Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Hudba Igor Františák: Za rok nabídneme Dětství Ježíšovo i unikátní skladbu Jana Jakuba Ryby

Igor Františák: Za rok nabídneme Dětství Ježíšovo i unikátní skladbu Jana Jakuba Ryby

3.10.2016 Hudba

Ještě nestačily vyprchat všechny dojmy ze Svatováclavského hudebního festivalu a jeho ředitel Igor Františák již má jasnou představu, co nabídne navštěvníkům v příštím roce. V rozhovoru pro kulturní deník Ostravan.cz prozrazuje, že se milovníci hudby mohou těšit například na oratorium Hectora Berlioze Dětství Ježíšovo a také na Německé requiem Johannese Brahmse. Přijede také vynikající belgický hráč na barokní flétnu Barthold Kuijken. A co letošní ročník? Jak je organizátor s několikadenním odstupem spokojen s jeho průběhem?

Zvětšit obrázek

Klarinetista, hudební pedagog a ředitel Svatováclavského hudebního festivalu Igor Františák.
Foto: Ivan Korč

Pane řediteli, pojďme se nejprve ohlédnout za uplynulým festivalem. Letos jste uspořádali rovných 35 koncertů. Je to v dosavadní historii festivalu rekord? Chcete pokračovat i v dalších letech v navyšování počtu koncertů?

Myslím, že počet koncertů není ani tak směrodatný, jako jejich umělecká úroveň a atraktivita. Do budoucna nepředpokládám, že bychom měli zájem směřovat k megalomanským snům, protože ve skutečnosti v průběhu roku realizujeme každoročně na 55 koncertů jak pod hlavičkou Svatováclavského hudebního festivalu, tak v rámci cyklu Čtvero ročních období. Spíše budeme pokračovat v naší cestě, a tou je kvalita našich koncertů jak po stránce dramaturgické, tak i samotným výběrem interpretů. A k „magickému“ číslu 35 – doposud jsme opravdu nezrealizovali větší počet koncertů, než tomu bylo v letošním roce.

Hned úvodní koncert s PKF – Prague Philharmonia překvapil alternací dvou sólistů. Jak v takovém případě postupujete a kolik máte času na to, abyste získali adekvátní náhradu.

Na tuto situaci se nemůžete bohužel dopředu připravit vůbec. Buď nastane, nebo ne. S tím souvisí i otázka času, který máte na zajištění náhrady. V případě zahajovacího koncertu jsme měli na zajištění „záskoku“ za nesmírně obtížný part sopránu pouhé dva dny a tenorista na tomtéž koncertu oznámil změnu pouhý den před generální zkouškou. Třináctý ročník našeho festivalu však byl provázen mnoha změnami, což nám v samotném průběhu značně komplikovalo život a především produkční záležitosti. Nicméně vždy jsme se snažili o zajištění co nejlepší náhrady a jsem rád, že většina našich festivalových návštěvníků to přijala s pochopením.

Splnily všechny koncerty vaše očekávání? Které vás osobně nejvíce uspokojily?

Upřímně musím přiznat, že jsem z průběhu letošního ročníku Svatováclavského hudebního festivalu nadmíru spokojen. Pro mne samotného byly nejzásadnější koncerty Collegia 1704, vystoupení Sergeje Nakarjakova s Pražskou komorní filharmonií, který svou neomylnou a ušlechtilou hrou potvrdil své světové renomé, závěrečný koncert se Svatou Ludmilou Antonína Dvořáka v nastudování dirigenta Ondřeje Vrabce nebo skvělý komorní koncert Lenky Torgersen hrající na barokní housle. Osobní hluboký muzikantský zážitek jsem měl na našem druhém koncertu v Ostravě-Michálkovicích, kde jsem společně s harfistkou Janou Bouškovou, flétnistou Janem Ostrým a Bennewitzovým kvartetem mohl zahrát nádherný repertoár sestavený převážně z hudby francouzských impresionistů.

V minulých letech jsem slyšel na festivalu třeba Zaklínání železa Veljo Tormise, koncert Tara Fuki v Porubě… letos jsem nic podobného nezaznamenal. Proč tato alternativní linie už nepokračuje?

