Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Tomáš Savka: Když mi nabídli roli Hamleta, myslel jsem, že se zbláznili

Tomáš Savka: Když mi nabídli roli Hamleta, myslel jsem, že se zbláznili

25.7.2016 06:00 Divadlo

Ostravskou činoherní premiéru muzikálového držitele Ceny Thálie v roli Hamleta mnozí očekávali s despektem. Nabídka byla mnohými vnímána jako marketingový tah produkce Letních shakespearovských slavností. Tomáš Savka ale velmi příjemně překvapil úplně všechny - kolegy herce, diváky i odbornou kritiku. Povídali jsme si s ním o tom, co všechno jeho vystoupení předcházelo, i o tom, co v této roli on sám prožívá. Inscenace se nyní po pěti úspěšných ostravských uvedeních stěhuje do Prahy.

Zvětšit obrázek

Tomáš Savka jako Hamlet na Letních shakespearovských slavnostech v Ostravě.
Foto: Petr Kiška

Co říkáte na slova Miroslava Etzlera, který vás osobně neznal a který v deníku Ostravan.cz přiznal, že ve vašem případě podlehl mediálnímu obrazu a nechtěl s vámi v Hamletovi původně ani hrát. A pak se setkal s vámi jako s úplně jiným člověkem a vy jste si získal jeho úctu a respekt. Co vůbec říkáte vytváření mediálních obrazů a výrobě celebrit?

Na tuto otázku odpovídat nebudu, nechci se veřejně vyjadřovat k něčemu, co mi nepřísluší.

Hamlet je vaše doposud největší činoherní role a zároveň je to role ve světovém dramatu jedna z nejznámějších. Jaký byl váš pocit, když jste dostal nabídku ke ztvárnění Hamleta?

Upřímně řečeno, když mi Petr Sýkora, producent a jeden z ředitelů společnosti Pas de Theatre, která Letní shakespearovské slavnosti v Ostravě pořádá, tuto informaci sdělil, tak jsem mu řekl, že se zbláznil. Nezavrhl jsem to samozřejmě hned, protože nabídku na hlavní roli v Shakespearovi člověk v mé pozici nedostává každý den, ale potřeboval jsem dovysvětlit, jak si to vlastně představují. Když jsem potom zjistil, že inscenační tým se skládá z Tomáše Vůjtka a Janky Ryšánek Schmiedtové, se kterými jsem se poznal v Národním divadle moravskoslezském, kde Janka režírovala operetu ples v Opeře, a když jsem zjistil, že mám jejich důvěru, tedy že jsem byl „schválen“, trochu mě to uklidnilo. Navíc jsem zjistil, že Claudia, tedy druhou hlavní mužskou postavu, bude hrát Honza Vápeník, se kterým se už znám z předchozí shakespearovské inscenace Jak se vám líbí, tak jsem se zklidnil a řekl jsem si: Savko, máš před sebou velikou výzvu.

Čeho jste se obával nejvíce a na co jste se nejvíce těšil?

Nejvíce jsem se bál toho, že jsem nezkušený v tomto oboru, že nebudu moct držet krok s ostatními zkušenějšími herci. A to už vůbec nemluvím o hereckých bardech Janu Fišarovi a Mirkovi Etzlerovi, kteří v Hamletovi hrají Polonia a Ducha, před těmi jsem měl a pořád mám veliký respekt. Těšil jsem se především na novou zkušenost, připravoval jsem se na zkoušení předem v každé možné volné chvíli, abych znal text dopředu, přece jenom 19 dnů zkoušení není moc.

IMG_4956

Tomáš Savka v roli Hamleta. (Foto: Petr Kiška)

Máte za sebou více než dvacet muzikálových rolí, dá se říci, že jste v žánru muzikál velmi zkušený. Co z těch zkušeností se dalo použít v roli Hamleta?

