Judita v neděli ve svinovském kostele sťala hlavu Holofernovi

Scarlatti byl považován nejen za jednoho z nejvýznamnějších skladatelů oratorií, ale patřil k největším zjevům italské hudby pozdního baroka. Dožil se značné slávy a úspěchů, byl dokonce povýšen na rytíře Řádu zlaté ostruhy, kterou získali po něm také Christoph Willibald Gluck a Wolfgang Amadeus Mozart. Scarlatti Juditin příběh zhudebnil za svého života celkem dvakrát. La Giuditta je tím druhým dílem, jež leželo donedávna zapomenuté v jednom archivu univerzitního města Cambridge.

V našem oratoriu se nacházejí tři role: Judita (Giuditta), kterou ztvárnila sopranistka a sólistka Národního divadla Marie Fajtová, chůva (Nutrice) zazněla v podání mezzosopranistky Markéty Cukrové a Holoferna (Oloferne) si zazpíval univerzálně disponovaný tenorista Jaroslav Březina. Festivalový komorní orchestr, který patří mezi stálé rezidenční soubory festivalu, vystoupil pod vedením koncertního mistra Petra Bendy, cembalový part obstaral s erudicí zasvěceného ctitele barokní estetiky Vojtěch Spurný.

Z nedělního koncertu ve svinovském kostele. (Foto: Ivan Korč)

Příběh Judity nás uvádí do dávných časů za panování novobabylónského krále Nabúkadnezara, jehož vojevůdce Holofernes oblehne s vojskem město Betúlii a odřízne židovské obyvatelstvo od zdroje pitné vody. Zdecimovaný lid se chce už vzdát, když se objeví krásná vdova Judita a tvrdí, že město s pomocí boží zachrání. Vydá se se služebnou do tábora nepřátel a její krása Holoferna naprosto uchvátí. Při jedné hostině Holofernes vypije více alkoholu, než je zdrávo a Judita mu – zatímco vojevůdce usne zkolébán opojným nápojem – uřízne hlavu.

Scarlatti vytvořil hudbu k libretu prince Antonia Ottoboniho. Dramaticky poměrně prostý text skladatel výrazně podpořil vynikající hudební charakteristikou děje a duševních stavů postav. Judita je hudebně vystižena jako sveřepá žena, které však nechybí zranitelnost a citově vypjatá psychika. Chůva je iniciační figurou, posouvá děj kupředu, její intriky přispívají k oživení pomalého tempa oratoria. Dramaticky nejpřesvědčivější postava Holoferna nezapře chlapskou pudovost a mladistvou roztouženost, která jej zaslepeně přivádí na hedvábně utkanou stezku, na jejímž konci číhá zubaté ostří. Současně Scarlatti vtělil do jeho partu také neskrývanou komičnost, jež oživuje atmosféru oratoria a přináší potřebnou hyperbolu a shovívavý nadhled.

Z nedělního koncertu ve svinovském kostele. (Foto: Ivan Korč)

Oratorium je přesyceno nádhernou barokní hudbou, která v souladu s dobovými traktáty využívá standardní rétorické figury a další dramatické prvky. Festivalový komorní orchestr podal vynikající výkon, na němž se podíleli všichni protagonisté v čele s koncertním mistrem Bendou, jenž exceloval v sólových pasážích. Také Spurný si s cembalem dokonale rozuměl a jeho interpretace nepostrádala nic z potřebné expresivity, dynamických kontrastů a výrazu. Rovněž výkony violoncellisty Tomáše Svozila a kontrabasisty Lumíra Kavíka coby tvárného bassa continua, byly přesvědčivé, stejně jako celková souhra a dobrá artikulace všech ostatních členů orchestru.

Pěvecké obsazení ostravské Judity neobyčejně lahodilo sluchu. Marie Fajtová v titulní roli oslnila komplexní představou Juditina vnitřního boje, která se odrazila v jejím citově vypjatém přednesu a osobitém výrazu. Jaroslav Březina v roli Holoferna si postavy „zaláskovaného“ krále neskrývaně užíval a vetknul jí hereckou životnost a aktuálnost, která postupně strhla také jeho pokornější pěvecké kolegyně. Březina se nebál Holofernovi propůjčit živelnou gradaci a kontrasty v áriích Togliti da quest´occhi či Mi, combate, mi stringe, m´alterra, přesto se vyhnul zbytečné manýře a dokázal svou postavu únosnou mírou procítit.

Jaroslav Březina na snímku z nedělního koncertu. (Foto: I. Korč)

Výkon Markéty Cukrové coby chůvy byl jednoduše řečeno grandiózní. Do nejmenších detailů vycizelovaná zpěvní artikulace mezzosopranistky se vyznačovala neuvěřitelně plynulými legáty, kterými Cukrová ladně frázovala klenuté melodie árií i výrazově bohatých recitativů. Vrcholnou kreaci pak sugestivní pěvkyně předvedla v ukolébavce Dormi, o fulmine, o fulmine di guerra. Slyšel jsem tuto árii v řadě studiových nahrávek, žádná se však lahodnosti a procítěnosti Cukrové nevyrovnala, a to se jednalo o živou interpretaci!

Nedělní koncert prezentoval vzácné dílo, které ukrývá mnoho krásné hudby, a bravurní provedení všech protagonistů (fascinující výkon podala zejména Markéta Cukrová) přispělo k nevšednímu hudebnímu zážitku. Můžeme s nadějí sledovat, jakou úroveň budou mít následující koncerty nabitého letošního festivalového ročníku.