Ne vždy se podaří zajistit v daném termínu obdobné projekty, které jsou tolik žádané. Letos to v průběhu Svatováclavského hudebního festivalu sice nevyšlo, nicméně necelý týden po jeho ukončení, a to ve středu 5. října, budeme v ostravském kostele sv. Václava uvádět barokní operu Arminio Johanna Adolfa Hasse. K tomu se na příští rok už rýsuje konkrétní „crossoverový“ koncert. Zatím však nebudu prozrazovat o jaký se konkrétně jedná. Rozhodně to bude příjemné oživení našeho festivalu.

Jedním z největších zklamání festivalu bylo onemocnění Martiny Jankové. Nebylo to bohužel poprvé, kdy tato brilantní sopranistka musela své vystoupení ze zdravotních důvodů odvolat. Objeví se Janková v programu příštího ročníku?

V případě Martiny Jankové je mi to líto dvojnásob. Tento program jsme spolu domlouvali dlouho dopředu a já se nesmírně těšil na její písňový recitál, na kterém měly mimo jiné zaznít i Biblické písně Antonína Dvořáka. Co naplat! Takové situace bohužel nastávají a nelze je dopředu předvídat. Zatím jsme s Martinou neměli možnost o příštím roce hovořit, ale jsem si více než jist, že se v našem regionu brzy opět objeví.

Festival neustále expanduje. Každý rok se objeví na nějakém novém místě, v nové krajině a neznámém prostoru. To musí znamenat krok do prázdna. Jak se vyvinul koncert v kostele v Sudicích, kam zavítal Svatováclavský festival poprvé?

Volba nových „koncertních“ prostor není tak úplně krokem do neznáma. Spíše jsme vždy v očekávání, jak to přijmou obyvatelé nové lokality a zda bude o naše koncerty v daném místě zájem. V případě Sudic to bylo pro mě samotného velmi milé překvapení. Jedná se totiž o nesmírně velký kostel, který byl 6. září téměř vyprodán. To do jisté míry dokládá, že námi zvolený program a interpreti, ale také naše „nová vizuální“ komunikace zafungovala zřejmě dobře.

Vím, že kladete značné nároky na akustiku kostelů, kde se koncerty odehrávají. Jak ve výběru nového koncertního prostoru postupujete? Musí to být vzrušující, vstoupit někam, kde jste ještě nebyl a rozezvučet prostor hudbou…

Vzhledem k tomu, že nejsem „pouze“ dramaturg a ředitel Svatováclavského hudebního festivalu, ale cítím se být především muzikantem, mám za ty uplynulé roky dostatečné zkušenosti a věřím, že až na malé výjimky (jedná se však nejčastěji o kompromis) se nám daří tuto stránku zvládat na výbornou. Zbytečně na našem festivalu každoročně nezaznamenává Český rozhlas stanice Vltava kolem deseti koncertů.

Neměla by se stejně přísně posuzovat také „hlukovost“ okolí? Třeba ve Frýdku-Místku je kostel doslova uvězněn vprostřed rušné tepny, která byla celkem nepříjemným doplňkem.

Ano, bohužel i k tomu občas dochází. V takových případech je pak otázkou, zda v takovém městě či obci koncerty realizovat, či nikoli. Frýdek-Místek je mým rodištěm a právě zde mám osobní zájem na tom, abychom zde realizovali jeden ze zásadních festivalových koncertů. Mnoho jiných možností zde však nemáme. Jsem si toho pochopitelně vědom a rozhodně to nenechávám do budoucna uzavřené!

Jako velmi šťastnou linii festivalu vnímám komorní koncerty, které jsou v dnešní době téměř ojedinělé. Vy sám se hráčsky komorní hudby často ujímáte. Které komorní koncerty ve vás vyvolaly nadšení?

Často říkám, že považuji české komorní soubory za to nejlepší, co reprezentuje naše interpretační umění i za hranicemi naší republiky. To pochopitelně stále platí. Nicméně stále častěji to začíná platit i v oblasti dobově poučené interpretace staré hudby. Odmalička miluji komorní muziku a nedovedu si bez ní vůbec představit svůj hudební rozvoj a sebeuspokojení.

