručit kvůli střetu termínů účast třech hlavních zpěváků této velmi náročné inscenace. Museli jsme jednat rychle a pružně. Petr Kotík měl už dávno v hlavě představu o skladbě pro String Noise, houslové duo z New Yorku. Počítal na scéně také s tanečníky. Jiří Nekvasil ho požádal o to, aby do opery zakomponoval rovněž zpěváky a myslel na Shakespeara. Petr Kotík nakonec napsal libreto na základě tragédie Timon Aténský o misantropovi, který v momentě, kdy všechny své peníze rozdá svým tzv. přátelům a ztratí všechnu moc a sílu, odchází opuštěn do jistého druhu „bezdomovectví“. Petr Kotík k tomu přidal ještě další rovinu, vyprávění dvou silných životních episod Nathalie Babel, dcery Isaaka Babela, z období 2. světové války. Jedno nesouvisí s druhým, ale přitom situace, kdy „ nepředvídaný zvrat událostí změní náš lidský úděl a existenci“ (Petr Kotík), se táhne jeho novým dílem jako zlatá nit.

Íránský skladatel Idin Samimi Mofakham přiveze do Ostravy také svou novinku. Mohla byste jeho operu „Ve vodách Lethe“, v níž figurují historické postavy, jako byl vrah a skladatel Venosa, syntetik Alfred Schnittke či geniální šílenec Robert Schumann, představit?

Vůbec nevím, co bych měla k tomu říct, protože nikdo z Ostravského centra nové hudby nebyl na prvních zkouškách v Krakově a ty ostravské začaly dnes. Necháváme to prostě volně běžet s tím, že plníme „jen“ produkční požadavky ze strany inscenátorů. Idina jsme si vybrali proto, že nás opakovaně způsob jeho přemýšlení o hudbě a jeho samotné kompozice zaujaly. A také – vždy si přejeme do NODO zakomponovat někoho, kdo prošel Ostravskými dny a má předpoklad tu hozenou rukavici ve formě objednávky operního díla zvednout. Idin má velmi čerstvé, mladé obsazení ze strany inscenátorů a zpěváků, těm bude plně nápomocna Ostravská banda. Na díle pracoval asi tři čtvrtě roku, diriguje zkušený Rolf Gupta. Může se to podařit. A pokud ne? Risk je permanentní součástí filozofie jak NODO, tak Ostravských dní.

Přiznám se, že s názvem skladby Petra Cíglera „Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu“ si moc nevím rady.

Možná tomu názvu porozumíte, až si přečtete rozhovor Petra Cíglera pro Opera plus a asi jakýsi „pocit“ z toho názvu nám předá ve středu 29. června opera samotná. Petr Cígler je také velmi svébytný a navíc v jistém slova smyslu nezávislý. On nemusí psát hudbu, aby se uživil. Je velmi úspěšný vědec. I když napsat novou skladbu musí být pro skladatele asi velmi otevřený proces, v jistém smyslu mám za celé ty roky z Petra Cíglera pocit, že moc dobře ví, co dělá, i když hledá. Tedy zpět k tomu názvu. Vybírám aspoň pár vět z Petrova líčení děje opery: „Do jakési domácnosti (zřejmě dobře fungující) přibyde „ten“ chřestýš a „ta“ žena. Oba se pohybují táhle, citlivě, zvlněně, podélně, extrémně šikovně. Chřestýš i žena (pokud to jsou opravdu dva subjekty a pokud jsou opravdu chřestýšem nebo jiným hadem a ženou nebo jiným člověkem) přinášejí do domácnosti (rodin, společenství…) nějakou zásadní příležitost a zároveň i nějaké zásadní nebezpečí. A vyplývající otázku: využijí se tyto příležitosti, zrealizují se tato nebezpečí, využije a zrealizuje se ono „něco“ dostatečně?