Vlastně skoro nic. Snad jen přirozený pohyb po jevišti a ta zkušenost, pocit, pro který divadlo tak miluji a proč se divadlem živím, tedy ten adrenalin a kouzlo, chemie vztahu divák-herec. Ale to bylo až vlastně v poslední fázi zkoušení. Nevím, jak bych to nejlíp popsal, ale když muzikálista na jevišti nezpívá, ale mluví, je to jako když maratonci dáte do ruky disk a řeknete, ať hodí co nejdál. Začínal jsem od začátku, prostě zpátky do školy a učit se a vnímat a vstřebávat, poslouchat zkušenější a hlavně se nepo….

Na kterou scénu ze hry jste se nejvíce těšil?

Miluji scénu „Jdi do kláštera“ s Ofélií. Pavla Gajdošíková je úžasná, upřímná, žije na jevišti každou sekundou, a Janka (režisérka) nám tu scénu postavila tak půvabně, že se dva mladí svádí na jevišti schovaní před zlem za pohovkou. Ten moment, než Hamlet začne jednat a vlastně nemá jinou možnost, než se Ofélie zbavit, aby našel pravdu, je pro mě nejhezčí okamžik hry.

A naopak, ze které scény máte ještě  pořád respekt?

Respekt mám z monologu Být nebo nebýt, tam je člověk opravdu holý, a pokud by v mozku nebyla jasná představa, divák by tomu neuvěřil. Třeba na druhé repríze se mi stalo, že než jsem vyšel na scénu a začal monolog, někde dole pod hradem začal festival veteránů a na jeviště bylo jasně slyšet, jak dole pod hradem moderátor komentuje jednotlivé vozy. To jsem se soustředil opravdu pekelně, naštěstí mě to nerozhodilo. Jeviště je zázrak, vlastně jsem ty zvuky myslí eliminoval a na scéně je neslyšel.

Co je podle vás těžší: činohra, nebo muzikál?

Činoherec by chtěl slyšet, že činohra, a muzikálista zase, že muzikál. Já můžu říct jen tolik, že z pohledu muzikálového herce, je to určitě činohra. Protože v muzikálu vám náladu, s jakou jdete na jeviště, navodí muzika, to u činohry není. Tam si to musíte najít a navodit sám.

IMG_5019

Tomáš Savka jako Hamlet. (Foto: Petr Kiška)

Je velmi pravděpodobné, že teď dostanete další nabídky k činoherním rolím. Podle čeho se budete rozhodovat, zdali nabídku přijmete, či odmítnete?

Budu moc rád, jestli ještě nějaká nabídka na roli v činohře přijde. Nicméně jsem nohama na zemi a s činohrou pořád na začátku a jenom další praxí se může ukázat, kam až se to vyvine.

Jestli se můžeme vrátit do doby televizní Super Star, na co vzpomínáte nejraději z těch chvil bezprostředně po vašem úspěchu?

Nejradši vzpomínám na tu bezstarostnost. Byl jsem dvacetiletý a patřil mi svět. Měl jsem euforii, o které jsem si myslel, že nikdy neskončí, měl jsem dobře placenou práci, o které jsem si myslel, že bude pořád, měl jsem sebevědomí tak vysoko, že jsem se ničeho nebál, a byl jsem přesvědčen, že všechno zvládnu. Pak přišlo několik životních ran, jednou mi šlo vlastně i o život, a já prozřel, šel znovu do školy a vystudoval konzervatoř, protože jsem pochopil, že pokud se chci živit divadlem, bez školy a pokory to nepůjde.

Kdyby vám vaše dítě řeklo, až se bude rozhodovat o vlastní životní dráze, že by chtělo být hercem, co na to řekne vaše otcovská duše a co řeknete dítěti?

S mou ženou spoluvychovávám dva kluky, ten jeden má 17 let a studuje balet na konzervatoři, tomu druhému je 11. Už má za sebou několik rolí v divadle, je to divadelník tělem i duší, pokud Pánbůh dá a budeme mít ještě třeba holčičku, nechám to na ní, ať se rozhodne svobodně. Jak říká Hamlet: Kdo zná sám sebe tak dobře, aby mohl soudit druhé?

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.