Pokud se jedná o naše festivalové koncerty, tak bych rozhodně zmínil vystoupení Tria Arundo (J. Souček – hoboj, J. Mach – klarinet, V. Vonášek – fagot) a jejich hosta Karla Dohnala, který hrál na basetový roh. Vedle jiného představili transkripci (trans.: V. Vonášek) Goldbergovských variací J. S. Bacha, které sahají za hráčské možnosti. Byl to pro mě silný zážitek. Dalšími koncerty bylo vystoupení Jany Bouškové a Bennewitzova kvarteta a koncert Lenky Torgersen s lotyšskou violoncellistkou Ilze Grudule, o kterých jsem se již zmiňoval výše.

Dalším kladem festivalu jsou koncerty sólistů. Letos to byl například izraelský violoncellista Gavriel Lipkind či ruský trumpetista Sergej Nakarjakov. Na koho si brousíte zuby na příští rok? Prozradíte nějaké jméno?

Ano, každoročně se snažím do našeho regionu přivést zajímavou uměleckou osobnost. To se týká nejen významných zahraničních umělců, ale také našich domácích „hvězd“. Nejinak tomu bude i příští rok. Z těch zásadních bych nyní uvedl skvělého hráče na barokní flétnu, který patří mezi průkopníky tzv. poučené interpretace Bartholda Kuijkena s úžasným cembalistou Ewaldem Demeyerem. Z našich umělců to bude vystoupení Talichova kvarteta a jejich hostů, kdy společně zahrají smyčcové sextety  A. Dvořáka a jubilanta J. Brahmse. Na další jména si však budete muset ještě chviličku počkat…

Na každý koncert lze zakoupit program. Jenže v některých případech v nich není ani slovo ke konkrétnímu koncertu. Proč některé programy mají krásné průvodní slovo (viz. krásné povídání Martina Petráka či Vojtěcha Spurného k jejich koncertům) a některé obsahují jen výčet sólistů a jejich úspěchů?

Dobrá otázka. Bude to rozhodně dobré téma na diskusi ke zlepšení „úrovně“ příštího ročníku Svatováclavského hudebního festivalu.

Letošní festival byl – podle tiskové zprávy – navštíven rekordním počtem diváků… Je tento údaj spolehlivý? Zaregistroval jsem – nejen na Svatováclavském festivalu – také poloprázdné kostely a přesto se v tiskovkách uvádělo okřídlené úsloví – „máme vyprodáno“…

Nejsem si jist, zda se „máme vyprodáno“ objevovalo v našich tiskových zprávách – pokud to nebyla pravda…… Nechám si to pochopitelně prověřit. Nicméně můžu s čistým svědomím potvrdit, že téměř třetina festivalových koncertů byla skutečně vyprodána. Což je v našem regionu jistě velký úspěch. Osobně to připisuji naší nové mediální komunikaci, na kterou jsem dostal řadu pozitivních reakcí. Pokud se mám vyjadřovat přesně k počtu návštěvníků, musím objektivně přihlížet k počtu nabízených míst v dané lokalitě v konkrétním roce. Podle předběžných čísel jsme měli v letošním roce kolem 6500 návštěvníků a nabízeli jsme na 9000 míst k prodeji.

Závěrečný koncert s Dvořákovou Svatou Ludmilou byl skutečně mimořádný. Prozradíte, jaké máte plány na další rok? Prozraďte, prosím, ochutnávku toho, co chystáte na příští festivalový rok, který bude již čtrnáctý v pořadí…

Dramaturgie je již pochopitelně připravená a nyní nás čeká několik zásadních měsíců, abychom dojednali a zajistili všechny umělce, soubory, sbory a orchestry. Z těch zásadních bych nyní mohl poodkrýt zahajovací koncert s Německým requiem J. Brahmse, provedení unikátního Stabat Mater Jana Jakuba Ryby ve hvězdném obsazení či závěrečný koncert, na němž zazní monumentální Dětství Ježíšovo H. Berlioze opět pod taktovou francouzského dirigenta Philippa Bernolda.

Milan Bátor | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.