Další skladba je nazvaná jednoduše „No. 42 (In the Alps)“ a jejím autorem je Richard Ayres. Inscenované melodrama má zajímavý děj. Prozraďte čtenářům, oč se v něm jedná?

Richard Ayres má rád humor a má ten dar se o něj podělit i hudebně. Ano, on sám dílo No. 42 považuje za melodram a ten příběh zní z úst skladatele takto: „Dívku (soprán), která jako nemluvně uvízla na nedostupném vrcholu hory, naučí zpívat horská zvířena. Mladý Bobli žije ve vesnici ležící hluboko pod oním nedostupným vrcholem, je od narození němý a se světem se dorozumívá hrou na trumpetu. Zaslechne dívčinu píseň, která doléhá do údolí. Ta se zas zaposlouchá do melodií jeho trumpety přinášených větrem – oba jsou okouzleni.“

A pak, ještě v mezihrách, budeme svědky toho, jak tři různá zvířata prožívají plynutí času. Velká příležitost a první zkušenost s operou pro režiséry a scénáristu z pražského Studia Hrdinů.

Fantazijní hudební ztvárnění antického Sofoklova dramatu „Oresteia“ bude vyvrcholením letošních Dnů. Dílo Iannise Xenakise se na festivalu objevuje s železnou pravidelností. Je pro vás nepostradatelné?

Na tuto otázku by nejlépe odpověděla přednáška skladatele a muzikologa Petra Bakly, která se nedávno konala v galerii PLATO. Její záznam je také na našem webu (kdo by se chtěl na Xenakise dobře připravit), vřele doporučuji… Ano, Xenakis je pro Ostravské dny nepostradatelný, tak jako je nepostradatelný po hudbu vůbec. A navíc Oresteia je jeho jediná opera. Dozrál čas. A taky a hlavně měl čas Holger Falk, který před lety odzpíval nazpaměť složité, jediné sólo v Oresteii ve Varšavském operním divadle. Po té hudební stránce je Xenakisova Oresteia opravdu veledílem. Hustota partitury je místy neuvěřitelná a má předepsáno dohromady 56 sboristů, dětských i dospělých, velké množství specifických nástrojů, které vezeme z Budapešti. Točí se nám trochu z toho hlava.

Festival NODO je blížencem Ostravských dnů nové hudby. Proč vlastně NODO neprobíhá také v srpnu?

NODO nemůže probíhat v srpnu kvůli režimu provozu NDM. V obou divadlech se už na konci srpna připravují (či oprašují) zářijová představení, repertoár nové sezóny. A také pěvci, kteří na NODO přijíždějí skutečně ze všech koutů světa, mají své „divadelní“ závazky v tu dobu vždy zcela plné, protože ve všech divadlech se takto začíná. Jiří Nekvasil vyhradil bienále NODO vždy konec června, myslím, že je to dobré období.

Na kterou skladbu se osobně nejvíce těšíte?

Těším se na celý festival, fakticky, jak malé děcko na Vánoce. Už dlouho si to těšení „do opery“ v sobě nosím. Nemám v tomto žádné priority. Ale ruku na srdce, nejvíce cítím zodpovědnost za inscenace, které jsem na NODO navrhla a ony oběma uměleckými řediteli (Jiří Nekvasil, Petr Kotík) prošly do finálního výběru.

Není smyslem modernosti také objevovat či zpřítomňovat pozapomenuté zjevy české hudby? Díla Rychlíka, Vostřáka či Háby? Vždyť je dnes vůbec nikdo nehraje…

To je jeden ze třech pilířů Ostravských dnů. Mluví o tom samy za sebe programy jednotlivých ročníků. A nemáte pravdu v tom, že nikdo u nás v republice nehraje Hábu, Vostřáka nebo mého oblíbence Rychlíka. Jako hudební redaktorka rozhlasu sleduji programy napříč republikou, zvlášť ty zaměřené na 20. století a výše. Ale je pravdou, že by toho mohlo být daleko více.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.